Orientální svět je podle něj natolik odlišný, že čím méně do sebe budeme narážet, tím lépe pro oba. „Necháme-li svět na pokoji, budeme mít víc času, abychom se zabývali vlastními záležitostmi. Dějiny učí, že ten, kdo se energicky věnuje vlastní zahrádce, dlouhodobě vítězí nad tím, kdo se příliš stará o cizí. Jinak řečeno: kultivace vlastního je lepší než redukce cizího,“ píše vědec.

Jako opačný příklad uvádí sovětskou a posléze americkou invazi do Afghánistánu, kde to obě supervelmoci zkusily nejprve silou, a až poté se zkusily zamyslet, co jsou ti místní vlastně zač a o co jim jde – výsledkem jsou destabilizované regiony s bojujícími radikály.

Islámský svět má podle Cílka vlastní dějiny, vlastní myšlení a vlastní obavy. Po roce 1990 tam dochází k dynamické proměně společnosti a rozpadu tradičních hodnot mnohem rychleji a bouřlivěji, než si to prožil Západ v šedesátých letech, kdy v Americe i Evropě hořela předměstí.

Jako příklad uvádí stomilionový Egypt, jemuž každým rokem přibude asi milion obyvatel a který každoročně musí dovézt plnou třetinu své spotřeby obilí. A to nemluvíme o vodě či lékařské péči. V napjaté sociální situaci prý lidé vcelku pochopitelně hledají útěchu v Bohu, nebo hledají nepřítele. A to není jen případ Egypta, ale prakticky všech pouštích států.

Jediná země, ze které za těchto okolností neutíkají statisíce uprchlíků, je Írán s uzavřenými hranicemi. Jakmile je otevře, může Evropa čekat další záplavu uprchlíků.