„Už polostátní ČEZ moc nedohlížel na správu našich bytů a když je získá soukromý investor, bude to ještě mnohem horší. Bydlí zde spousty starých lidí, kteří investovali své peníze do oprav a zvelebování svých domovů a teď jim hrozí, že je ztratí. Zkuste si to, prosím, představit, to je přece velmi nemravné,“ říká Magdalena Vlková a rozhazuje rukama, jakoby chtěla symbolicky obejmout celé sídliště Písnice, kde žije. Je češtinářkou v důchodu s vyřídilkou investigativního novináře. ParlamentníListy.cz se totiž vydaly na místo, kde má mnoho lidí hrůzu z toho, komu ČEZ prodá byty v nichž bydlí a jejich okolí.
Nejmenší demonstrace
Tomu ale ještě předcházela akce před hlavní budovou Skupiny ČEZ, která se chlubí, že za první tři čtvrtletí letošního roku vykázala čistý zisk ve výši téměř patnáct miliard korun. Nachází se kupodivu na ulici Duhová. O desáté ráno měli být totiž novináři informováni, jestli vůbec firma dostala ohledně sídliště Písnice nějaké kupní nabídky. U vchodu do budovy se postupně počet demonstrantů ustálí na třech. „Stop bakalizaci bytů“, anebo „Slíbili prodej nájemníkům už před lety. Developeři sídliště zničí“ – hlásají hesla nejmenší demonstrace, kterou reportér ParlamentníchListů.cz zažil.
„Udržujte osmimetrové odstupy,“ zazní mezi nimi. Kolem totiž projíždí policejní auto a akce je nenahlášená, takže nesmí jít o skupinu ale protest jednotlivců. Mrzne až praští. Přesto agilní paní Vlková každého kolemjdoucího informuje o trápení obyvatel sídliště Písnice. Od recepce u vchodu odeženou tuto drobnou ženu svalovci ochranky. Prý si ani kafe v blízkém automatu za pouhých pět korun nemůže koupit. Pak se ale slituje jedna zaměstnankyně ČEZ a kelímek s horkou kávou jí přinese před vchod. „První náznak sociálního cítění ČEZu,“ komentuje to paní Vlková sarkasticky. Nakonec vyjdou novináři a začnou zpovídat nebo natáčet na kameru tři do ruda zmrzlé aktivisty, kteří zde čekali právě kvůli tomu, aby upozornili na své starosti. A závěr z tiskovky? „Prý má ČEZ hodně nabídek. Nic jiného neřekli,“ podotknou zástupci sedmé velmoci.
Ostatně mluvčí ČEZ Roman Gazdík v jedné z dřívějších zpráv napsal, že Městská část Praha-Libuš získala unikátní možnost, aby se zapojila do soutěže, když pro ni zastupitelstvo hlavního města Prahy schválilo bezúročnou půjčku se splatností do dvaceti let. ČEZ zároveň městské části prý vyšel vstříc tak, že upravil podmínky veřejné soutěže. Městská část však nikdy nedeklarovala zájem soutěže se zúčastnit. „Vystoupení zástupců a občanů Městské části Praha-Libuš na jednání zastupitelstva hlavního města Prahy na konci listopadu vede k obavě, že cílem městské části není podat nabídku ve veřejné soutěži, která by byla v souladu se zájmy společnosti ČEZ, nýbrž je jejím cílem účel veřejné soutěže zmařit,“ dodal Gazdík.
Sídliště na dlani
„Nelíbí se nám řešení, že by do veřejné soutěže o nejvyšší cenu vstoupila i městská část. I kdyby se jí podařilo byty vysoutěžit, jejich cena bude tak vysoká, že nám je nebude moci prodat za odpovídající cenu, kterou bychom si mohli dovolit. Developeři mají obrovské prostředky a bude těžké je přeplatit. Celá ta soutěž mi připadá jako Kocourkov. Majetek státu by se s účastí městské části přelil mezi státními organizacemi a jediný, kdo by na tom vydělal, by byla polostátní firma,“ ťuká si na hlavu paní Vlková s tím, že dokud se nenajde přijatelné řešení, je s ostatními připravena bojovat. S těmito slovy ukáže do oken písnických paneláků.
Dojdeme k přízemnímu kadeřnictví. Mají zrovna zavřeno. „Kamarádka Jaroslava Klesalová si vybudovala tohle kadeřnictví. Investovala zhruba sedm set tisíc korun do úprav svého bytu, protože každý člověk chce pěkně bydlet. A ČEZ chce takto za její peníze zhodnocený byt prodat bez náhrady jinému vlastníkovi. A to je jen jeden ze spousty zdejších příběhů,“ vysvětluje. Písničtí nájemníci se prý potýkali se shnilými bytovými jádry, vadnou elektroinstalací a s dalšími problémy.
„Vážíme si zdejšího hezkého prostředí a prostoru, takže se taky obáváme, aby ho nový developer nezastavěl tak, že se ze sídliště stane pouze místo pro přespávání. Ty Havlovy pověstné králíkárny,“ dodává před svým domem. Na sídlišti Písnice je situace taková, že méně než osm set bytů by mělo být prodáno ve zmíněné soutěži. Nájemci bytů nadávají, že ČEZ každopádně není sociálně zodpovědná firma, jak hlásá, a premiér Bohuslav Sobotka se zástupem dalších politiků jsou zatím nečinní. „Jsme zklamáni,“ poznamená Magdalena Vlková, když za sebou zavírá dveře.
