Andrej Babiš v jedné nedávné debatě uvedl, že bude lidem kompenzovat to, co platí za obnovitelné zdroje. Co si pod tím mají laici představit? O jakou jde částku, kterou platíme za elektřinu? „Je to přibližně padesátník za každou kilowatthodinu. Není to až tak nepodstatná částka. Lidé jsou spíše zvyklí vidět údaj na faktuře v korunách ze megawatthodinu, to znamená necelých pět set korun za megawatthodinu. Při cenách, které teď za silovou elektřinu budeme platit na minimální úrovni kolem dvou tisíc, je to už vlastně skoro čtvrtina částky za silovou energii. Je to určitě dost. Kdyby toto břímě vzal na sebe třeba na dočasnou dobu na svá bedra stát, tak by to pomohlo,“ vysvětlil PL.cz Jiří Gavor, výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií.
Vyčítáte Babišovi kauzu ,,zámek ve Francii"?Anketa
„Je tu precedens ve formě ulevení, snížení platby za podporu obnovitelných zdrojů. Toto plánuje Německo. To by mohl být vzor. Nebyli bychom první, kdo v Evropě uvažuje tímto směrem. Většinou se ale uvažuje, že by se touto platbou ulevilo průmyslu. Co se týče obyvatelstva, tak premiér, pokud se nepletu, zatím oznámil spíše alternativní cestu, a to adresnou pomoc těm nejzranitelnějším, nejchudším. Tedy ne všem. Bylo by to ve formě určitých voucherů jako příspěvek na drahou energii. Tuto cestu zvolila Francie, tam už se to rozbíhá,“ doplnil.
Švédsko koncem loňského roku odstavilo první blok jaderné elektrárny Ringhals 1 a nemá dost elektřiny. Lidé jsou vyzýváni, aby v největší špičce ráno a večer omezili například vysávání. Kromě toho zavřeli vloni Švédové i poslední uhelnou elektrárnu. Nyní ale paradoxně kvůli nedostatku elektřiny musí nakupovat energii z německých a polských hnědouhelných elektráren. Navíc museli spustit fosilní naftovou elektrárnu Karlshamn. Přitom ještě v roce 2010 Švédsko chtělo jít jadernou cestou. Je toto varování pro ty, kdo chtějí vypínat jaderky? „Je to jistě varování. Případ Švédska je podobný Německu. V Německu je to politicky pevné rozhodnutí a vzhledem k tomu, že tam budou ve vládě – ať bude jakákoliv – Zelení, tak se to nezmění,“ konstatoval s tím, že Německo chce do konce příštího roku úplně vypnout jaderné elektrárny. „Je to varování hlavně pro Němce. Obávám se ale, že nedostatečně důrazné. Kdo ví... Ve Švédsku navíc to už byla stará jaderná elektrárna, která ovšem mohla ještě sloužit, kdyby se zainvestovalo do prodloužení životnosti. Nicméně není to tak křiklavý způsob, ke kterému se schyluje u našeho největšího souseda,“ zdůraznil.
Předčasné odstavení funkčních jaderných elektráren je ekonomický a ekologický zločin
„Daleko horší totiž je, když se předčasně odstaví zdroj, který ještě ani nemá svoji ekonomickou životnost vyčerpánu, což je právě příklad Německa. Tam by flotila jaderné energetiky mohla být bez problémů deset let provozována. Určitě by to ulehčilo přechod na bezuhlíkatou energetiku, který může mezitím pokračovat. S určitým polštářem nabídky elektřiny na trhu. To předčasné odstavovaní bezuhlíkatých zdrojů je ten nejkřiklavější příklad,“ je si vědom. „Chápu některé země – které mají dostatek jiných čistých zdrojů, jako je Švýcarsko, které je jaderné a oznámilo postupný exit z jaderné energetiky. Ono si to může dovolit, protože má daleko více zastoupenu vodní energetiku než jinde. Kromě toho je to evropská křižovatka, může dovážet elektřinu z Francie, Německa v době nízkých cen. Mají tedy lepší výchozí podmínky, ale stejně nechají jaderky dožít. Němci ne. V tom je podle mého názoru ekonomická a ekologická tragédie,“ konstatoval.
