„Možná to je nějaká kuriózní forma socialismu. Možná zhmotnění orwellovského světa. Možná to je jen vrcholná forma evropského pseudohumanismu. Každá krajní forma jakékoliv ideologie mívá sklon státi se poněkud likvidační pro lidstvo. Tak se z krajního konzervativního levičáctví mohl vyloupnout pokus o komunismus. Tak se mohl vyloupnout fašismus. A tak se z dobře míněného pokusu o maximální ochranářství slabých, všeobjímající humanismus a maximální korektnost vůči každé menšině mohl vyloupnout systém, který zatím patrně ještě nemá oficiální jméno, ale Evropa jím samu sebe zevnitř dokonale rozkládá,“ konstatuje úvodem Šichtařová. 

Původní text ZDE.

Šichtařová si mimo jiné všímá slov soudkyně, kdy zákaz nelidského a ponižujícího zacházení představuje jako základní hodnotu v demokratické společnosti. Uvádí, že s podstatou závěru soudkyně vlastně souhlasí, neboť vždy byla odpůrcem trestu smrti. A to nejen proto, že justiční omyly existují, ale proto, že je přesvědčena, že přisvojujeme-li si jako společnost právo soudit jiné, pak musíme být jasně lepší, humánnější, než někdo, kdo se opovážil život vzít.