Evropané „slaví“ 10 let od výroku Merkelové Wir schaffen das

V létě 2015 dosáhla migrační krize v Evropě vrcholu. Tisíce lidí denně překračovaly hranice Evropské unie, často při tom tito migranti riskovali životy na nebezpečných trasách přes Středozemní moře nebo přes Balkán. Obrazy přeplněných člunů, zoufalých rodin a tragédií, jako byla smrt malého Alana Kurdiho, jehož tělo vyplavilo moře na turecké pláži, otřásly světem. Německo, jako ekonomicky nejsilnější země EU, se stalo hlavním cílem mnoha uprchlíků. V reakci na tuto situaci Merkelová v srpnu 2015 rozhodla, že Německo dočasně otevře hranice pro uprchlíky uvízlé v Maďarsku, a zavázala se k přijetí stovek tisíc žadatelů o azyl. Její prohlášení „Wir schaffen das“ bylo nejen výzvou k solidaritě, ale také politickým gestem, které mělo ukázat, že Německo je připraveno čelit výzvám integrace a zajistit humanitární přístup.

Výročí připomíná ekonom Vladimír Pikora (Motoristé sobě) na svém facebookovém účtu slovy: „Nesmíme zapomínat – 10 let od tragického výroku.“

Německo přijalo přes 1,1 milionu žadatelů o azyl, což bylo bezprecedentní číslo. Merkelová zdůrazňovala, že Němci mají morální povinnost pomoci a že země zvládne tuto výzvu. Tento postoj byl podporován částí veřejnosti, zejména prostřednictvím tzv. „Willkommenskultur“ (kultury přivítání), kdy tisíce dobrovolníků pomáhaly uprchlíkům s ubytováním, jazykovými kurzy či základními potřebami.

Přetížení sociálního systému, kulturní konflikty a bezpečnostní rizika

Rozhodnutí kancléřky Merkelové vyvolalo už v roce 2015 rozporuplné reakce. Na jedné straně bylo chváleno jako akt humanity a odvahy. Mezinárodní společenství, včetně OSN a humanitárních organizací, ocenilo Německo za jeho vůdčí roli v krizové situaci. Na druhé straně však narazilo na odpor jak v Německu, tak v dalších evropských zemích. Kritici, včetně některých německých politiků z CSU nebo z AfD, varovali před přetížením sociálního systému, kulturními konflikty a bezpečnostními riziky. V jiných zemích EU, zejména ve střední a východní Evropě, bylo rozhodnutí vnímáno jako jednostranné a vedlo k napětí ohledně povinných kvót na přerozdělování uprchlíků.

10 Jahre nach Merkels "Wir schaffen das!" gilt Deutschland im Ausland als No-Go-Area. Weil die CDU nichts schaffen wollte - sie lässt die Bürger mit den von ihr verursachten Problemen allein. Grenzen wirklich schließen, Abschiebeoffensive jetzt! pic.twitter.com/Olg2mO5stq
— AfD (@AfD) August 25, 2025

V Německu samotném se objevily obavy z integrace. I přes optimismus Merkelové se ukázalo, že jazykové bariéry, rozdílné vzdělávací úrovně a kulturní odlišnosti představují značné výzvy. Události, jako například silvestrovské útoky v Kolíně nad Rýnem v roce 2015, kdy byly hlášeny případy sexuálního obtěžování ze strany migrantů, posílily skeptické hlasy.

Deset let po „Wir schaffen das“ je hodnocení politického odkazu Angely Merkelové rozporuplné. Na jedné straně mnozí uznávají, že Německo zvládlo bezprecedentní výzvu lépe, než mnozí očekávali. Podle statistik se značná část uprchlíků z let 2015–2016 integrovala do německé společnosti. V roce 2023 bylo například 40 % syrských uprchlíků zaměstnáno, mnozí z nich v sektorech, jako je zdravotnictví, stavebnictví nebo IT. Německo také investovalo miliardy eur do integračních programů, včetně jazykových kurzů a podpory vzdělávání. Demograficky stárnoucí země těžila z příchodu mladších pracovníků, což pomohlo zmírnit nedostatek pracovní síly v některých odvětvích.

