„Česko se branou Číny do Evropy stát nemůže. Takové úvahy jsou nesmyslné, protože nemáme velký přístav. Také se nemůže stát, že by se Česko dostalo do područí Číny, která je na druhém konci zeměkoule. Čína u nás nicméně investuje ‚píárovým‘ či marketingovým způsobem, aby to hlavně bylo vidět. Ne jako Japonsko, Jižní Korea či Tchaj-wan. Tyto země zde zaměstnávají tisíce lidí a investují do průmyslu,“ prohlásil Jan Macháček, šéf Babišova Institutu pro politiku a společnost. Ostatně ten zajímavou debatu o čínských investicích v České republice společně s Hospodářskou komorou ČR pořádal.
Žádné kývání hlavami
Konala se v jedné z prostor Federálního shromáždění v Praze. Sál se nakonec celý zaplnil a do publika zasedl i bývalý eurokomisař Štefan Füle. Složení debatérů totiž slibovalo vyhraněnou diskusi s názorovými střety, což se i splnilo. Ne jako při většině debat, kam si pořadatel pozve své kamarády a pak všichni nad svými názory pochvalně kývají hlavou jako při metalovém koncertu. Bývalý velvyslanec v USA a Rusku Petr Kolář však na začátku řešil jako moderátor hamletovskou otázku: „Neprojevovat své názory, nebo ano, být, či nebýt?“ Nakonec se rozhodl být, když prohlásil: „Čína tady je a bude a záleží na tom, jak tento fenomén dokážeme uchopit. Jsme členem NATO a EU, takže je třeba se chovat racionálně.“
Sinoložka Olga Lomová sdělila, že je Čína fenoménem, jenž dost silně ovlivňuje mezinárodní politiku a od nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga zcela cíleně. Ekonomické argumenty se stávají tím, co přebíjí vše ostatní. „V Česku máme ohledně Číny bouři ve sklenici vody. Vítání, zesměšňování, zavrhování. Její projekt nové Hedvábné stezky bych bral jako příležitost, k níž netřeba přistupovat zbrkle, ale s rozmyslem,“ sdělil na to konto prezident Institutu nové Hedvábné stezky a exministr zahraničí Jan Kohout.
Fotogalerie: - Ping-pong o Číně
Podle analytičky Výzkumného centra AMO Ivany Karáskové je sice Čína příležitost, ale i hrozba. Když někdo řekne, že je Čína jiná, prý ji to popuzuje. Není se třeba totiž na Čínu dívat jako na mytologickou říši, ale musíme ji vidět v kontextu normálních mezinárodních vztahů. Karásková upozornila také na projekt ChinfluenCE, který by měl mapovat politický a ekonomický vliv „říše středu“ v Česku, na Slovensku a v Maďarsku. V rámci projektu vznikla analýza médií, z níž vyšlo, že „bez ohledu na příslib budoucích čínských investic zůstává mediální obraz Číny v České republice převážně negativní“. Analytička ještě dodala, že většina článků reflektovala růst čínské moci a otázku lidských práv, ale nešly moc do hloubky.
Jak se chovat k Číně?
„Nevím, jestli je Čína vítěz globalizace. Postavila moc na kruté iniciativě Mao Ce-tunga a pragmatismu Teng Siao-pchinga. Byla ekonomicky nejrozvinutější zemí do sedmnáctého století a po roce 1989 zažívá v tomto ohledu znovuzrození. Chová se ale jinak než mocnosti v devatenáctém a USA ve dvacátém století. Brání jen své zájmy. Měli bychom ji brát takovou, jaká je, a najít v ní pro nás to dobré,“ řekl prezident Hospodářské komory České republiky Vladimír Dlouhý a vyjádřil svůj názor k politice sankcí: „Jsem označován za Putinova agenta, protože se stavím proti sankcím, ale podle mě Putina sankce jen posilují. Jako kluk jsem žil pár let s rodiči na Kubě a viděl, jak sankce, které uvalily USA na Kubu, jen posílily bratry Castrovy. Kdyby jich nebylo, Castrové, dnes v zastoupení Raúla, už na Kubě nevládnou.“
Podle Lomové je politizace ekonomických vztahů s Čínou výsledkem tlaku skupiny PPF, jejíž Home Credit tam zažívá zlaté časy. „V čínském tisku se píše o PPF jako o příkladu toho, jak Česku vztah s Čínou prospívá,“ zmínila a dodala: „Cílem Číny je stát se vůdcem světa a učit ostatní, jak vychovávat společnost. Je to jasná strategie.“ Kohout zase zdůraznil nedávnou návštěvu amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně: „Trumpovi tam byly skládány velké pocty. To není o kurtoazii, to není o chemii. Potkali se dva alfa samci, kteří vědí, co chtějí se svými zeměmi dělat. Buď se dohodnou, anebo bude konflikt. Mentorovat Čínu není dobrá strategie, ona to ostatním také nedělá.“
I podle Karáskové chce být Čína hegemonem: „Nemám jí to za zlé. Kdybych byla poradcem Si Ťin-pchinga, snažím se o to samé. Otázka je, jestli je to v našem zájmu. Na fakultě sociálních věd jsme se podívali na naše exporty do Číny. Od roku 2013, kdy do toho začal stát aktivně zasahovat, export stagnuje, či dokonce klesá. Do té doby ale rostl.“ Dlouhý sice souhlasil, že Čína chce být hegemonem, ale prý se na ni za to, že si myslí, že na to má historické právo, nemůžeme zlobit. „Nicméně stojí před velkou bariérou vytvoření silné střední třídy. Národnostní otázky nemá vyřešené. Čeká ji nespíš společenská a politická krize,“ dodal.
Babiš a Čína
Také se dost mluvilo o zákonu na ochranu strategických odvětví. Mají jej USA, ale i Polsko. Podle některých by ho měla přijmout celá Evropská unie. Jak sdělil Macháček, ekonomika USA je oproti čínské velmi otevřená. „V celé historii jsme v Číně neviděli expanzivní či militaristické akce. Číňané jsou obchodníci, i když je pravda, že politika win-win často končí tak, že si více výhod odnesou Číňané,“ doplnil Kohout s tím, že však nejde o problém Číny, ale jejích partnerů. Současný vítěz voleb, tedy hnutí ANO Andreje Babiše, se podle Macháčka bude k Číně chovat pragmaticky. Bude chtít vidět nějakou přidanou hodnotu čínských investic v Česku. Padla při tom zmínka o Babišově továrně v Číně, jejíž původní management ho okradl o deset milionů dolarů.
Právě na to konto se sinoložka Lomová zmínila o absenci nezávislého soudnictví v Číně. „Kvůli tomu Babiš přišel o peníze. Největší zátahy za poslední dva roky jsou namířeny proti právníkům, kteří vystupují jako nezávislí,“ poznamenala s tím, že je nezávislé soudnictví čínskou prokuraturou považováno za buržoazní přežitek a lidskoprávní prostředí tam dostává na frak. Nicméně na nezávislém soudnictví v „zemi draka“ je třeba trvat. Moderátor Kolář, který toho během debaty až tak mnoho neřekl, hlavně přikyvoval Lomové a Karáskové, vše zakončil slovy: „Nic nového jsem se zde nedozvěděl. Je jasné, že je třeba s Čínou jednat jako rovný s rovným. Buďme sebevědomí a věřme si.“
Fotogalerie: - Ping-pong o Číně
autor: Jan Rychetský
