„Schulz učinil do té doby z formální funkce tribunu svých extrémně levicových a ultrafederalistických názorů, při nichž se ježí vlasy hrůzou na hlavě i těm, kteří se jinak řadí mezi příznivce EU. Euroskeptikům a pravici pak byl Schulz vyloženě pro smích. Nyní se ježí vlasy hlavně německým voličům, neboť Schulz se po letech hodlá vrátit do domácí politiky. V pozici ministra německé vlády (sám by stál o post kancléře, který mu je naštěstí vzdálen) může napáchat daleko víc škody než občasným řečněním ve Štrasburku; a pocítili bychom to i my tady v Česku,“ podotkl Varyš.

Přesto se v Evropském parlamentu něco změnilo. Skončila desítky let trvající koalice Evropské lidové strany a evropských socialistů. Levicoví politici se navzdory dlouholeté dohodě rozhodli nominovat vlastního kandidáta na post předsedy Evropského parlamentu. A neuspěli. Ve čtvrtém kole se koalici lidovců, evropských liberálů a části pravicových reformistů podařilo předsedou EP zvolit Antonia Tajaniho.