Německo se rozhodlo k ukončení výroby elektrické energie z hnědého uhlí do roku 2038. Máme rok 2021 a v první polovině tohoto roku se elektřina v Německu vyráběla z 56 procent z fosilních paliv. Víme, že Němci navíc chtějí do konce příštího roku vypnout jaderky. Není příliš reálné, že by vše najednou nahradili obnovitelnými zdroji a plynem. Je paradoxní, že vypnutí bezemisních jaderných elektrárem se pak kvůli nedostatku elektřiny nahrazuje fosilními zdroji. „K tomu nemám co dodat. Stavění nových jaderných bloků je podle mě velice problematické, protože jaderná energetika v Evropě se staví draze, těžce a když u nás ještě k tomu vyloučíme z geopolitických příčin polovinu možných dodavatelů, tak nelze čekat moc ekonomicky efektivní výsledky. Ale předčasné odstavování fungujících jaderných elektráren je dle mého ekonomický a ekologický zločin,“ zdůraznil Jiří Gavor.
Co však mají ve své situaci – kdy vyrábějí většinu elektřiny z uhlí – dělat Poláci než si postavit jadernou elektrárnu? Navíc určitě kvůli různým historickým událostem nebudou chtít být závislí na ruském plynu... „Poláci jsou v extrémně obtížné situaci. Polskou energetiku čeká asi úplně nejbolestivější transformace v Evropě. Jsou šampionem v Evropě v závislosti na energetickém uhlí. Je to obrovský hendikep. Narozdíl od nás nemají s jadernou energetikou žádné zkušenosti. Jsem vždy překvapen, když slyším sebevědomé prohlášení polské vlády, jak rychle a v jak velkém rozsahu postaví nové jadené bloky. To je pro zemi, která nemá s jadernou energetikou žádné zkušenosti, velice přehnaná ambice,“ domníval se.
„Vloni oznámili data, která jsou podstatně rychlejší než u nás, kde je lokalita, zkušenost, zázemí. U nás to termínujeme do roku 2035 a všeobecně panuje shoda, že je to příliš optimistické. Dají se spíše čekat problémy, a jestli se to vůbec podaří do roku 2040. Poláci mají jenom představu o lokalitě, nemají nic. Plánují přitom dostavbu někdy v první polovině třicátých let. Ty jejich plány jsou nesmírně ambicózní a podle mě se nerealizují. Zrovna tak spoléhání na malé modulární reaktory, do kterých vstoupili polští miliardáři. Je to hezké, že za tím stojí soukromý sektor, což je vždycky žádoucí, nicméně prototyp těchto reaktorů není v komerční nabídce. Je to ještě daleko méně zralá technologie než v případě velkých jaderných bloků, které plánujeme v Dukovanech my,“ upozornil.
Psali jsme:
„Poláci budou mít problém, na druhou stranu mají velké plus. Paradoxně jak byli odpůrci obnovitelnných zdrojů energie, oni mají pro rozvoj obnovitelných zdrojů energetiky lepší podmínky než my. Mají moře, fouká jim, rozsáhlé pevninské území. Předtím toto blokovali, trvali tvrdošíjně na uhlí. Toto se tam může rozběhnout velice rychle,“ uvedl Jiří Gavor. „Co se týče plynu, je to bolavé místo. Bez plynu se Evropa v přechodném období neobejde. To je celkem jasné. Neobejdou se bez něj ani Poláci. Z politických důvodů nechtějí spoléhat na ruský plyn. Nicméně když je plyn drahý, tak je drahý všude na světě a ten americký je dražší než ruský. Určitě si můžou dovézt zkapalněný plyn z Kataru, z USA, jak to už začínají dělat. Buduje se tam plynovod z Norska. Ale všechno to bude stát peníze, které závisí na tržní situaci. Oni na tom nevydělají, nebudou to mít levnější než ten zlý ruský plyn, kterému se chtějí vyhnout. Spíše se dá čekat, že to budou mít dražší,“ řekl Gavor.
