Mír jako kremelský propagandistický narativ. Text s tímto názvem se objevil na webu ministerstva vnitra jako analýza vypracovaná Centrem proti hybridním hrozbám.
Autoři uznávají, že mír a bezpečí je kýženým cílem demokratické společnosti. „Tváří v tvář hrozbě vojenské agrese však pacifismus může fungovat přímo kontraproduktivně, přičemž v takových momentech je racionální se ptát, v čí prospěch volání po míru reálně působí,“ varuje centrum, založené ministrem Chovancem.
Následuje výklad, že Rusko má se zneužíváním „mírového narativu“ zkušenosti už z doby SSSR.
„V době studené války Sovětský svaz financoval ve velkém západní mírová hnutí a stál za vznikem World Peace Council, což je údajně nezávislá mezinárodní organizace, která však byla již od svého vzniku silně ovlivněna tehdejšími komunistickými státy,“ vysvětluje vnitro.
Mírové hnutí bylo v první polovině osmdesátých let jedním z významných politických faktorů západní politiky.
Právě před čtyřiceti lety, ve druhé polovině roku 1983, vygradovalo po několika mezinárodních incidentech velmocenské napětí mezi USA a SSSR do situace, kdy svět kvůli omylu sovětského monitoringu dělily vteřiny od vypuknutí apokalyptického jaderného konfliktu. Zabránila mu jen prozíravost podplukovníka Stanislava Petrova, který rozpoznal vyhlášený poplach jako falešný.
Tato dramatická zkušenost vedla k tomu, že ve zbytku osmdesátých let byly požadavky na mír (a v konkrétní rovině na jaderné odzbrojení) velmi hlasité a politici si nemohli dovolit je ignorovat.
99 Luftballons. Hymna německého „míráckého“ hnutí, ze které se stal popový hit
Do toho nepochybně vstoupila snaha využít těchto obav k politickým cílům.
Analytik Štěpán Kotrba ale považuje za důležité, že tyto „mírové“ aktivity se rodily z autentických pocitů. Připomíná, že to bylo jen několik let od šedesátých let, kdy se heslo „make love, not war“ stalo základem celého hnutí.
Pro ParlamentníListy.cz vysvětluje: Ministerstvo vnitra má pravdu, že uprostřed studené války nejen SSSR, ale všechny státy socialistického bloku podporovaly „boj za mír“, na Západě ve formě mírových „grassroots movements“, zejména v zemích, ve kterých byla silná levice – v Británii, Itálii, Francii, Španělsku. Ano, Socialistická internacionála i komunistické hnutí jsou organizace politické a mezinárodní, sdílející nejen ideje, ale i zkušenosti s jejich prosazováním, financováním a organizací. Pomáhají si.
Stejně funguje i evropská a světová pravice – taktéž financuje a sdílí taktiky boje s levicí. Teroristická School of the Americas školící 60 tisíc guerillových bojovníků a teroristů z 22 zemí Latinské Ameriky, francouzský Plan Bleu či italská zednářská lóže Propaganda Due nebo síť Gladio, vybudovaná italskou tajnou službou SIFAR se štábem NATO SHAPE v Monsu pro záškodnický boj ve východní Evropě jsou toho historickým důkazem.
Ano, V době studené války Sovětský svaz (a další země socialistického tábora) financovaly některá západní studentská a mírová hnutí či některé jejich aktivisty a stály za vznikem World Peace Council. Stejně jako stály za vznikem Mezinárodního svazu studentstva. Dokonce podporovaly i některé levicové politiky Velké Británie či protijaderný Greenham Common Women's Peace Camp, protestující proti skladování řízených střel. V SSSR existoval v té době Trust pro nastolení důvěry mezi SSSR a USA…
Mír a „míráci“...
O tématu míru se ve svých textech z osmdesátých let opakovaně vyjadřoval i tehdejší lídr československého disentu Václav Havel. Ve svém textu „Anatomie jedné zdrženlivosti“ z roku 1986 psal o tom, že slovo „mír“ je jednou z neprovařenějších frází poválečného komunistického režimu, visí na všech cedulích a proto vzbuzuje „u zdejších lidí nedůvěru, skepsi, posměch a odpor“.
