Evropská komise předložila 23. 5. 2018 Radě ministrů financí (ECOFIN) a Evropskému parlamentu (EP) návrh rozpočtu EU na rok 2019. Předložený návrh je v rozporu s platnými pravidly pro tvorbu evropského rozpočtu, jak jsou zakotveny v primárním právu. Smlouva o EU i Smlouva o fungování EU stanoví, že EU má mít víceletý fiskální rámec (VFR). V něm mají být stanoveny jednak limity celkových výdajů EU i celkových právních závazků s rozpočtovými dopady, které mohou evropské orgány sjednat. VFR je kromě toho rozčleněn do výdajových okruhů. I v nich jsou stanoveny limity a pravidla pro příděly do jednotlivých fondů EU. Svoje pravidla pak mají ve VFR stanoveny i jednotlivé fondy EU. Pro každý z nich je dopředu na určitý počet let – aktuálně sedm let – stanoveno, na jaké účely mohou být peníze uvolňovány. Pro každý fond jsou samozřejmě stanoveny i limity.
Rozpočtový rámec má samozřejmě vždy stanovenu i určitou rezervu. Jednak pro nenadálé situace a pak také pro případy nových právních předpisů.
Peníze na migranty
Návrh rozpočtu na rok 2019, který předložila Komise, však vybočuje i z pravidel, která jsou stanovena v platném VFR na roky 2014 až 2020. Komisař pro rozpočet a lidské zdroje Günther Oettinger v něm navrhuje zřídit nové evropské fondy. Nejkontroverznější z nich je Evropský fond pro udržitelný rozvoj (EFSD). Návrh na jeho zřízení předložila komise Evropské radě v zimě v rámci návrhu víceletého fiskálního rámce na léta 2021 až 2027. Tento návrh však narazil na odpor Maďarska a Polska. Obě země shodně tlumočily stanovisko, že není možné zřídit další fondy za cenu toho, aby se ubíraly peníze z původních fondů. Polákům i Maďarům vadí zejména to, že z nového fondu mají být financovány výdaje na migraci. Nikoli na boj s migrací. Se stavbou plotů z ostnatého drátu Brusel podle komisaře pro vnitřní věci a migraci Dimitrise Avranopoulose v žádném případě nepočítá. Peníze by podle návrhu VFR měly jít na výdaje spojené s pobytem migrantů v EU. A Komise je chce vzít zemědělcům. Protože v Evropské radě i v ECOFIN se rozhoduje jednomyslně, je dost pravděpodobné, že se zřízením EFSD asi bude dost problémů. Komisař Oettinger však předvedl neuvěřitelnou „drzost“. Návrh na zřízení tohoto fondu, který některé země odmítají v rámci VFR na příští programovací období, předložil už do návrhu rozpočtu EU na příští rok.
Psali jsme:
Migrační výpalné pro Erdogana
Už při loňském schvalování rozpočtu EU na rok 2018 Brusel pořádně „ulítl“. Při sjednávání dohody s Tureckem o lepším střežení hranic, aby do EU z Turecka masově nepronikali migranti, se Komisi nepodařilo vejít do rozpočtových limitů. A to hodně. Ale ani to nestačilo. Současně s návrhem rozpočtu na rok 2019 Komise předložila do rady ECOFIN i návrh změny rozpočtu na letošní rok, v němž požaduje pro Turky navíc 500 milionů eur (12,8 miliardy Kč) na „migrační výpalné“. Na příští rok chce Komise na tento účel vynaložit 1,5 miliardy eur (38,4 miliardy Kč). I když s ničím takovým VFR nepočítal. Podle rozpočtových pravidel má Komise vcelku velkorysé pravomoci. Konstrukce rozpočtu jí s penězi umožňuje „hrát skořápky“ s dost vysokými částkami. Migrační výpalné je však už za hranicemi všech pravidel.
Nyní už je také jasné, proč turecký prezident Recep Erdogan „z ničeho nic“ v květnu nařídil části pohraničníků stažení od linie dotyku s EU. Což umožnilo asi 60 tisícům nových migrantů vydat se na cestu do EU. Tato akce zřejmě nebyla projevem zkorumpovanosti místních pohraničníků. Nebyl to ani projev politické hlouposti. Erdogan dobře věděl, že tím smlouvy s EU o migračním výpalném nijak neohrozí. Z načasování – pár dní před předložením evropského rozpočtu – vzniká podezření, že to byl jasný vzkaz do Bruselu: Dejte nám ještě víc peněz. A Komise navrhuje dát.
