Jiří Pehe tvrdí, že se v řecké krizi musí opatrně našlapovat, neboť je tato země členem NATO, a pokud by opustila alianci, mohla by se přiklonit k Rusku, ale třeba také vyhrotit spor s Tureckem o Kypr. Relativně malá ekonomická krize by se tak mohla rozrůst do podstatně složitějších problémů. Jenže Doležal oponuje, že v řecké krizi jde o starořímskou zásadu Pacta sunt servanda neboli smlouvy se mají dodržovat.
„Ve sporu Evropské unie s Řeckem jde o zcela zásadní problém, který přesahuje ekonomickou dimenzi. Zásada „dluhy se mají platit“ je částí obecnější zásady „pacta sunt servanda“. Pokud se v Evropě potichu přistoupí na její relativizaci, navíc na základě vydírání geopolitickými a bezpečnostními ohledy (což Řecko fakticky dělá), zhroutí se základy právního a bezpečnostního pořádku a vnitřního míru v Evropě a politická váha zemí se bude posuzovat podle jejich vyděračského kapitálu a otrlosti v jeho využívání,“ varuje Doležal. Jestliže si Řekové zvolili vládu, která chce vydírat své partnery, ať za to také nesou zodpovědnost.
Rok 1968, jedno „fuj“ a přínos eura
Petr Uhl pak srovnává dnešní řeckou situaci s Československem roku 1968, z obou zemí se prý šířila a šíří nákaza nebezpečná pro další členy společenství. Toto srovnání považuje Doležal za zcela nehorázné. „Řecká pozice v EU se výrazně odlišuje od pozice Československa v rámci ‚Varšavské smlouvy‘ a ‚RVHP‘, a proto se podstatně liší i nákaza, kterou kdysi ohrožovala větší míra svobody v Československu ostatní země ruského bloku, od nákazy nekontrolovaného a bezohledného vyděračství, jež dnes či zítra v případě řeckého úspěchu zalije eurozónu, tedy tu její část, jež má na rozdíl např. od chudého Slovenska a Pobaltí čím vydírat,“ pokračuje Doležal.
Řecko podle jeho názoru porušilo jedno z křesťanských přikázání, „nepokradeš“. Jelikož se to stalo, nemůže prý souhlasit ani s názorem Václava Bělohradského, podle něhož se věřitelé snaží Řecko uzavřít do jakéhosi koncentračního tábora a převychovat. Je to prý německý nápad, kterému se musí evropská levice vzepřít. „Fuj,“ komentuje to Doležal.
V závěru poznamenává, že se Řekové dostali do svých problémů sami, nemohou za to vinit euro, musejí se zamyslet nad vlastním jednáním. Euro jako takové naproti tomu považuje politolog za nosný a potřebný projekt, který politicky sblížil evropské státy. Pokud někdo tvrdí, že tento politicko-ekonomický projekt sblížil nesbližitelné, ať si vzpomene na monarchii se sídelním městem Vídní, která po stovky let sjednocovala tolik různých zemí.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