Závratně rostou ceny elektřiny a zemního plynu v Británii. Dvě továrny se už kvůli tomu zavřely a další mohou následovat. Jak se na tom projevuje fakt, že Británie je čistým dovozcem energie (nejvíce ji odebírá z Francie)? „Británie je závislá bohužel na dovozu. Bývaly doby, kdy co se týče ropy a zemního plynu, byla soběstačná. Ty doby už jsou pryč. Měla vlastní uhelné zásoby a produkci, to už je také minulostí. Jaderná energetika je tam na rozpacích. Jejich jaderky jim stárnou. Nová se staví v porodních bolestech. Mají nedostatek všeho a jednu obrovskou nevýhodu. Narozdíl třeba od nás jsou nedostatečně propojení se zbytkem Evropy, což se teď v kritických okamžicích projevuje zvláště výrazně. Na krizové situace je hůře připravena, zkrátka není odkud brát. Když ještě k tomu vyhoří trafačka na kabelu, který přiváděl vysokonapěťovou linku z Francie, pak je to už přímo nouzový stav,“ vysvětlil Gavor. „Projevuje se to tím, že mnoho let jsou ceny silové elektřiny ve Velké Británii vysoko nad tržními cenami, které máme v Evropě a zejména my ve střední Evropě. I v normálním stavu. A v krizi to tam vyletělo ještě výše, v nouzi se tento rozdíl ještě prohloubí,“ doplnil.
Cena vylétla na výšinu, o které se předpokládalo, že bude za 10 let
Hrozí podobné ceny jako v Británii, tedy mnohem vyšší, do budoucna i nám ve střední Evropě? „Británie a Itálie jsou dvě země, kde jsou chronicky vysoké ceny silové elektřiny. A i když pomine energetická krize, kterou nyní prožíváme, kdy drahé je všechno od vstupních paliv přes emisní povolenky až po výsledné produkty, pořád hendikep špatného propojení i nedostatečných zdrojů ve Velké Británii zůstane,“ vysvětlil. Není však současná energetická krize jen začátkem dlouhodobé energetické krize? „Pořád doufám, že tak extrémně vysoké ceny, které se nyní objevují na trhu, se nemůžou udržet dlouhodobě. Svědčí o tom reakce politiků, vlád. Není možné dlouhodobě žít v něčem, kde se budou obyvatelstvu rozdávat energetické vouchery, aby nemrzli v zimě. To je stav těžko udržitelný,“ domníval se.
„Co mají politici ve vlastních rukou? Oni nemohou ovlivňovat trhy, co ale určitě můžou, je korigovat systém obchodování s emisními povolenkami. To byl počáteční signál ke zdražování. U elektřiny už v tom jedeme zhruba rok. Mají k tomu patřičné nástroje. Cena je vysoko, vylétla na výšinu, o které se předpokládalo, že tam bude za 10 let. Podle mého názoru správná reakce byla uvolnit povolenky z takzvané rezervy tržní stability. Oni to neudělali, protože těm zvlášť kovaným a ideologicky zaslepeným politikům vyhovoval ten extrémní nárůst ceny jako brutální donucovací prostředek k rychlejší adaptaci na nízkouhlíkovou ekonomiku. Podle mého se jim to však vymklo z ruky, protože lidi jsou pro ekologii schopni leccos obětovat, ale ne aby se jim zhoršila kvalita života a za energie platili dvojnásobné účty,“ uzavřel Jiří Gavor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
