Mezi nejintenzivnější momenty, které prožila v Chorvatsku, řadí Příbová okamžik, kdy jí došlo, že se uprchlíkům nedá říct úplná pravda. „V jejich očích svítila naděje. Ale my jsme věděli, že chorvatské autobusy jednou přestanou k hranici zajíždět a oni zůstanou uvězněni na území nikoho. Což se stalo,“ vzpomíná členka Pirátské strany.

Za negativní zážitek považuje i moment, kdy s hrstkou dalších dobrovolnic tvořila živou zeď, která davu uprchlíků bránila atakovat chorvatské autobusy a musela sledovat zoufalství v očích otců, kteří mávali svými miminky nad hlavami tak, aby byli zrovna oni vybráni k cestě chorvatským autobusem. „A obrovskou bezmoc jsem cítila po zásahu srbské úřednice, která spustila onu katastrofu tím, že rozhodla o vypuštění lidí z desítek přes noc stojících autobusů. Veškerý systém vzal v tu chvíli za své. Dav je nekompromisní,“ říká Příbová.