Mirek Topolánek v úvodním projevu vysvětlil, že v nejobecnější rovině je evropská krize součástí krize důvěry v mezinárodní liberální řád. Připomněl, že od druhé světové války byl urychlen rozvoj možností volného pohybu osob a zboží sdílenými mezinárodními pravidly. „Dnes jsme však svědky poklesu důvěry v naše vlastní instituce, v institucionální liberalismus. Nevěříme sami v sebe. Relativizujeme kořeny, tradice, trh a adorujeme rovnost, politickou korektnost, postpravdu a sebevražedný multikulturalismus,“ řekl naplněnému konferenčnímu sálu kandidát na prezidenta. Podle něj je řád více heterogenní, a tím pádem i těžce kontrolovatelný. Je tedy stále těžší se shodnout na společných pravidlech, natož je pak vymáhat. Topolánek tvrdí, že lidé chtějí zpátky možnost kontroly, jakéhosi záchranného kruhu, kterým má být národní stát.

Topolánek: Evropská unie selhala v roli dobrého hospodáře a ochránce vnějších hranic

Jako jasný důsledek toho uvedl výsledky voleb v Evropě, kdy roste podpora populistických stran se silnou obhajobou národních zájmů. „Roste poptávka po základních funkcích moderní liberální společenské smlouvy, ochraně před fyzickým nebezpečím, ochraně lidských a občanských svobod a vytváření podmínek pro ekonomický rozvoj. Evropská unie selhala v roli dobrého hospodáře a ochránce vnějších hranic. Důsledkem je ekonomická krize, migrační příliv, růst islamismu. Důsledky hospodářské krize, ze které se politická reprezentace dosud nevzpamatovala ve spojení s Brexitem, vytvářejí větší tlak na politickou, stále užší integrační nadstavbu,“ sdělil Topolánek.

Podle jeho slov je Evropská komise oslabená, protože se politizovala a uplatňovala dvojí metr v posuzování dodržování smluv, jako jsou nečinnost v případě migrační krize a porušení Dublinu a Schengenu ze strany Německa oproti žalobám na Českou republiku kvůli nedodržení kvót. „Evropský parlament bohužel svou hrou na zástupce pseudoevropského lidu tuto politizační tendenci komise podporuje. Vývoj ukázal, že cesta strmého nárůstu pravomocí Evropského parlamentu legitimitu a podporu v očích občanů evropských států nijak nepodpořila.“ Zdůraznil také, že odchod Velké Británie z Evropské unie ještě více prohloubí nepoměr při hlasování mezi členy eurozóny a ostatními členskými státy.

Rozdělení na jádro Evropské unie, či členství druhé kategorie je brutálně zjednodušující a vydírací taktika

Mirek Topolánek také zkritizoval zúžení diskuse o budoucím vývoji evropské integrace na alternativu jádro – tedy euro, či členství druhé kategorie. Sdělil doslova, že jde o brutálně zjednodušující a vydírací taktiku, kterou se sami zaháníme do kouta: „Může mi někdo vysvětlit, co si představujete pod takovým pojmem, jako je evropské jádro? Eurozónu? Ale na její podobě se neshodnou ani členské státy eurozóny samotné. Nebo jádrem má být dnes rozbouraný a nefungující Schengen? Nebo má snad jádrem být společná azylová politika, která bude nevyhnutelně postavena na jakési formě přerozdělovacího mechanismu. Anebo snad tím jádrem bude evropská společná obrana?“ pokládal řečnické otázky.

Sám prý usiloval o Evropskou unii jako dobrovolnou a svobodnou spolupráci členských států, která umožňuje těm, jež chtějí jít v integraci dál, užší spolupráci, aniž by jim v tom ostatní země bránily anebo byly naopak nuceny se dříve či později připojit. „Chtěl jsem Unii, kde národní parlamenty mají červenou kartu, nikoliv žlutou, bezzubou jako nyní. Tedy reálnou možnost zablokovat legislativu jdoucí z komise, kde některé sdílené pravomoci jsou navráceny zpět na národní úroveň. Moje politická zkušenost s evropskou politikou je však natolik hluboká, abych věděl, že toto je ideální stav, tak trochu integrační ráj. A jak říká Dante ve své Božské komedii: The path to paradise begins in hell (Cesta do ráje začíná v pekle, překlad redakce). Takže jsme zpět v pekle,“ vyjádřil se ostře Topolánek.