„Za takzvaným bořením stereotypů, které paradoxně vytváří často stereotypy nové, za odsuzováním generalizování a principu kolektivní viny, které ovšem samo semele všechny kritiky a paušálně je onálepkuje, se podle mého hlubokého přesvědčení schovává absurdní politická korektnost. Ta v poslední době nabývá na síle a intenzitě. S rozbíjením skutečně nebezpečných stereotypů a předsudků to ale nemá pranic společného. Zdravý selský rozum dostává pořádně nařezáno. Pokud se něco významně nezmění, vypadá to zatím, bohužel, na K.O. v dalším kole," stojí kupříkladu v kapitole "Růžová korektní budoucnost".

Autor tak prokazatelně naráží na klasické nálepkování, které kritizuje pravidelně nejen on, ale i celá řada dalších odborníků. Jmenujme například člena Rady Českého rozhlasu Tomáše Kňourka a jeho pravidelnou rubriku Newsroom na našich stránkách.

Patrik Nacher, který se nedávno stal lídrem kandidátky hnutí ANO v Praze, jde ovšem od obecných úvodů do velice konkrétních situací. Právě na nich je zjevné, v jaké době podle něho žijeme, jak zkroucení někteří lidé jsou a jaké následky mohou mít různé okolnosti.

„V lednu 2017 se skupina feministek v čele s režisérem Vítem Klusákem pustila do odborného posuzování básničky Jiřího Žáčka v čítankách pro 2. ročník základních škol „Maminka“. Svým rozborem chtěli upozornit na genderový stereotyp vnímání holek jako budoucích matek. Tady už přestává veškerá sranda, a to jsme teprve na začátku. Aktivisti a aktivistky totiž počali hluboce analyzovat dva verše, a to samozřejmě bez kontextu celé básně, případně textu před i po, bez ohledu na fakt, že nejde o faktografii, ale o uměleckou tvorbu. Pro lepší pochopení zde nabízím k přečtení onu pasáž básničky Jiřího Žáčka: