Tématem rozhovoru byla nová kniha Cirkus Fiala, jejímž autorem je novinář, spisovatel a první zástupce šéfredaktora ParlamentníchListů.cz Radim Panenka. Publikace pracuje nejen s otevřenými zdroji z médií, ale také s informacemi, které dosud nebyly medializovány. Tento knižní počin, který vychází nyní – pár měsíců před volbami, byl v rozhovoru použit jako jakýsi odrazový můstek k hodnocení čtyř let Fialovy vlády.

Diplomatická katastrofa vystihuje celé Fialovo vládnutí

Jako první se k tématu vyjádřil Radim Panenka: „Určitě zahraniční politiku česká politika nepochybně má, ale kdyby otázka zněla, jestli Česká republika má svou suverénní zahraniční politiku, tak to nepochybně nemá žádnou.“ 

V knize je zahrnuta i kapitola s názvem Diplomatická katastrofa, která podle Panenky mluví sama za sebe: „To si myslím, že – pokud bych měl odpovědět opravdu maximálně stručně – tak to vystihuje úplně nejlépe,“ uvedl ke čtyřem letům vládnutí Fialova kabinetu v oblasti české diplomacie.

Podle něj jde o zásadní problém, který byl dlouho veřejností podceňován: „Toto významné téma bylo veřejností dlouho podceňováno, protože ne každý má možnost se orientovat ve složitých mezinárodních vztazích. V posledních letech a měsících zájem o toto téma stoupá,“ uvedl.

„Podle mého názoru ty čtyři roky vládnutí premiéra Petra Fialy – to jsou čtyři roky, kdy Ministerstvo zahraničních věcí, jeden z nepochybně nejdůležitějších resortů vlády, bylo ‚řízeno‘, člověkem, který nemá absolutně žádné předpoklady pro výkon této funkce. Zahraniční politikou se dlouhodobě nikdy nezabýval,“ doplnil Panenka.

Připomněl například dřívější postoje ministra zahraničí Jana Lipavského, které podle něj ostře kontrastují s jeho současnou rétorikou: „Věnoval se hlavně otázce Izraele a Palestiny – a to tedy absolutně z druhého tábora, než je dnes. Jemu se tehdy v Poslanecké sněmovně mezi kolegy přezdívalo palestinská spojka,“ řekl Panenka na adresu šéfa české diplomacie.

Podle něj dnešní změna tak působí nedůvěryhodně nejen doma, ale i v zahraničí: „Když dnes posloucháme a slyšíme jeho ostře proizraelská vyjádření, tak si myslím, že i pro ty Izraelce to musí být naprosto nedůvěryhodné,“ poznamenal.

„Netýká se to podle mě ani jen Izraele, ale všech zahraničních partnerů České republiky. „Pokud ti ministři zahraničí cizích zemí dostali informace o ministru Lipavském, tak si myslím, že se museli buď zasmát, nebo být naštvaní, koho jim ta Česká republika posílá na jednání,“ pokračoval s tím, že od svého nástupu do resortu do Černínského paláce dosazoval Lipavský lidi hlavně podle stranické knížky na úkor zkušených kariérních diplomatů.

V tomto kontextu se vyjádřil k vlivu premiérova poradce Tomáše Pojara na směřování české zahraniční politiky: „Hlavně díky poradci Pojarovi se ukrajoval do značné míry výkon zahraniční politiky. A pokud by na tom ministerstvu seděla suverénní osobnost, ještě navíc se zkušenostmi, tak by to dělat nemohli – a vznikl by tam konflikt.“

Lipavského roli proto vidí jako čistě podřízenou: „Dosadili tam člověka, který by na takovou funkci za normálních okolností neměl sebemenší šanci. Tak bude vděčný, bude tu vděčnost projevovat, bude opakovat, co se po něm chce.“

Nejvíc to vystihuje jeho výrok starý pár dní, kdy zřejmě díky tomu, že nyní kandiduje za ODS, Lipavský se vší vážností na sociální síť napsal, že Petr Fiala je nejúspěšnější premiér polistopadové České republiky.

