Uplynulo půl roku od ruského vpádu na Ukrajinu. Jak průběh konfliktu zhodnotit? Jak válka poznamenala Ukrajinu a Rusko, které nejspíš počítalo s bleskovou válkou?
Realita konfliktu je, že v posledních týdnech nedošlo k výraznějšímu posunu a očekává se, co přijde na podzim. Rusové se zřejmě chystají k většímu úderu a je možné, že něco takového chystají také Ukrajinci. Důležité je, že obě strany jsou v tuto chvíli přesvědčeny, že mohou vyhrát anebo na bitevním poli získat strategické výhody nad nepřítelem.
Zpočátku ruského útoku byla ukrajinská armáda podceňována, dnes je místy spíš přeceňována s tím, že často slýcháme, že Ukrajina může válku vyhrát a dokonce osvobodit Krym. Je to skutečně přeceňování, anebo toho Ukrajinci mohou dosáhnout?
Jde o součást informační války. Vede se přímý vojenský konflikt mezi Ukrajinou a Ruskou federací a Západ je do něho zapojen nepřímo posíláním různých zbraňových systémů. Druhým aspektem je ekonomická válka, kterou vyhlásil Západ Rusku právě proto, aby Rusko oslabil a přinutil k ústupkům na válečném poli. Rusko samozřejmě v ekonomické válce odpovědělo protiopatřeními, tedy tím slavným plynem. Je však potřeba připomínat, že ekonomickou válku zahájil proti Rusku Západ.
Je finální podoba Síkelova úsporného tarifu dostatečná?Anketa
Třetím aspektem je informační válka, která se vede také na všech frontách a v níž kolují někdy až fantastické informace, pak různé polopravdy, fakta zabalená do různých dezinterpretací a úvahy o dobytí Krymu Ukrajinci jsou podle mě součástí informační války. Mluví o tom a často vědí, že to je spíše zbožné přání a nevychází to ze strategického odhadu reality. Je potřeba si uvědomit, jak by Rusko postupovalo v případě, že by mělo ztratit Krym. Putin by bojoval o své politické a možné i své fyzické přežití. V takovém momentu by Rusko mobilizovalo všechno, co má k dispozici, a nemyslím si, že Ukrajina i s masivní podporou Západu se může Rusku ubránit.
Někteří západní politici mluví o nastolení míru, druzí o nutnosti vítězství Ukrajiny. Stejně tak český premiér Petr Fiala deklaruje, že musíme Ukrajinu podporovat, aby porazila Rusko. Ministr zahraničí Jan Lipavský na poradě českých velvyslanců uvedl, že nejdůležitějším úkolem české diplomacie je podporovat Ukrajinu, což mnohé diplomaty dost šokovalo. Jak to vnímáte vy?
U této vlády mě to nepřekvapuje, koalice tím definuje cíle zahraniční politiky a zapomíná přitom na reálné možnosti naší země a ekonomiky. Jde o mnohokrát opakovanou výtku, že vláda není schopna definovat český národní zájem a přebírá zájem, který v této chvíli definuje někdo jiný. V tomto případě je to zájem, který byl do značné míry definován ve Spojených státech. Taková je realita české zahraniční politiky. Pokud se nad tím někteří z profesionálních diplomatů pozastaví, tak mě to nepřekvapuje, ale nečekal bych samozřejmě, že by to jakkoli veřejně komentovali.
Co těch šest válečných měsíců na Ukrajině znamená pro Západ, zejména pak pro EU?
Sankce znamenají oslabení prosperity. Oslabily ruskou prosperitu, o tom není sporu, ale samozřejmě poškozují i státy, které sankce uvalují. Seriózní ekonomická analýza bude možná s určitým časovým odstupem, předpokládám, že během příštího roku budou k dispozici data. V tuto chvíli nelze přesně říci, jak moc nás sankce poškodily, ale je jasné, že nás poškodily.
Snaha omezit dovozy strategických surovin z Ruska je něco, s čím se evropská ekonomika bude těžko vypořádávat. Pokud se k tomu přidají ruské protisankce spočívající v zastavení vývozů, může to vést i ke kolapsu některých průmyslových odvětví a zásadně ohrozit ekonomické základy naší prosperity.
V komentáři na stránkách MF Dnes jste zpochybnil závěry výzkumu zaštítěného prestižní americkou Yaleovou univerzitou, že západní sankce vůči Rusku fungují, s tím, že výzkumníci nikdy nic podobného nezkoumali, mají vazby na americkou administrativu a ignorují škody, které sankce působí Západu. Je tedy účelem průzkumu pouze podpořit veřejné mínění, že sankce nelze zmírňovat?
Psal jsem o studii týmu profesora Sonnefelda, které se někdy říká studie z Yaleovy univerzity. Je důležité se podívat na detaily. Na Yaleově univerzitě máte samozřejmě špičkové světové ekonomy a lidi schopné dělat ekonometrické analýzy, národohospodáře, patří ke špičce. Jenže nikdo z nich se této studie neúčastnil. Nedávali ji dohromady kvalifikovaní národohospodáři. Profesor Sonnefeld je odborník na management a korporátní aktivista. Celý život se věnuje progresivistickému aktivismu. Neubírá to nic na jeho odborných kvalitách, jenže tyto odborné kvality jsou úplně jinde než téma studie.
