Kysela se ve svém komentáři na serveru Seznam Zprávy zamýšlí nad jednáním poslance Volného a také nad jednacím řádem Poslanecké sněmovny. „V minulém týdnu se poslanci Lubomíru Volnému podařilo zapsat do dějin moderního českého parlamentarismu připomenutím praktik známých z fungování parlamentu starorakouského a meziválečného, tj. použití násilí vůči kolegovi. V 90. letech minulého století sice na půdu Poslanecké sněmovny násilí vrátil republikánský vůdce Miroslav Sládek, tehdy však zdemoloval pouze sněmovní lavici,“ srovnával Kysela, že „flákanec“ je přece jen horší přečin.
Jedním z aspektů, na které Volného jednání upozornilo, je pasivita ve funkci předsedajícího schůze. „V českém Parlamentu je předsedající příliš spjatý s politickou stranou a není proto neutrální. Z toho ovšem vyplynula dlouhodobá praxe předsedajících poměrně pasivních, víceméně pouze sledujících dění ve Sněmovně a udílejících slovo řečníkům mechanicky, podle pořadí přihlášek různého typu,“ všímá si Kysela. Proto pak podle něj může řečníka překvapit, když předsedající sáhne ke svému oprávnění a odebere slovo a vypne mikrofon.
Kysela předjímá, jak nyní bude postupovat mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny. Ten se zatím vyjádřil ve smyslu, že bude projednávat pouze jednu třetinu Volného deliktního přečinu, konkrétně pouze jeho projev. Například nenošení roušky, které nejspíše znamená porušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, je přestupek, který budou řešit správní orgány a mandátový a imunitní výbor by se tím zabýval jen v případě, že to k projednání iniciuje jiný poslanec.
Výbor se také nejspíše nebude zabývat Volného pošťuchováním s ostatními poslanci u řečnického pultíku. „Bez iniciativy potenciálního delikventa může mandátový a imunitní výbor vést řízení o disciplinárních deliktech vázaných na projev. Jedna skupina představuje projevy, jimiž by jinak mohl být spáchán trestný čin. Druhá skupina je vázána na projevy urážející jiné poslance či zákonem označené osoby. Namístě je tedy zvážit, zda tím, co poslanec Volný říkal, byli uraženi jiní poslanci,“ spekuluje Kysela.
Ústavní právník zpochybňuje zejména Volného obhajobu, že jeho jednání je chráněno poslaneckou imunitou a je vázáno na jeho chráněný projev. „Varoval bych před tím, aby za chráněný projev bylo považováno násilí na předsedajícím a dalších osobách v jednacím sále. Chápat projev jako jakékoliv projevování se osobnosti navenek, bez ohledu na účel ochrany politické komunikace, by také mohlo znamenat, že vražda spáchaná v jednacím sále poslancem na poslanci vyústí pouze v trest pokuty ve výši jednoho měsíčního platu,“ varuje Kysela a navrhuje chápat Volného jednání jako přestupek nebo trestný čin.
V návaznosti ke kauze Lubomíra Volného se ústavní právník zamýšlí nad hlubšími problémy Poslanecké sněmovny. „Již poměrně dlouhou dobu se mluveným slovem i písmem upozorňuje, že její jednací řád, ovlivněný étosem první půle 90. let, v nichž byla v živé paměti vzpomínka na předlistopadové sešněrování, je možná až příliš individualistický,“ tvrdí Kysela, že poslancům je dovoleno příliš mnoho.
Kysela také zpochybňuje současnou praxi, kdy se kvůli covidové situaci scházejí poslanecké kluby jen v polovičním formátu. „Epidemická situace je určitě závažným rizikem, takže se není co divit, že k dané praxi poslanci sáhli. Problém ovšem tkví jednak v době trvání, která může obnášet klidně čtvrtinu celého volebního období, jednak v nejasných pravidlech,“ varuje Kysela.
Podle něj totiž tento systém nemá zjevně daná pravidla a jednotlivá hlasování poslanců tak mohou být ovlivněna například šéfy politických uskupení. „Kdo a podle jakých kritérií rozhoduje, kteří poslanci se zúčastní schůze, resp. hlasování? Zřejmě předsedové klubů, ale co berou v potaz? Odbornost? Bylo možné si povšimnout nedávného citlivého hlasování, kdy z poslaneckého klubu ANO hlasoval proti návrhu jediný z poslanců. Co když by byl výsledek jiný, kdyby přišli ti, kteří nepřišli, jelikož jim bylo řečeno, ať nechodí? Právně jim v účasti nic nebránilo, co však výtky neloajality, ostrakizace v klubu, zhoršené vyhlídky pro příští volby?“ ptá se Kysela.
Navíc tento poloviční systém je podle Kysely minimálně ústavně sporný. „Má-li obstát, neměl by poskytovat prostor pro svévoli, o niž by šlo, kdyby si předseda klubu mezi kolegy vybíral ty, s nimiž to půjde lépe. Proto by tu mělo být nějaké jasné a předem dané pravidlo typu výběru podle abecedy, střídání po jednacích dnech, týdnech, schůzích,“ překládá návrh ústavní právník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma
