Na Ústavní soud se po bleskurychlém vydání předběžného opatření snesla kritika. Zejména kvůli domnělé politické zaujatosti, či že jsou jeho i chybná rozhodnutí definitivní. Z minulosti se připomínají rozhodnutí, např. když změnil organizaci voleb, přestoupil své pravomoci atd. Ale začněme otázkou - co je posláním Ústavního soudu?

Ústava ČSR z r. 1920 v §1, odst.2 fenomenálně praví, že ona: „… určuje, kterými orgány svrchovaný lid si dává zákony, uvádí je ve skutek a nalézá právo.Ona také vytyčuje meze, jichž tyto orgány nesmějí překročit, aby se nedotkly ústavně zaručených svobod občanských.“

Její tvůrci si zároveň položili otázku – jak se bránit, když takovou hranici překročí samotný zákonodárný orgán, a to přijetím zákona, který omezuje ústavně zaručená základní práva? Bude soud povinen podle takového zákona rozhodovat o vině a trestu, či spory o právo?

A tak byl přijat zákon o Ústavním soudu č.162/1920 Sb., který měl podle jeho § 7 výlučně rozhodovat, zda zákony neodporují Ústavě. Pokud ano, vyslovit jejich neplatnost. Dodávám, to je jeho poslání, to je jeho fundamentální pravomoc. Tehdy i dnes.

Československý Ústavní soud byl ustaven k 17.11.1921. Důvod, proč za 17 let existence zůstal prakticky nečinný naznačuje dobrozdání autora osnovy ústavy z roku 1938, prof. Jiřího Hoetzela (podílel se také na ústavě z r. 1948): „Někteří se pozastavovali, že ústavní soud má být postaven nad samotného zákonodárce“.