„Lichá je snaha některých českých zoufalců vidět v rakouských prezidentských volbách okamžik zlomu, bod obratu, který znamená vystřízlivění Evropanů z populistických iluzí a zároveň nás vrací zpět na cestu integrace, zhruba tam, kde jsme narazili čelem na zeď. Snaha je lichá nejen proto, že z hlediska světoborných dějů je pozice rakouského prezidenta zcela bezvýznamná a jeho osobnost je zajímavá leda tak pro hofburgského kronikáře,“ píše v úvodu svého komentáře Fištejn.
Zvolení Van der Bellena neříká nic o tom, zda se mění instituce EU, aby bylo toto evropské společenství pro občany znovu přitažlivé. Z politiky neodešel nikdo, kdo je kritizován např. za vyjadřování okolo brexitu. Úředníci, kteří dovedli Evropskou unii tam, kde je dnes, jsou dál na svých místech a to špatné, co lidi odpuzuje, zůstává při starém. „Trend pokračuje a pro jeho zvrat nebylo hnuto prstem,“ varuje Fištejn.
Není to ještě tak dávno, co se západní Evropa smála Evropě východní, že do čela své země umí zvolit populistu, jako je Miloš Zeman nebo Viktor Orbán. Smích je přešel až v okamžiku, kdy si stejného populistu zvolili i občané Spojených států v osobě Donalda Trumpa. Nepomáhá ani úsilí médií hlavního proudu, které se snaží populisty zadupat do země. Nedaří se to.
Ing. Miloš Zeman
„Problém je v tom, že i přes všechna nezpochybnitelná blaha globalizace – a evropská integrace totiž není nic jiného než hyperglobalizace v regionálním měřítku – většina obyvatelstva se nemohla zbavit pocitu, že je hozena přes palubu nádherné plachetnice s názvem Štěstí. Jak ve Spojených státech, tak v EU se vytvořila situace, kdy nevelké jádro zbavovalo široký okrajový pruh jakékoli šance změnit své místo v systému. V podmínkách demokracie takový pocit nutně zatlačuje kritickou masu voličů do protisystémového postavení. V Americe se to projevilo 8. listopadu, v zemích střední Evropy mnohem dříve. Rozhodující většina zdejšího obyvatelstva sdílela pocity ochuzenosti a zanedbanosti typické také pro americkou střední třídu,“ pokračuje komentátor.
Tato globalizace mimo jiné znamená, že se Polsko zvládne rozvíjet jen tak, jak mu to dovolí jeho ekonomicky silnější partneři – především Němci. Právě odtud plyne zmíněná frustrace. Zatím to nikdo moc neřeší, tak se lidé bouří dál. Jenže už se bouří i lidé na západě. Volby v Německu mohou dopadnout všelijak, ve Francii se může prezidentkou stát Marine Le Penová a pokud k tomu všemu dojde, za rok budeme žít v jiné Evropě, než jakou známe ještě dnes. A zvolení Van der Bellena rakouským prezidentem na tom nic nezmění. Už proto, že Donald Trump bude vždy mnohem těžší vahou než Van der Bellen.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
