Podle Friedmana je pro Evropskou unii naprosto stěžejní společná politika, té však nelze dosáhnout v situaci, kdy mají jednotlivé země rozdílné ekonomiky, přístup k migraci a mnoho dalšího. „Není to tedy tak, že by se Evropa teprve rozpadala, ona už se rozpadla. Jak můžete mít stejnou ekonomickou politiku pro Německo i pro Itálii? Nesnažte se hledat řešení, kde žádné není, protože základní koncept byl iracionální,“ řekl Friedman.

Hlavní problém Evropské unie je, že místo toho, aby byla jen zónou volného obchodu, má potřebu stát se státem s hlavním centrem v Bruselu. „Projekt EU byl příliš komplikovaný a v tuto chvíli nikdo nemá situaci pod kontrolou.“ Jako příklad naprosto nezvládnutého procesu EU je řešení uprchlické krize.

„Došlo k nějakým rozhodnutím, některé země se jimi řídily, jiné nikoliv, bez jakýchkoliv následků. Rozhodování je totiž opět v rukou jednotlivých států, přesně, jak tomu bylo před rokem 1991. Ve skutečnosti to ale nikdy nebylo jinak,“ dodal Friedman s tím, že úkolem vlád jednotlivých zemí je činit šťastné svoje občany, nikoli EU.