Prezident Zeman prý mohl, kdyby poslouchal zpravodajce, být například lépe připraven na čínský skandál svého poradce Jie Ťien-minga, kterého tam momentálně vyšetřují pro porušení zákona. Zpravodajci jej prý mohli upozornit dopředu a Hrad nemusel do Šanghaje k zjištění stavu věcí vysílat delegaci vedenou kancléřem Mynářem.
„Sice nevím, co k tomu Bezpečnostní informační služba psala, ale jedno vím určitě. I kdyby na rizika upozornila, Hrad by se na ní vykašlal,“ prohlašuje pro Lidové noviny kategoricky generál Karel Randák. A nejedná se podle něj o specifikum Miloše Zemana, ale o dlouhodobě chování českých politiků.
A rovnou jmenuje konkrétní osoby: „Premiérovi Mirku Topolánkovi přišlo na Marka Dalíka určitě několik varování. Na Nagyovou přišlo Petru Nečasovi také několik varování. Na rodinného přítele Václava Klause Ranka Peciče přišlo také nějaké varování. Ti lidé na to ale kašlou,“ stěžuje si bývalý elitní rozvědčík.
Jak vysvětluje Randák, tajné služby mají ze zákona povinnost upozornit na rizika. Jak však s informacemi politici naloží, to už je čistě na nich. A podle toho to i vypadá. Randák zmiňuje i dopis, který měl v době svého prezidentování poslat Václav Klaus Úřadu pro zahraniční styk a informace (Randák jej řídil v letech 2004-2006). V dopise podle něj stála velmi zvláštní informace. Prezident Klaus psal, že o informace ÚZSI nestojí.
Do kontrastu s tím uvádí situaci v USA, kde má prezident čtyřikrát týdně schůzku se šéfem CIA a skutečně mu naslouchá. Tuto tradici si podle Randáka nedovolil rozbít ani Donald Trump.
O slabosti zpravodajců prý hovoří i Jiří Růžek, šéf BIS z let 1999 až 2003. Ten hovoří o tom, že by zpravodajci měli mít stejné pravomoci, jako mají policisté. Tedy například právo samostatně zahájit vyšetřování. Pro srovnání uvádí, že FBI v USA začala vyšetřovat propojení Donalda Trumpa s ruskými zpravodajci.
Podle Růžka současný stav vznikl po roce 1989, kdy po zkušenosti s StB byly obavy z příliš silných tajných služeb. Růžek ale zmínil, že omezení těchto pravomocí tajných služeb může být na škodu, zejména pokud v zemi probíhají takové procesy, jako byla v devadesátých letech privatizace.
Jinak to ale vidí František Bublan, senátor ČSSD, který stál v čele ÚSZI před Karlem Randákem v letech 2001- 2004. „Pokud prezident nějaké negativní informace dostal a nereagoval, a takový vývoj bych docela i připustil, tak je to jeho problém a chyba. Ať si to nyní patřičně užije,“ dodává bývalý ministr vnitra v Grossově a Paroubkově vládě.
Ten přitom nabízí i další řešení. Informace o problematickém poradci podle něj nemusí být poskytnuta pouze politikovi, kterého se týká, ale i dalším vysokým ústavním činitelům. Pokud by on dnes stál v čele rozvědky, neváhal by prý jít s informací za premiérem Babišem, který by na jejím řešení měl mnohem větší zájem.
Ředitel Vojenského zpravodajství z let 2004 až 2007 Miroslav Krejčík by rovněž tajným službám žádné pravomoci nepřidával. Informování politiků má podle něj vždy fungovat na principu, že tajná služba poskytne informaci a politik má právo zvážit, jak s ní naloží.
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: jav