Svůj názor krátce zapojil i vydavatel časopisu Te Deum Michal Semín, který rozhovor moderoval. Ostře zhodnotil roli ministra zahraničí Jana Lipavského: „Lipavský hraje jenom roli jakéhosi podržtašky, někoho, s kým se dá jednoduše manipulovat.“

Na slova svých kolegů navázal politolog, ekonom a publicista Tomáš Doležal. Podle něj došlo za vlády Petra Fialy k výraznému oslabení autority Ministerstva zahraničí: „Došlo k personálnímu vyprázdnění zahraniční politiky. Vždy jsme byli zvyklí, že persona ministra zahraničí je pomalu na úrovni premiéra. Je to kariérní vrchol – zkušený člověk s ministerskou minulostí. To tady úplně padlo.“

Podle Doležala to není náhoda, ale záměr současné vlády: „Je to projev, že ta konkrétní vládní garnitura nechce vykonávat suverénní zahraniční politiku. Druhou takovou viditelnou personou, alespoň z pohledu procesního, byl na Úřadu vlády ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. To je opravdu zvláštní postava,“ dodal s tím, že skutečné řízení zahraničněpolitických procesů bylo jinde: „Ve skutečnosti politiku do velké míry vykonávali jiní lidé – ať už jmenovaný Tomáš Pojar, Petr Kolář nebo Václav Bartuška.“

Rovněž upozornil, že česká zahraniční politika se pod vedením Petra Fialy stala čistě ideologickou: „Zahraniční politika se stala ideologickou a dogmatickou.“

Připomněl přitom vývoj samotného premiéra: „Petra Fialu bychom před jednou dekádou mohli nazvat eurorealistou,“ řekl a dodal, že dnes je situace zcela jiná: „Ocitli jsme se v posledních čtyřech letech v tom tvrdém jádru Evropské unie, teď ztělesněném takzvanou koalicí ochotných, a úplně jsme zavrhli koncept středoevropské spolupráce.“

Podle Doležala je tento obrat v přímém rozporu s Fialovými dřívějšími postoji: „Přitom Fiala – donedávna, čtyři, šest, osm let dozadu – ve svých publikacích a veřejných vyjádřeních propagoval jako důležitou právě tu visegrádskou spolupráci. Od toho úplně nastal útěk – a v podstatě únos té ODS i jeho samotného v jejím rámci.“

Vysvětlil, že vliv v zahraničněpolitických otázkách převzaly jiné strany vládní koalice: „Do velké míry to vyplývá i z toho, že v původní pětikoalici – tedy čtyři její elementy Piráti, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN – jsou pro euro a ODS v tomto vyklidila pole už na začátku tím, že se vzdala toho resortu,“ zmínil Doležal.

Vláda ekonomiku nepostavila na nohy, ale vybrakovala

K tématu ekonomické politiky, vysokých cen a porušení slibů ohledně nezvyšování daní se vyjádřil dále Radim Panenka. Připomněl očekávání, která voliči měli od vlády, jež se na začátku prezentovala jako rozpočtově odpovědná: „Voliči vlády a lidé obecně očekávali, že vláda dá skutečně – alespoň částečně – zemi do pořádku, ne že ji vybrakuje.“

„To překvapení lidí je v tom, že se to stalo. Že nejsilnější vládní strana ODS – pravicová ODS – bude dělat kroky, které minimálně nebudou tu ekonomiku a lidi, tedy podnikatele, domácnosti, poškozovat. Ale stalo se pravý opak.“

„Stalo se to v tolika oblastech a oborech a v takové míře, že když řeknu, že to je v naší historii nebo moderní historii něco naprosto nevídaného a bezprecedentního, tak bych řekl, že se asi nepletu,“ zdůraznil Radim Panenka, jak závažný dopad Fialova vláda na ekonomiku měla.

Podle Tomáše Doležala se chybný přístup Fialovy vlády týká i dalších oblastí hospodářství: „Můžu jmenovat segment maloobchodního prodeje potravin nebo zemědělství v širší míře a i bytovou politiku,“ uvedl a velmi kritizoval vládní energetickou politiku, konkrétně „fiktivní zastropování“ cen energií.

V závěru rozhovoru se pánové věnovali také tématu bezpečnostních struktur a jejich rostoucího vlivu na politické rozhodování. Radim Panenka upozornil, že tento jev není výlučně spojen s vládou Petra Fialy – naopak, jeho základy byly položeny už dříve.

Panenka uvedl, že měl možnost konzultovat tuto problematiku s lidmi z bezpečnostní komunity včetně bývalých i aktivních pracovníků všech tří českých zpravodajských služeb. Podle něj bylo propojení politiky a Bezpečnostní informační služby patrné už před nástupem Fialova kabinetu.

Právě proto se tomuto tématu věnuje rozsáhlá část knihy Cirkus Fiala, která sleduje vývoj tohoto fenoménu od doby, kdy byl do čela BIS jmenován Michal Koudelka – ještě za prezidenta Miloše Zemana a vlády Bohuslava Sobotky.

Psali jsme:

Paumer: Zase vládne póvl a lůza. Je neskutečné, co národ vydrží

Konec Fialova režimu? Holec o výhodě Motoristů

„Jak to Hrušínský může vypustit z h*by.“ Vyskočil a další umělci v ráži

Kdo neví, plácá. Život pod Orbánem. Kekely má zprávy z první ruky