Princip byl podle NKÚ velmi jednoduchý. Nemocnice nakoupila výrazně předražený materiál, který následně vyfakturovala pojišťovnám. Dost často se ceny pohybovaly na samé hraně dohodnutých úhradových stropů.

Jenže od dodavatelské firmy si nemocnice vzápětí nechala část zaplacené částky vrátit ve formě tzv. bonusů. Ty představují formu odměny za realizovaný obchod. V normálních obchodních stycích se taková situace řeší např. množstevní slevou, zde se však vše řešilo touto následnou zpětnou platbou.

Nejednalo se přitom o žádné drobné. Tyto bonusy často činily více než polovinu ceny, kterou nemocnice oficiálně zaplatila a předložila k vyúčtování pojišťovnám. Důvodem obliby tohoto postupu je fakt, že bonusy se stávají zvláštní formou rozpočtového příjmu nemocnice. A jako takové mohou být použity na cokoliv, zatímco peníze proplacené zdravotní pojišťovnou smí nemocnice použít pouze na stanovený účel.