Kážou vodu, pijí víno
Návrh rozpočtu je navíc v rozporu s pravidly pro tvorbu veřejných rozpočtů, které v minulosti vypracoval Mezinárodní měnový fond (IMF). Na jejich tvorbě se orgány EU přitom aktivně účastnily. Pravidla IMF požadují při sestavování rozpočtů dodržování principu jistoty. Podle těchto zásad má být rozpočet konstruován výhradně podle platného práva. V oblasti příjmů smějí být započítány pouze výnosy, které vycházejí z předpisů o daních, clech a dalších podobných povinných platbách (např. zdravotní a sociální pojištění), které jsou platné v okamžiku schvalování rozpočtu. Toto pravidlo bylo přijato v reakci na řadu rozpočtových krizí ve světě. Dnes již státy nesmějí do rozpočtu započítávat „možné budoucí“ příjmy, které by mu mohly plynout, pokud by parlament v budoucnu schválil nové daně nebo nějakou změnu daní. Toto pravidlo má bránit jednak rozpočtové neodpovědnosti. Ale hlavně má zabránit nátlaku vlád na parlamenty, aby později schválily daně, které poslanci schválit vůbec nechtějí – protože se s nimi už počítá v již schváleném státním rozpočtu.
Stejné pravidlo platí i pro výdaje. I při sestavování plánu výdajů má správce rozpočtu vycházet z platné legislativy. Například na důchody musí stát v rozpočtu naplánovat tolik peněz, kolik je třeba podle platných zákonů o důchodovém zabezpečení. Při schvalování rozpočtu vláda nesmí rozpočet napsat, jako by již měla schválenou nějakou penzijní reformu, dokud příslušné zákony nebyly schváleny všemi instancemi. Tedy oběma komorami parlamentu a prezidentem. Vláda si sice může v rozpočtu nechat schválit určitou rozpočtovou rezervu, která může být v případě schválené změny zákonů použita třeba právě na zvýšení penzí. Příslušnou částku však nesmí do rozpočtu napsat rovnou na penze, ale musí ji vést odděleně v rámci rezervy. Teprve když jsou příslušné zákony schváleny, může požádat parlament – respektive jeho rozpočtový výbor – o souhlas s rozpočtovou změnou ve formě uvolnění rezervy na zvýšení výdajů na důchody.
V zájmu udržení rozpočtového pořádku pravidla IMF požadují, aby změny zákonů s rozpočtovým dopadem byly prováděny vždy s účinností k začátku rozpočtového roku. V našem případě a i v případě EU je rozpočtovým rokem kalendářní rok. V krajní nouzi, když se projednávání právního předpisu zdrží, samozřejmě lze účinnost dát i na jiný den. Mezinárodní pravidla v tomto nejsou zcela rigidní. V zájmu nevystavování daňových poplatníků povinnostnímu chaosu však IMF doporučuje provádět změny s účinností aspoň na čtvrtletí. V krajním případě na celé měsíce.
Stanovování účinnosti nových povinností aspoň na začátky měsíce je ale hlavně otázkou prosté lidské slušnosti.
Podporujete zdanění církevních restitucí v intencích návrhu KSČM?Anketa
Qoud licet iovi non lice bovi
Toto pravidlo se EU nenamáhá dodržovat už dlouho. Řada evropských předpisů, které mají nemalé rozpočtové dopady, nabývá účinnosti uprostřed měsíce. Naposledy Všeobecné nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně osobních údajů (GDPR). Jeho účinnost začala 25. 5. 2018. Jde o přímo použitelné nařízení EU, kvůli němuž musela být z vnitrostátních zákonů vymazána řada ustanovení, která s ním byla v rozporu. Uživatel práva, který chce dostát všem požadavkům právních předpisů, si tak musí vedle sebe položit vnitrostátní zákon o ochraně osobních údajů a nařízení GDPR. A pak se z toho právního „guláše“ pokusit vyčíst, co vše musí udělat. Hospodářská komora ČR uvádí, že podle jejích výpočtů budou muset české podniky na splnění požadavků GDPR vynaložit asi 25 miliard Kč. Svaz měst a obcí (SMO) odhaduje, že jen v letošním roce se GDPR projeví zvýšením výdajů obecních rozpočtů asi o miliardu korun. Dopředu upozorňoval členy, aby si v obecních rozpočtech na tyto výdaje utvořili rozpočtové rezervy.
