„Nová populistická vláda v Itálii by mohla zničit euro,“ zní titulek autora Matta O’Briena v deníku Washington Post. Podle něj jde o něco, co jsme již v rámci EU viděli, tedy vládu, která chce provést věci, jež v eurozóně provést nejdou, zároveň ale prohlašuje, že ji nechce opustit. Myslí tím zejména kabinet, který se dostal k moci v krizí zmítaném Řecku v roce 2015. „Otázka je, zda se rýsující se konfrontace projeví jinak než ta poslední, nebo zda bude nebezpečí finanční zkázy stačit na to, aby italské radikály donutilo stát se takřka nedobrovolnými vykonavači opatření, se kterými nesouhlasí, jako tomu bylo v řeckém případě,“ píše O’Brien v návaznosti na vládu řecké levicové strany Syriza.

Zatím se podle O’Briena oba případy podobají. Itálie stejně jako dříve Řecko kmitá mezi středopravými a středolevými vládami, které nejsou schopny rozhýbat ekonomiku. Italská ekonomika od roku 1999 rostla jen o trochu lépe než ta Řecká a od roku 2004 dokonce nelze o žádném růstu hovořit, píše O’Brien. Itálie se tedy k protisystémovým stranám uchyluje ze zoufalství, míní autor. Hnutí pěti hvězd podle něj získalo hlasy chudých z jihu země, zatímco krajně pravicová Liga severu se etablovala díky protiimigrační rétorice. Společně pak tato dvě uskupení kontrolují parlamentní většinu, což se nejspíše nelíbí ani v Paříži, ani v Berlínu.

A jaké jsou podle O’Briena důvody nelibosti, se kterou italský vývoj sledují v Německu a ve Francii? „Ačkoli nyní říkají, že se eura zbavit nechtějí, jejich požadavky pořád znamenají konec eura v podobě, v jaké jej známe,“ píše autor. „Kupříkladu chtějí mít povolení k mnohem schodkovějším rozpočtům, aby mohli zajistit základní příjem pro chudé rodiny, rovnou daň nebo aby mohli rozvolnit přísná důchodová opatření, která byla přijata v roce 2011,“ dodává O’Brien. Podle něj se věřitelské státy jako Německo obávají, že to nakonec povede k nutnosti bailoutu pro Itálii.