V textu se zamýšlel právě nad vztahem východoevropských disidentů k západním pacifistům z mírového hnutí a vysvětluje z pohledu disidenta, že „Pro nás je prostě už nepochopitelné, jak může někdo ještě věřit v možnost odzbrojení, které by obešlo člověka nebo bylo dokonce vykoupeno jeho zotročením“.
V textu Slovo o slovu z roku 1989 myšlenku rozvinul. „Dostávám se konečně ke krásnému slovu mír. Čtyřicet let ho čtu v naší zemi na každé střeše a v každém výkladu. Čtyřicet let jsem tak jako všichni mí spoluobčané vychováván k alergii na toto krásné slovo, protože vím, co čtyřicet let znamená: mohutné a stále mohutnějící armády jakožto údajnou záštitu míru. Navzdory tomuto dlouhému procesu systematického vyprazdňování slova mír; ba víc než jen vyprazdňování: jeho naplňování právě opačným významem, než jaký podle slovníku má,“ napsal v tomto textu.
Fotogalerie: - Magický Havel
Připomněl ale také, že disidentská skupina Nezávislé mírové sdružení dokázala toto slovo svými požadavky rehabilitovat, byť za to někteří zaplatili vězením.
„Mělo to ale smysl: jedno důležité slovo bylo zachráněno před svým totálním znehodnocením,“ ocenil Václav Havel.
Část československého disentu, především ta mladší a radikálnější, měla pro disent ještě méně pochopení. Alexandr Vondra je dodnes nazývá trochu posměšně „míráky“.
Putin by tu výzvu podepsal z fleku...
Ministerstvo vnitra ale nachází linku mezi tehdejšími protesty a dnešní debatou o Ukrajině právě v činnosti WPC, která podle jeho výkladu v minulosti kritizovala Ukrajinu kvůli akcím proti separatistům na východě země, ale ruskou invazi přímo neodsoudila.
Následně informuje o petiční iniciativě Mír a spravedlnost, která „je kompletně postavena na zdánlivé obraně míru a lidských životů, ovšem ve veřejném prostoru vyvolala nepřekvapivě značnou kontroverzi a kritiku, přičemž je argumentováno, že prakticky všechny uvedené požadavky jdou na ruku Kremlu a v neprospěch Ukrajiny“.
Značná kontroverze a kritika je dokumentována jedním blogovým příspěvkem na Aktuálně.cz, jehož autorem je Martin Fendrych a nese název „Výzva "Mír a spravedlnost" je esencí hnusu. Podporuje masové vrahy“. Odsouzení výzvy je zde vysvětlováno argumenty na úrovni „Putin by tu výzvu mírových štváčů podepsal z fleku“.
Fotogalerie: - Za mír na Vítkov
„Celá výzva míří jednoznačně proti právu Ukrajinců na život ve svobodě a podporuje děsivě agresivní zločinný genocidní ruský režim. Její protagonisté mají ústa plná míru a starosti o lidské životy, reálně však svým postojem podporují jediné - chuť Kremlu přikládat pod kotel válečného inferna. Míroví štváči,“ uzavírá Fendrych coby zdroj CHH.
Tady je zas tak nabito.Kde se berou všichni ti chcimírové.Mám pocit,že normálních lidí je jen hrstka.Stačí si otevřít jejich profily a jímá mě hrůza.Propalestinští,prorusští,fašisti,chcimírové.Hnus a strach zároveň.
— Jana_Ághová ???????????????? (@aghova_jana) November 10, 2023
Následně je argumentováno napojením českých mírových aktivit na KSČM a spolek Ne základnám, který „aktivisticky bojoval proti výstavbě amerického vojenského radaru v Brdech, přičemž v tomto kontextu se objevily informace, že mohlo jít o aktivitu financovanou z Ruské federace“.
S tím však Štěpán Kotrba jako pamětník zásadně nesouhlasí. „Hnutí Ne základnám vzniklo samovolně, jako reakce obyvatel Brd z iniciativy starosty jedné z brdských vesnic Neorala, bývalých vojáků a fyziků, levicových politiků, intelektuálů či aktivistů a zelených organizací včetně Greenpeace na hrozbu instalace radaru, jehož výkonové parametry nepřipouštěly jiné, než válečné využití proti strategickým raketám Ruska, pro agresivní zpravodajské a technickosabotážní účely a pro tvorbu vojenských provokací, destabilizujících hranice zájmového prostoru Ruska jako jaderné supervelmoci. Nikdo si nepřál jaderný ani konvenční úder strategických bombardérů v blízkosti Prahy, stejně jako nikdo nechtěl americká vojska v Česku. Všichni si ještě pamatovali „dočasnost“ pobytu sovětských vojsk,“ vzpomíná.