Na druhé straně dlouhodobé výzvy přetrvávají. Integrace je nerovnoměrná – někteří uprchlíci stále čelí nezaměstnanosti, sociálnímu vyloučení nebo jazykovým bariérám. Veřejná debata o migraci zůstává polarizovaná, zejména v době ekonomických nejistot a rostoucích životních nákladů. Podle průzkumů z roku 2025 považuje 55 % Němců rozhodnutí Angely Merkelové za „správné z morálního hlediska“, ale pouze 30 % věří, že integrace byla plně úspěšná.

De staat van Duitsland.
“Wir schaffen das” pic.twitter.com/bNzWMCQSPX
— Ricardo (@Dutchfan33) August 30, 2025

V Evropě má migrační krize z roku 2015 trvalý dopad na politiku. Země jako Maďarsko, Polsko či Česko posílily svůj odpor vůči migračním kvótám, což prohloubilo rozpory uvnitř EU. Zároveň se změnil přístup k hraniční kontrole – vznik agentury Frontex a dohody s třetími zeměmi, jako je Turecko, ukazují na snahu o „externalizaci“ migrační politiky. Merkelová sama v roce 2022 přiznala, že některé aspekty krize mohly být řešeny lépe, zejména koordinace na evropské úrovni.

Schopnost překonávat krize, nebo naivita?

Symbol odvahy i rozporů „Wir schaffen das“ zůstává jedním z nejikoničtějších momentů éry Angely Merkelové. Pro některé je důkazem morálního vedení a schopnosti Německa překonávat krize. Pro jiné je to symbolem naivity a podcenění dlouhodobých dopadů masové migrace. Deset let poté je jasné, že Německo i Evropa se z krize poučily – od posílení hraničních kontrol po lepší koordinaci integračních programů. Přesto otázky migrace a identity zůstávají v srdci evropské politiky a pravděpodobně budou formovat debaty i v nadcházejících letech. Merkelová, i po odchodu z politiky, zůstává postavou, která rozděluje – pro jedny hrdinka, pro druhé kontroverzní vůdkyně, jejíž rozhodnutí z roku 2015 stále rezonuje.

"Wir schaffen das..."
?? ?? ?? ?? ?? ?? ?? ?? ?? ???? ?? ?? ?? ?? ?? ?? ?? ?? ??
. pic.twitter.com/PO78iwNZXZ
— Ralf Rat (@ralf_rat) April 14, 2025

Reflexe migrační krize z roku 2015 a výroku Angely Merkelové „Wir schaffen das“ ze strany českých politiků zůstává stále polarizovaná, podobně jako v době samotné krize. Čeští politici se k této události vyjadřují především v kontextu současných politických a společenských výzev, přičemž téma migrace nadále vyvolává silné emoce.

V roce 2015 byla Česká republika spíše tranzitní zemí pro migranty směřující do západní Evropy, především do Německa. Přesto se migrační krize stala jedním z klíčových politických témat, které rozdělovalo českou politickou scénu. Vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) se postavila proti povinným kvótám na přerozdělování uprchlíků, které navrhovala Evropská unie. Tento postoj sdílela s dalšími zeměmi Visegrádské čtyřky (Polsko, Maďarsko, Slovensko). Sobotkova vláda zdůrazňovala nutnost ochrany vnějších hranic Schengenu a efektivní návratové politiky pro ekonomické migranty. Namísto přijímání velkého počtu uprchlíků ČR poskytovala finanční a materiální pomoc, například v Jordánsku, Iráku či Turecku, a vysílala policisty do krizových oblastí, jako bylo Maďarsko nebo Řecko.

Předseda ANO Andrej Babiš se vymezoval proti multikulturalismu a otevřené migrační politice, kterou představovala Merkelová. Zdůrazňoval bezpečnostní rizika a ochranu národních zájmů. Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) vedené Tomiem Okamurou se stalo jedním z nejhlasitějších odpůrců migrace.

