Mezi nejintenzivnější momenty, které prožila v Chorvatsku, řadí Příbová okamžik, kdy jí došlo, že se uprchlíkům nedá říct úplná pravda. „V jejich očích svítila naděje. Ale my jsme věděli, že chorvatské autobusy jednou přestanou k hranici zajíždět a oni zůstanou uvězněni na území nikoho. Což se stalo,“ vzpomíná členka Pirátské strany.
Za negativní zážitek považuje i moment, kdy s hrstkou dalších dobrovolnic tvořila živou zeď, která davu uprchlíků bránila atakovat chorvatské autobusy a musela sledovat zoufalství v očích otců, kteří mávali svými miminky nad hlavami tak, aby byli zrovna oni vybráni k cestě chorvatským autobusem. „A obrovskou bezmoc jsem cítila po zásahu srbské úřednice, která spustila onu katastrofu tím, že rozhodla o vypuštění lidí z desítek přes noc stojících autobusů. Veškerý systém vzal v tu chvíli za své. Dav je nekompromisní,“ říká Příbová.
Při pomoci uprchlíkům lze prý zažít tragikomické momenty. „Třeba kouzelník z Polska kouzlící i českým dobrovolníkům pro radost, nebo společné čutání se syrským chlapcem v první linii, který míč kopl až ke stojícím policistům a ti mu ho přihráli nazpět,“ líčila žena, která se rozhodla pomáhat uprchlíkům. „Nebo umělé vytváření pozitivní atmosféry při nekonečném nočním čekání na autobus, který nepřijede, v chladu a zápachu vojenských stanů. Na to nikdy nezapomenu, s kytarou a ukulele jsme jim zpívali české lidovky a oni byli tolik šťastní!“ našla Příbová alespoň nějakou světlou chvilku své balkánské mise.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