Z filmu Český mír: Básník Jirous diskutuje s odpůrci radaru
A připomíná, že proti radaru se tehdy postavil třeba i veterán disentu Petr Uhl se svým heslem „cílem je nebýt cíl“, nebo bývalý ministr zahraničí Jan Kavan, pamětník „míráckých“ protestů osmdesátek, který varoval, že žádná raketa není mírová. Kotrba si vzpomíná, jak se v rámci akce „Ne základnám“ pořádaly dokonce sbírky na benzín do otřískané dodávky. Proto jsou historky vnitráckého centra o financování z Ruské federace, ozdrojované jedním článkem plným spekulací, spíše úsměvné.
Výklad vnitráckého centra pokračuje varováním, že proruskou mírovou rétoriku si osvojila i „antisystémová demonstrace Česko proti bídě“. Její pořadatel Jindřich Rajchl je představen jako „známý šířením dezinformací a kremelské propagandy“ a jeho strana PRO jako pravicově- populistická. Připomínána je přítomnost osob s nášivkami v podobě ruské vlajky i snaha účastníků demonstrace odstranit ukrajinskou vlajku z budovy Národního muzea.
Ošklivá vnitrácká manipulace...
V rámci závěrečného komentáře CHH je uvedeno: „Zneužívání tématu míru k propagandistickým účelům není nic nového, zvláště ze strany Ruské federace. Podpora mírových aktivit může být dokonce paradoxně součástí válečného úsilí, či spíše hybridního působení, které je přípravou nebo doplňkem konvenční války, přičemž cílem je odradit nepřítele od efektivní obrany či od pomoci napadenému státu“.
Ačkoliv prý ministerstvo nemá informace o přímém propojení hlasatelů míru s Ruskou federací, lze prý konstatovat, že jejich činnost strategické a geopolitické zájmy Kremlu podporuje.
Jestliže Václav Havel psal o tom, že slovo mír budí „nedůvěru, skepsi, posměch a odpor“, je zřejmé, že podobné pocity mají mnozí i dnes. Téměř dva roky slyšíme, že Rusko musí být poraženo a že jediným východiskem je obnova Ukrajiny v jejích předválečných hranicích.
Slovo mír je pak spojeno s kapitulantstvím, nebo dokonce s „kremelským narativem“. Ministerstvo vnitra ústy CHH přímo hovoří o „mírovém narativu“.
„Být proti NATO nebo podepsat prohlášení „Mír a spravedlnost“ ještě neznamená schvalovat válku Ruska s Ukrajinou. To je ošklivá vnitrácká manipulace. Stejně jako kritika neonacistů, banderovských fašistů a extrémních nacionalistů na Ukrajině, kteří zapříčinili krvavý Majdan v Kyjevě či upálení lidí v Oděse, neznamená automatickou afinitu k Putinovi,“ ohrazuje se Štěpán Kotrba.
Fotogalerie: - Tramvaj v ukrajinských barvách
„Rakušanovo ministerstvo vnitra si tímto „strašákem do zelí“ spletlo temnou stranu „studené“ či „hybridní“ války a legitimní vnitropolitický boj, který i v demokracii může být dost ostrý a špinavý. Tuto vládu podporuje nejméně lidí v historii. Ona nepotřebuje nepřítele, ani opozici. Vystačí si sama,“ dodává a připomíná kriminální kauzy vládních stran nebo šílenou energetickou politiku, ale i politiku lékovou, sociální nebo vzdělávací.
To jsou věci, které voličům vadí a za které bude pětikoalici v příštích volbách nepochybně vystaven účet.
A vnitrácké fantazie, jak tu Rusko zakládá a sponzoruje protivládní servery, jsou podle něj mimo už úplně. „Server na internetu, provozující protivládní médium, dnes může vlastnit kdokoliv. Ekonomicky je to v silách jednotlivce nebo malé skupiny aktivistů, kteří toto médium budou podporovat. Technologicky to dnes zvládne maturant. Takto občansky existuje několik levicových a antisystémových serverů. Putina nepotřebují,“ uzavírá analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
drobeřek