Stát podle náměstka ministra vnitra pro veřejnou správu Petra Mlsny v letošním roce nepočítá ve státním rozpočtu se zvýšenými výdaji v souvislosti s GDPR. Přesto si však z peněz z fondů EU připravil pro úřady zvláštní program na čerpání dotací ke splnění tohoto nařízení.
Dodržování pravidel IMF pro tvorbu veřejných rozpočtů se Brusel snaží po členských státech vynucovat v rámci Fiskálního kompaktu. V rámci této evropské smlouvy, o jejímž schválení se má zanedlouho opět jednat i v českém Parlamentu, si Brusel chce přisvojit pravomoc vydávat „vrchnostenský“ souhlas k rozpočtům členských států. Takovou nehoráznost, která je porušením všech zásad subsidiarity, si nedovolí vůči obecním samosprávám na svém území požadovat žádný členský stát.
Na návrhu rozpočtu EU na rok 2019 je však vidět, že Komise se řídí starým římským pořekadlem „qoud licet iovi non lice bovi“ – neboli „co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi“. Sama sebe zřejmě považuje za bohy a zástupce členský států za voly. Sama se totiž při realizaci svých federalizačních záměrů nenamáhá zdržovat s dodržováním zásad IMF, jejichž dodržování chce vynucovat po členských státech.
Psali jsme:
Federální prokurátor a Dublin IV
Nejkřiklavějším příkladem vrchnostenské arogance je narozpočtování výdajů na provedení dvou kontroverzních nařízení, o nichž se teprve jedná. Prvním z nich je návrh nařízení EP a Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Jinak řečeno, evropského federálního prokurátora. Návrh tohoto nařízení je v evropských orgánech projednáván od roku 2013. Již dvakrát byl projednán v europarlamentu, který k němu pokaždé vyjádřil řadu výhrad ve formě série schválení a série pozměňovacích návrhů. Na půdě Rady ministrů byl projednáván dokonce již třicetkrát. A členské státy k němu mají stále hodně výhrad. Je dost pravděpodobné, že pokud Rada schválení rovnou neodmítne, tento návrh bude muset být projednán ještě nejméně v tzv. třetím čtení. V jeho rámci je svolán dohodovací výbor sestávající z členů Rady a příslušného parlamentního výrobu. Ten se pokouší najít kompromisní řešení. Které ale musí být ještě na závěr schváleno jak v Radě, tak i v Evropském parlamentu. Vzhledem k tomu, že podle Lisabonské smlouvy musí být zřízení takového orgánu schváleno v Radě jednomyslně a souhlasit musí i europarlament, je výsledek dost nejistý. Přesto Komise do rozpočtu na rok 2018 navrhla částku pět milionů eur pro tento stále ještě neexistující úřad. Něco takového si na vnitrostátní úrovni nedovolil zatím žádný ministr financí. Parlament by totiž asi požadoval jeho okamžitou rezignaci. A rychle by mu peníze „přehodil“ na nějaký užitečnější účel.
Vrcholná ukázka pohrdání členskými státy ze strany Komise je obsažena v narozpočtování výdajů na reformu evropského azylového práva Dublin IV. Návrh změn dvou původních nařízení a směrnic a návrh dvou nových nařízení a směrnic podléhá podle Lisabonské smlouvy jednomyslnému souhlasu Evropské rady. Zpočátku protestovaly dva státy – Maďarsko a Polsko. Nyní už jasně signalizují, že návrh hodlají vetovat, i Rakousko a Itálie. Komise si přesto dovolila do návrhu rozpočtu na rok 2019 narozpočtovat obrovské peníze na migraci, jako by již Dublin IV „měla v kapse“. V 634stránkovém návrhu rozpočtu je v různých okruzích a fondech připraveno několik miliard eur pro migranty. V předkládací zprávě komisař Oettinger otevřeně přiznává, že v rozpočtu jsou i výdaje na dosud neschválenou Agenturu EU pro azyl. Návrh jejího zřízení je součástí reformy azylového práva EU, která je v Evropské radě „zaseklá“. Narozpočtováním výdajů Komise ukazuje, že se pokládá nikoli za správce prostředků svěřených jí do evropského rozpočtu členskými státy, ale za vrchnost. Že schválení nových institucí, které mají být z evropského rozpočtu financovány, považuje za „formalitu“.
