Mařík tvrdí, že kauza společnosti Viktoriagruppe je jedním z největších šlendriánů, se kterými se Česko v posledních letech potýká. Firma před deseti lety získala od Správy státních hmotných rezerv zakázku na skladování části strategických zásob nafty v Česku. Před pěti lety byl uzavřen dodatek smlouvy, podle které mohla Viktoriagruppe začít skladovat část zásob v Německu. Dodatek byl uzavřen i přesto, že z kontraktu potenciálně vyplývala značná rizika. Už tehdy se objevily spekulace o nejasné vlastnické struktuře či o napojení firmy na ruský Lukoil.
Na rizika Viktoriagruppe dle Maříka několik let po sobě upozorňovala Bezpečnostně informační služba a o problému v roce 2012 několikrát údajně diskutovala i Bezpečnostní rada státu. Všechno prý ale prasklo až loni, když v čele Správy státních hmotných rezerv stanul Pavel Švagr, který nechal zkontrolovat, kolik je vlastně ve skladech v Krailingu nafty. A zjistilo se, že jí tam spousta chybí.
Firma se následně ocitla v insolvenci, někteří spekulují, že záměrně. Mařík uvádí, že Správě státních hmotných rezerv se ještě podařilo pro stát zachránit zásoby pohonných hmot ze skladů v Česku, stáhnout zásoby z Krailingu už ale nestihla. Nyní jsou zablokované a čeká se, jak rozhodne insolvenční správce. Není prý přitom vůbec jasné, zda uzná pohledávky Správy státních hmotných rezerv a nafta se alespoň zčásti dostane do rukou státu.
S německou stranou tak prý již vehementně jedná i sám premiér Bohuslav Sobotka a angažuje se údajně i Babišovo Ministerstvo financí prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Putinofil Zeman
Jako pěst na oko v tomto případě působí dle Maříka jednání prezidenta Miloše Zemana. Ten prý loni v listopadu při státní návštěvě Tádžikistánu veřejně pochválil Viktoriapetrol za to, že prý pomohla urovnat finanční spory mezi oběma zeměmi ohledně jisté tádžické cementárny.
Zeman tím tak dle Maříka dává najevo nejen svou naprostou ignoranci skutečných zájmů Česka, ale podivným způsobem zdůraznil své putinofilství propojené s ekonomickými zájmy svých nejbližších spolupracovníků. V této souvislosti Mařík ukazuje na prezidentova poradce Martina Nejedlého, jenž je zároveň jednatelem firmy Lukoil Aviation spadající pod ruský ropný a petrochemický kolos Lukoil. Původní jméno firmy Viktoriapetrol totiž prý dle obchodního rejstříku znělo Lukoil Prague.
„Jinak řečeno, hlava státu chválí podnikatele torpédující bezpečnost státu v oblasti energetických zásob, které lze navíc spojovat s ruskými zájmy,“ konstatuje Mařík s tím, že by bylo logické, kdyby se na příštím zasedání Bezpečnostní rady státu stal prezident hlavním bodem jednání.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
