„První neshody mezi premiérem a ministrem spravedlnosti začaly ve chvíli, kdy Nečas zjistil, že Pospíšil se dal do služeb lobby bývalých prokurátorů. Přesněji řečeno se rozhodl odčinit některé přehmaty z éry svého prvního ministrování a začal personálně restaurovat situaci z doby bývalé nejvyšší státní zástupkyně (a dnes místopředsedkyně ČSSD) Marie Benešové,“ píše Pečinka.
Politika přes média
Podle Pečinky se Nečas nebránil výměnám lidí, kteří byli označováni za tzv. justiční mafii. „Ruku v ruce s resuscitací moci bývalých prokurátorů šly jejich požadavky na zvýšení pravomocí Nejvyššího státního zastupitelství ve vztahu k nižším článkům,“ popisuje komentátor.
Podle Pečinky změnila Lenka Bradáčová Unii státních zástupců v uskupení ambiciozních třicátníků, kteří doufají v rychlý kariérní postup. „Problém Jiřího Pospíšila jako ministra byl ten, že místo slaďování zájmů „starých s novými“ se jednoznačně postavil za „koaliční spojenectví“ bývalých vojenských prokurátorů a lidí z Unie kolem Bradáčové, čímž vyvolal obrovské napětí a neproduktivní boje špiček státního zastupitelství,“ myslí si novinář.
Zdá se také, že Pospíšil byl člověk, který dělal politiku přes média. „Média ovládl kýčovitý záchvat schematismu jako v době tzv. televizní krize. Dlouhodobé politické spory mezi ministrem a premiérem zůstaly úplně zatemněné ve prospěch udělování bílých a černých puntíků. Svět byl v této mediální horečce omladnic rozdělen na ty, kdo chtějí krást, korumpovat a lhát, a proto nechtějí reformy. Proti nim naopak stál statečný a zrazený ministr,“ komentuje Pečinka.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: joh