Občanská demokratická strana (ODS) a další konzervativní strany, jako například TOP 09, se rovněž stavěly proti povinným kvótám a kritizovaly Merkelovou. ODS například v roce 2018 označila Merkelové „Wir schaffen das“ za chybu, která otevřela dveře masové migraci, a chválila politiky jako Viktora Orbána za jejich restriktivní přístup.

Tzv. „sluníčkáři“ byli v menšině. Například spisovatelka Radka Denemarková v roce 2019 kritizovala východoevropské země, včetně ČR, za to, že nezvládly migrační krizi z morálního hlediska a využily ji k podpoře populismu. Tento názor sdíleli někteří politici z menších stran, jako například Piráti, kteří kladli důraz na humanitární aspekt.

V současné době se čeští politici k migrační krizi vracejí zejména v souvislosti s aktuálními evropskými výzvami, jako je nový Pakt o migraci a azylu nebo přetrvávající napětí kolem migrace. Premiér Petr Fiala a koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) pokračují v konzervativním přístupu k migraci. Fiala se sice přímo k „Wir schaffen das“ nevyjádřil, ale jeho vláda podporuje reformu migrační politiky EU, která klade důraz na ochranu vnějších hranic a dobrovolnou solidaritu místo povinných kvót. Fiala a jeho koalice využívají téma migrace k vymezení se vůči opozici, kterou obviňují z populismu.

Hnutí ANO nadále kritizuje evropskou migrační politiku. Babiš se vymezuje proti „sluníčkářským“ postojům a zdůrazňuje ochranu českých zájmů, což je patrné i z jeho veřejných vystoupení, která sledují linii odporu vůči liberální politice EU.

Také Okamura kritizuje evropské lídry za jejich přístup k migraci a spojuje migrační krizi s obavami z „islamizace“ Evropy.

?Následky přijetí ukrajinských uprchlíků, o kterých se mlčí. Tomio Okamura poukázal na to, že kvůli přijetí velkého množství migrantů se zhoršila dostupnost zdravotní péče i bydlení pro samotné Čechy. pic.twitter.com/IajHX5ZnXZ
— neČT24 (@42TCen) August 30, 2025

ODS v příspěvku na X z 19. srpna uvádí příběhy integrovaných migrantů, kteří přispívají české společnosti.

„Naši rodiče přišli do Česka, aby pracovali a dali nám šanci na lepší život. My jsme tu vyrostli – mluvíme česky, studujeme, podnikáme, tvoříme. Jsme součástí země, kterou milujeme. A proto nám záleží na tom, kdo ji povede. Protože svoboda, vzdělání a férové šance nejsou… pic.twitter.com/0yjyXrZv4U
— ODS (@ODScz) August 19, 2025

Alena Schillerová (ANO) v příspěvku z 20. srpna kritizuje vládní koalici Spolu za jejich rétoriku, kterou přirovnává k „dvěma minutám nenávisti“ z Orwellova románu 1984. I když se přímo nevyjadřuje k „Wir schaffen das“, její kritika vládní politiky naznačuje odmítavý postoj k jakémukoli uvolnění migračních pravidel, což je v souladu s linií ANO.

Politici @SpoluKoalice mluvili o symbolice roku 1968, ale jejich tiskovka připomínala spíš „dvě minuty nenávisti“ z románu 1984. Místo plánu, jak řešit palčivé problémy země s vyčerpaným ekonomickým modelem, 45 minut blouznili o nesmyslech. Čistá mystifikace a rozeštvávání…
— Alena Schillerová (@alenaschillerov) August 20, 2025

Čeští politici reflektují migrační krizi a výrok „Wir schaffen das“ především jako varovný příklad nepromyšlené politiky. V debatě je patrný posun od humanitárního aspektu krize k bezpečnostním a ekonomickým otázkám.

Problém je, že čechy páchající kriminalitu nemůžeš deportovat ani jim zakázat vstup do země, migrantům ano ??
— ???‍??Josefíkno Zelené?? (@transpalacinka) August 28, 2025