Podle Coopera si nyní levicoví politici splnili svůj dávný sen spočívající v přistěhovalecké politice „otevřených dveří“. To vše pod morální rouškou záchrany nebohých obětí před bezohlednými obchodníky s lidmi. „Evropští voliči si nikdy nic takového nepřáli a politici tento svůj záměr také vždy popírali. Ovšem úmrtím uprchlíků na Středozemním moři se všechno změnilo. Evropské vlády tvrdí, že je naší povinností zachránit lidi před utonutím, s čímž musí všichni slušní lidé souhlasit. Ovšem věci nejsou tak jednoduché a veřejnost to dobře ví,“ píše v úvodu svého komentáře Cooper, podle kterého tento problém vzbuzuje několik klíčových otázek.

„Proč jsou topící se uprchlíci morálním problémem pouze pro Evropu? Proč svá námořnictva pro záchranu uprchlíků a jejich vrácení zpět do mateřských zemí nevyužívají také Egypt, Turecko a Saúdská Arábie? Pokud je morální povinností zachraňovat lidi v nouzi, potom by i tyto země měly přiložit ruku k dílu,“ konstatuje Cooper s tím, že uprchlíci samozřejmě nechtějí být zachráněni Egyptem, Tureckem nebo Saúdskou Arábií a nehodlají v těchto zemích žít. Ne, evropská námořnictva nejsou zapojena jen do zachraňování životů. Kdyby tomu tak bylo, přistála by s uprchlíky v nejbližším přístavu, nebo by je vrátila zpět do jejich domovů,“ soudí Cooper.