Když se podíváte na další autory, jde o lidi s minimální nebo často vůbec žádnou zkušenost s tím, čemu se říká odborný výzkum. Nemluvě o tom, že jsou z jiných oborů, oni často nejsou z žádných oborů, protože nic nedělali. Pro zpracování takové studie jsou zapotřebí určité dovednosti, to není nic jednoduchého, což má evokovat i jméno Yaleovy univerzity. Z tohoto hlediska je to podvod.
Studie je kompilátem různých dat, z nichž některá byla známá a některá byla údajně získána z důvěrných zdrojů, takže nevíme, zda jsou průkazná. Pak vidíme i těžké manipulace s daty. I to, co sami autoři představili, je z hlediska ekonomického výzkumu zpracováno nekorektně. Například zhodnocení rusko-čínského obchodu, což je poměrně důležitá věc, protože má Rusku kompenzovat ztráty ze Západu. Autoři studie se snaží ukázat, že se nic takového neděje a že se čínské vývozy do Ruska zhroutily. Víte, na čem to dokazují? Na datech ze čtyřměsíční časové řady. Na tom nelze nikdy nic prokázat. Pokud řešíte obchodní statistiky, potřebujete minimálně roční, ale nejlépe několikaletou časovou řadu, aby se něco ukázalo. Krátkozrakost takového přístupu je evidentní, protože od června, července a srpna čínské vývozy do Ruska obrovským způsobem narostly. Není vůbec jasné, jestli ten předchozí výkyv nebyl sezónní.
Při pohledu na předchozí rok byly totiž během jarních měsíců čínské vývozy do Ruska nižší a v létě šly opět nahoru. Letošní rok tedy opakuje ten předchozí, nemá to evidentně co dělat se sankcemi a s krizí, pouze je nárůst čínského vývozu silnější než loni. Studie ani nezohledňuje obrovský nárůst ruského vývozu do Číny, který byl zjevný už z dat, která museli mít k dispozici. Takových věcí je ve zmiňované studii spousta. Data používají selektivně a postupují nekorektně. Kdyby tuto studii někdo předložil na národohospodářské fakultě jako bakalářskou nebo seminární práci, pak věřím, že by ji neobhájil. Přitom to koluje médii po světě jako autoritativní studie Yaleovy univerzity, proto jsem považoval za důležité k tomu něco říct.
Zaujala mě informace, že německý kancléř se vrátil z jednání o norském plynu s prázdnýma rukama. O co přesně šlo?
Od začátku invaze se řeší alternativní dodavatelé a Evropa si v rámci ekonomické války dala omezování ruského plynu za cíl. Během jara došlo k nárůstu nákupu plynu z Norska a Němci dováželi více plynu z Norska než dříve, snad údajně norský plyn pokrývá až 30 % německých potřeb. Kancléř Scholz si uvědomuje, že to nestačí, tak se nejprve Němci před létem vypravili do Kataru. Tam neuspěli a z Kataru nejspíš plyn mít nebudou. A minulý týden jel Scholz do Norska a přemlouval je tam, aby zvýšili dodávky. Norové mu ale řekli, že dělají, co můžou, a že více dodávat nemohou, protože jsou na své kapacitě a dokonce prodloužili licence, které měly zaniknout. Norská kapacita tedy nepomůže.
Ukazuje se, že najít další alternativy za ruský plyn je v krátkém období neřešitelné. Nelze to vyřešit za rok nebo dva, optimistické scénáře mluví o třech čtyřech letech. Cestu německého kancléře do Norska jsem uváděl jako doklad toho, jak je to celé složité, protože v té studii je to zmíněno jen tak mimochodem jednou větou. Říkají, že Evropa sice závisí na Rusku, ale Rusko mnohem víc závisí na Evropě, a když nás Rusko odřízne, Evropa si snadno najde alternativy. To platí možná v horizontu pěti deseti let, ale ne v horizontu několika málo let. To v žádném případě.
Cena plynu na evropské burze násobně překonává rekordy. Podle českého premiéra Fialy je nutné najít společné evropské řešení. V čem by to podle vás mohlo spočívat? Existují realistické možnosti, jak situaci zmírnit?
No právě. Toto je výrok, který se od předsednické země EU očekává. Úkolem předsednické země je přinejmenším vyhlásit, že budete evropské řešení hledat, třeba se o to i pokusit. Není ale jasné, jak by takové řešení mělo vypadat, protože plyn prostě nebude. Mohou se dohodnout na čemkoli chtějí, ale plyn nebude. Zůstává otázka, jak se členské státy EU budou o plyn dělit a jestli vůbec mají schopnost plyn sdílet s jinými, protože to není vůbec jednoduché z hlediska infrastruktury.
Důležitější je něco jiného. V případě akutního nedostatku plynu by to znamenalo, že ty země, které ho budou mít víc, se budou samy muset omezit na úkor jiných. Předchozí zkušenosti, kdy byla Evropa v těžké situaci, jsou téměř jednoznačné. Vezměte si migraci a covid. Jak si státy různě přebíraly vakcíny a národní egoismus vítězil, pokud šlo o životní zájem. Chápu tedy, proč chce Česká republika z pozice předsednické země zahájit diskusi, ale nic moc bych od toho nečekal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
