Začněme návratem do minulosti. Do doby, v níž pevnou rukou vládl premiér a šéf socialistů Jiří Paroubek. „Byla to ve všech směrech disciplína. Když mluvil, bylo totální ticho. Když mluvil, měl co říct. Vždycky se zastal podřízených, vždycky uvolnil osobní odměny. Ačkoli mohl působit direktivně, byl v mnohém oporou,“ uvedl náš dobře informovaný zdroj, jehož jméno vzhledem k vazbě na ČSSD nebudeme odkrývat. Identitu samozřejmě známe. A nynější stav? „Když mluví na sněmu nebo kdekoli jinde Sobotka, sál šumí, lidé se baví o dovolených, o svých plánech. Změna nastane pouze ve chvíli, kdy se hlasuje. Členové se dloubnou lokty, podívají se, kdo zvedá ruku, a podle toho hlasují. Citlivé věci se vkládají do balíčku návrhů, které nikdo nečte, proto vždy projdou. Sobotka je z našeho pohledu slaboch,“ dodal náš zdroj.
Situace se podle všeho s odchodem Jiřího Paroubka razantně změnila. A to nejen směrem ven, ale především dovnitř, k zaměstnancům. Dejme slovo dalšímu z našich zdrojů, který si „peklem Liďáku“ prošel a doposud prochází. Také on se kvůli obavám z výrazných postihů a kvůli zákazu rozhovorů s novináři bojí zveřejnit své jméno.
Ing. Jiří Paroubek
- Nenarodili jsme se sami pro sebe, ale proto, abychom sloužili své vlasti. ( Jindřich IV.)
„Starec (Martin Starec je ekonomický ředitel ČSSD, pozn. red.) nám říká, že pokud o čemkoliv budeme mluvit, ČSSD prohraje volby a my budeme bez práce. To abyste chápali náš strach,“ dodal. K věci. „Postupně se situace zaměstnanců v Lidovém domě za předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky stala nesnesitelnou, po pracovní stránce peklo, lidem se vyhrožovalo, bossing ze strany ústředního tajemníka Michala Kuciána a šikana od původně místopředsedy pro hospodaření a dnes finančního ředitele ČSSD Martina Starce, protože Lidový dům ovládl Martin Starec a Michal Kucián. Na základě toho v průběhu dvou let spousta lidí odešla sama, někteří to odnesli: zdravotně nervová zhroucení, rakoviny; někteří tam stále zůstávají a čekají s hlavou sklopenou, až to doklepou do důchodu,“ uvádí zcela bez příkras a emocí náš zdroj. Nebyl sám. Jeho slova potvrdili i další dva lidé.
Abychom se ještě hlouběji ponořili do atmosféry Lidového domu, požádali jsme několik zaměstnanců o charakteristiku některých výrazných sociálních demokratů. Taková svým způsobem anketa. Výsledky? Bohuslav Sobotka? „Slaboch, nereagující na žádné výzvy a informace, co se v Liďáku děje. Člověk, který si jde bezhlavě za svým cílem, když šel do čela vlády, dokázal odstřihnout i svého osobního řidiče. Nedokázal mu zajistit další práci, natož mu dát alespoň minimální odstupné za jeho několikaletou každodenní spolupráci, tedy neustálou pohotovost.“ Petr Hulinský? „Mocipán, který žije v přesvědčení, že ho každý zná, má jeho číslo a potřebuje ho, a o kterém se říká, že svého asistenta nechával klečet a ponižoval ho způsoby, které nejdou popsat (o tomto má naše redakce hned několik dalších svědectví).“ Jiří Paroubek? „Za zaměstnance nelze říct nic zlého.“ Alena Gajdůšková? „Nechci komentovat, to fakt nejde. Tragédie.“ Miloslav Ludvík? „Nic zlého.“ Karel Březina? „Urazil by vám ve futrech hlavu, arogance. Podobný rozvoj jako kdysi Petr Dolínek, kdysi hubený klučina, jehož pamatuju od samotného začátku. Co se s nimi stalo nyní, neumím vysvětlit. Peníze mění charakter, víc říkat nebudu.“
Někdo může namítnout, že údajné peklo Lidového domu je jakási fabulace. Třeba zhrzená sláva. Nebo vyhazov a msta ze strany někdejších pracovníků. Byli jsme ujištěni, že tak to opravdu není. Tu hrůzu a napětí prý zažívají ti nejvíce zranitelní. „Což jsou lidé, kteří se k práci pro Lidový dům dostali různým způsobem, řada z nich ještě v dobách 90. let, za Zemana, Špidly, Paroubka, ti lidé tam dělali či dělají administrativní práci, od uklízeček přes paní v recepci, účetní až po tajemníky okresních a obvodních výborů, jsou to lidé od rodin, které stranu třeba ani nevolí, jen tam pracují,“ dodal náš zdroj. Jak ovšem vypadá ono peklo, o kterém jsme doposud mluvili spíše obrazně a ne tolik konkrétně?
Anketa
Co by měla udělat ČSSD v prezidentské volbě?
83%
hlasovalo: 8192 lidí
Člověk, se kterým ParlamentníListy.cz také mluvily, na místě pracoval za přibližně 20 tisíc hrubého měsíčně. „Ale pozor, hodiny nikoho nezajímaly. To jsou hodiny času po ulicích, večerní zasedání, to vůbec nikoho nezajímalo,“ uvedl zdroj na adresu přesčasů. Za Jiřího Paroubka to prý ještě šlo. „Paroubek nám dal třeba odměny, nebo když to bylo nějak na konci, tak jsme si mohli vzít třeba volno. Tady za těchhle nic,“ uvedl zdroj o poměrech v „Liďáku“ za předsedy Sobotky.
Další vzpomínka pochází z dob, kdy ČSSD vyslala do boje o prezidentský post Jiřího Dienstbiera, dnes už téměř zapomenutou postavu sociálnědemokratických dějin. „Muselo se chodit, sbírat podpisy od lidí na ulici. Na každý den byl daný počet podpisů a ten, kdo nesplnil, tomu sebrali prachy. Všecko, co šlo, se strhávalo, bylo to strašné, fyzicky i psychicky,“ vzpomíná.
O to větším kontrastem působí reklama, kterou si aktuálně sociální demokracie objednala v Blesku. Je na ní letitá tvář partaje Lubomír Zaorálek s heslem „Když bohatne země, musí bohatnout i lidé“. ParlamentníListy.cz proto uveřejňují platové tarify, aby bylo patrné, co Lubomír Zaorálek říká v kampani a jaká je realita za jeho vlastním prahem.
Konkrétně? Dvanáct let praxe, osmá tarifní třída bez odměn: 14 331 korun. Dvacet let praxe, devátá tarifní třída? 17 391 korun…
Kontakt na redaktora: T.novy@ParlamentniListy.cz
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Tomáš A. Nový