Psali jsme:
Miliardy pro aktivisty
Z Oettingerova návrhu rozpočtu EU na rok 2019 však v každém případě musí být nadšení aktivisté a neziskovky. I pokud nebude Dublin IV schválen, tak má pro ně Brusel připraveno 103 milionů eur (2,5 miliardy Kč). Komise v předkládací zprávě uvádí, že tyto peníze mají být využity na Evropský sbor solidarity. V jeho rámci má být lidem umožněno pracovat jako „dobrovolníci“ na projektech doma nebo v zahraničí. Tento návrh ukazuje, jak si EU dobrovolnictví představuje. V normálních vnitrostátních podmínkách je dobrovolníkem někdo, kdo ve svém volném čase zdarma provádí veřejně prospěšné činnosti. Známým příkladem jsou třeba dobrovolní hasiči. Těm obec ze svého rozpočtu dá peníze na materiál na stavbu hasičárny. Stát jim většinou zdarma předá starší hasičskou výzbroj jako cisternová vozidla (stříkačky) po profesionálních hasičích. Nebo jim pošle peníze na nákup nové výstroje, jako jsou dýchací přístroje a ochranné obleky. Vlastní hasičskou práci – výcvik, hotovosti i výjezdy k hašení požárů – však dobrovolní hasiči dělají zdarma. Bez nároku na plat.
S radostí pošlu Jeanu-Claudu Junckerovi láhev whisky jako dar s omluvou, pokud z peněz na Evropský sbor solidarity budou financováni dobrovolní hasiči nebo podobné veřejnosti prospěšné věci. Obávám se však, že to jsou peníze určené na „dobrovolníky“, kteří mají podporovat migraci. Nebo na ty, kteří mají v evropském „žoldu“ dělat vnitrostátní „kravály“ proti legálně zvoleným vládám, které jsou odpůrci migrace a Dublinu IV.
O 8,5 % na 12,5 miliardy eur (320 miliard Kč) chce EU zvýšit výdaje i na programy výzkumu a inovace. I z této zprávy se mohou radovat naše neziskovky. Z peněz na vědu jsou totiž u nás placeni političtí aktivisté. Granty a dotace z evropských peněz na vědu u nás rozděluje několik ministerstev. Kromě jiného Ministerstvo školství. V minulosti byly z těchto peněz financovány takové projekty jako inkluze. Balík peněz šel na podporu nevládních neziskových organizací, které podporují inkluzi. Státu to později přineslo řadu zbytečných výdajů ze státního rozpočtu. Nejen na spolufinancování, ale především na další udržování těchto aktivit v rámci povinnosti pětileté udržitelnosti, která je podmínkou financování z fondů EU. Tyto peníze pak samozřejmě chybějí na platy učitelů. Inkluze však hlavně způsobila českému školství obrovské ztráty nejen ve finančním vyjádření. V základním školství způsobila prakticky „rozvrat“.
Psali jsme:
Na transevropskou infrastrukturu drobné
Celkově přístup k rozpočtu dokládá poměr dvou čísel. Ze 166 miliard eur, které mají být v evropském rozpočtu na rok 2019, má jít na financování projektů transevropských sítí pouze 3,8 miliardy eur. Zásada subsidiarity, k níž se hlásí i evropské primární právo, stanoví, že správa veřejných věcí má být co nejblíže občanovi. Na vyšší úrovni má být spravováno pouze to, co již není efektivní na nižších úrovních. Co už jiného by měla EU financovat než transevropské sítě. Ty je opravdu efektivní budovat na celoevropské úrovni. Na ně však v rozpočtu zbývají při celkovém pohledu jen drobné. Komise opět ukázala, že subsidiarita a vydávání peněz na prioritní záležitosti jsou jí něco zcela cizího.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Kunštek