Fotogalerie: - Písnické protesty
Očima Nadějky
Druhá z žen, která protestovala před budovou ČEZ, má jméno jako z Hrabalových povídek. Jmenuje se Nadějka Lázničková, ale už také postupně naději ztrácí. „Když se ČEZ ohání sociální politikou, tak by si jeho šéfové měli uvědomit, že kdyby šlo o jejich domovy, ve kterých bydlí třicet let, tak by za ně také bojovali. Také by si je chtěli zachovat. A ti, kteří zde investovali do rekonstrukce bytů, samozřejmě nechtějí přijít o investované peníze,“ říká. Má byt 1+1, necelých 34 metrů čtverečních a platí čistý nájem šest a půl tisíce, takže se vším všudy až devět tisíc korun.
„Ťuky, ťuk Andreji,“ visí na jedněch vchodových dveřích stará pozvánka na demonstraci. Ostatně zklamaní nájemníci svůj postup koordinují ve společné iniciativě Moje Písnice. „V souvislosti s byty se objevila lež, že bychom je chtěli zdarma. To ne. Chceme si je koupit, ale za přijatelnou cenu,“ podotýká Lázničková a doplňuje: „Výtahy jsou dost poruchové. Jinak máme nové stoupačky, opravená okna, vyměněná lina na chodbách. Ostatní si pak lidé rekonstruovali na vlastní náklady.“
Psali jsme:
Chobotnice na sídlišti
Nicméně na sídlišti Písnice nejde pouze o byty. Dost velkým problémem je i prodej veřejných prostranství jako stavebních parcel a tak dále. O tom ví nejvíce stavař v důchodu Jaroslav Setnička, který na požádání ochotně vychází z panelákového „elka“. Jak sám říká, na sídlišti stojí třiapadesát panelových domů, z nichž šestatřicet patří ČEZu a sedmnáct je družstevních. Dále i školka a Klub Junior, které vlastní hlavní město Praha. Nicméně všechny stavby obchvacuje „ČEZácká“ síť chodníků, zelených prostranství a hřišť, jíž místní říkají „velká chobotnice“. Tudíž ani majitelé vlastních bytů nemají vyhráno, protože k nim vede cizí cesta.
„Psal jsem dopis na katastr. Prý to není v jejich pravomoci, ale problém nepopřeli. Situace se může stát neúnosnou. Jakmile vše koupí nový vlastník s jinými zájmy, může docházet i k ekonomickému teroru. Ani magistrát to moc nezajímalo. Zatímco o interiéry se ČEZ moc nestaral, o okolí pečoval celkem dobře,“ vysvětluje mezi paneláky nájemce bytu 3+1, velkého zhruba 80 metrů čtverečních, za nějž platí kolem sedmi tisíc korun.
Nakonec vybírá z celého balíku zdejších problémů ještě jeden důležitý. ČEZ totiž prodává v rámci druhé soutěže i areál objektů občanské vybavenosti, jako obchodní centrum, kde je například prodejna potravin. „Nový majitel z toho může udělat autobazar a my ztratíme potraviny, ale i náměstí, kde každoročně stojí vánoční stromek. Sídliště bez náměstí by byl takový mrzák,“ říká Setnička a jde se domů ohřát. Ostatně onen areál občanské vybavenosti sousedí na druhé straně s vyhlášenou vietnamskou tržnicí Sapa.
Historie písnických problémů
Příběh písnických bytů začíná privatizací v roce 1992, kdy do nově vzniklé akciové společnosti ČEZ vložil stát podniky v hodnotě miliard korun. Také většinu bytů ze sídliště Písnice. ČEZ začal tento bytový fond rozprodávat nájemníkům. Někteří založili bytová družstva. ČEZ také poslal závaznou nabídku a sdělil, že pokud nájemníci rychle splní podmínky, dostanou desetiprocentní slevu z ceny. Jak říkají členové iniciativy Moje Písnice, všichni se připravovali, prodávali rychle a nevýhodně chaty a auta, aby měli peníze na byty.
Týden před podpisem smlouvy ČEZ prodej zarazil s tím, že dostal vyšší nevyžádanou nabídku od Správy nemovitostí v Praze a byty prodávat nájemníkům nebude. Některá družstva se začala soudit, prvoinstanční soudy vyhrála, ale Nejvyšší soud dal za pravdu ČEZu. Nicméně kvůli tomu, že závaznou nabídku za něj podepsali lidé, kteří na to neměli oprávnění. Před letošními prázdninami dostali nájemníci oznámení, že se ČEZ rozhodl sídliště jako celek prodat. Prodává tedy i okolní plochy, dětská hřiště, pískoviště, sportoviště pro seniory a tak dále – jako stavební parcely. Zhruba takhle zkracují celý vývoj nájemníci ze sídliště Písnice.
„Skupina ČEZ se v souladu s aktuální strategií soustředí výhradně na svůj hlavní byznys, kterým je energetika, případně na oblasti, které s energetikou přímo souvisí, a to správa nemovitostí není. S ohledem na tuto strategii není důvod nadále bytový fond, i s ohledem na s tím spojené náklady, spravovat,“ píše v dalším z materiálů mluvčí ČEZ Gazdík s tím, že osobní jednání se zástupci Městské části Praha-Libuš a se sdružením Moje Písnice také proběhla. „Bytový fond je prodáván jako celek, a to formou veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku. ČEZ je firma odpovědná vůči svým akcionářům a v souladu s péčí řádného hospodáře je povinna zvolit takovou variantu prodeje, v níž je hlavním kritériem nabízená cena. V opačném případě lze očekávat žaloby ze strany minoritních akcionářů ČEZ,“ doplňuje.
Písničtí nájemníci se těchto kroků obávají s tím, že viděli, jak vše dopadlo na jiných sídlištích, kde získal byty soukromý investor. Nájemníci skoro jednotně tvrdí: „My bychom si rádi naše byty koupili za spravedlivou cenu, která by byla předmětem vyjednávání.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
