Vondráček popsal konkrétní případ: „Znám tiskárnu, která nikdy nechtěla dotace. Chtěli jen dělat svou práci a živit lidi. Jenže přišli o zakázky, protože jejich konkurence si vyběhala dotace a nabídla nižší ceny. A co je nejhorší? Ta tiskárna si to sama zaplatila ze svých daní! To je zločin, to je popření férové soutěže.“

Podle něj jsou dotace „past a nástroj korupce“. „Nejenže to deformuje trh, ale je to i lákadlo pro korupci. Lidé, kteří by jinak vyráběli a pracovali, běhají po úřadech, aby se zalíbili a dostali příděl z veřejných peněz. A úředníci si mezitím hrají na pány a rozhodují, kdo přežije a kdo skončí,“ varoval.

Vondráček je přesvědčen, že tento systém není opravitelný drobnými úpravami. „Dotace musí být sprosté slovo. Já chci, aby lidé sami rozhodovali o svých penězích, aby stát nebyl ten, kdo přerozděluje a vytváří past. Pokud to neuděláme, budeme jen dál platit likvidaci vlastní ekonomiky.“