Mír jako kremelský propagandistický narativ. Text s tímto názvem se objevil na webu ministerstva vnitra jako analýza vypracovaná Centrem proti hybridním hrozbám.

Autoři uznávají, že mír a bezpečí je kýženým cílem demokratické společnosti. „Tváří v tvář hrozbě vojenské agrese však pacifismus může fungovat přímo kontraproduktivně, přičemž v takových momentech je racionální se ptát, v čí prospěch volání po míru reálně působí,“ varuje centrum, založené ministrem Chovancem.

Následuje výklad, že Rusko má se zneužíváním „mírového narativu“ zkušenosti už z doby SSSR.

„V době studené války Sovětský svaz financoval ve velkém západní mírová hnutí a stál za vznikem World Peace Council, což je údajně nezávislá mezinárodní organizace, která však byla již od svého vzniku silně ovlivněna tehdejšími komunistickými státy,“ vysvětluje vnitro.

Mírové hnutí bylo v první polovině osmdesátých let jedním z významných politických faktorů západní politiky.

Právě před čtyřiceti lety, ve druhé polovině roku 1983, vygradovalo po několika mezinárodních incidentech velmocenské napětí mezi USA a SSSR do situace, kdy svět kvůli omylu sovětského monitoringu dělily vteřiny od vypuknutí apokalyptického jaderného konfliktu. Zabránila mu jen prozíravost podplukovníka Stanislava Petrova, který rozpoznal vyhlášený poplach jako falešný.

Tato dramatická zkušenost vedla k tomu, že ve zbytku osmdesátých let byly požadavky na mír (a v konkrétní rovině na jaderné odzbrojení) velmi hlasité a politici si nemohli dovolit je ignorovat.

99 Luftballons. Hymna německého „míráckého“ hnutí, ze které se stal popový hit

Do toho nepochybně vstoupila snaha využít těchto obav k politickým cílům.

Analytik Štěpán Kotrba ale považuje za důležité, že tyto „mírové“ aktivity se rodily z autentických pocitů. Připomíná, že to bylo jen několik let od šedesátých let, kdy se heslo „make love, not war“ stalo základem celého hnutí.

Pro ParlamentníListy.cz vysvětluje: Ministerstvo vnitra má pravdu, že uprostřed studené války nejen SSSR, ale všechny státy socialistického bloku podporovaly „boj za mír“, na Západě ve formě mírových „grassroots movements“, zejména v zemích, ve kterých byla silná levice – v Británii, Itálii, Francii, Španělsku. Ano, Socialistická internacionála i komunistické hnutí jsou organizace politické a mezinárodní, sdílející nejen ideje, ale i zkušenosti s jejich prosazováním, financováním a organizací. Pomáhají si.

Stejně funguje i evropská a světová pravice – taktéž financuje a sdílí taktiky boje s levicí. Teroristická School of the Americas školící 60 tisíc guerillových bojovníků a teroristů z 22 zemí Latinské Ameriky, francouzský Plan Bleu či italská zednářská lóže Propaganda Due nebo síť Gladio, vybudovaná italskou tajnou službou SIFAR se štábem NATO SHAPE v Monsu pro záškodnický boj ve východní Evropě jsou toho historickým důkazem.

Ano, V době studené války Sovětský svaz (a další země socialistického tábora) financovaly některá západní studentská a mírová hnutí či některé jejich aktivisty a stály za vznikem World Peace Council. Stejně jako stály za vznikem Mezinárodního svazu studentstva. Dokonce podporovaly i některé levicové politiky Velké Británie či protijaderný Greenham Common Women's Peace Camp, protestující proti skladování řízených střel. V SSSR existoval v té době Trust pro nastolení důvěry mezi SSSR a USA…

Mír a „míráci“...

O tématu míru se ve svých textech z osmdesátých let opakovaně vyjadřoval i tehdejší lídr československého disentu Václav Havel. Ve svém textu „Anatomie jedné zdrženlivosti“ z roku 1986 psal o tom, že slovo „mír“ je jednou z neprovařenějších frází poválečného komunistického režimu, visí na všech cedulích a proto vzbuzuje „u zdejších lidí nedůvěru, skepsi, posměch a odpor“.

V textu se zamýšlel právě nad vztahem východoevropských disidentů k západním pacifistům z mírového hnutí a vysvětluje z pohledu disidenta, že „Pro nás je prostě už nepochopitelné, jak může někdo ještě věřit v možnost odzbrojení, které by obešlo člověka nebo bylo dokonce vykoupeno jeho zotročením“.

V textu Slovo o slovu z roku 1989 myšlenku rozvinul. „Dostávám se konečně ke krásnému slovu mír. Čtyřicet let ho čtu v naší zemi na každé střeše a v každém výkladu. Čtyřicet let jsem tak jako všichni mí spoluobčané vychováván k alergii na toto krásné slovo, protože vím, co čtyřicet let znamená: mohutné a stále mohutnějící armády jakožto údajnou záštitu míru. Navzdory tomuto dlouhému procesu systematického vyprazdňování slova mír; ba víc než jen vyprazdňování: jeho naplňování právě opačným významem, než jaký podle slovníku má,“ napsal v tomto textu.