Na pondělní tiskovce od premiéra Andreje Babiše zaznělo, že ve Vrběticích nešlo o státní terorismus, že bomby měly vybuchnout jinde a byla to zpackaná akce. Za což sklidil kritiku od opozice a části médií, že tím nahrává ruské propagandě. O den později se za svá slova o útoku na zboží omluvil a řekl, že jde o teroristický útok. Je to taková hra se slovíčky, ale dá se tato akce označit za státní terorismus, nebo ne?
Co teď se sochou maršála Koněva?Anketa
„Když vyjdeme z nějaké definice terorismu, tak teroristický akt musí mít nějaký politický, náboženský nebo jiný požadavek, kvůli kterému se teroristická akce skupinou jednotlivců či podporovaná státem udělá. A to tady nemáme. Nejvyšší státní zástupce dokonce říká, že český právní řád takový pojem nezná. Je to však agrese. Je to útok – a je jedno, jestli na zboží, nebo člověka –, který se stal na našem území,“ zdůraznil bývalý šéf vojenské rozvědky generál Andor Šándor. „To je neoddiskutovatelné. I když to třeba chtěli udělat nějak jinak. Není důležitý úmysl, ale výsledek. A tím je agrese na našem území, která vyústila ve ztrátu lidských životů a k materiálním škodám,“ vysvětlil pro ParlamentníListy.cz.
Ohledně výbuchu ve Vrběticích v roce 2014 se konal zhruba dva roky poté soud a jako příčina byl určen výbuch zneschopnělých min. Ani slovo o cizím zavinění... BIS také tehdy varovala, že muniční sklady – nejen ve Vrběticích – jsou v příšerném stavu. Jak se na toto dívat v kontextu s dneškem? „Podle zpráv – které prosakují – se o pobytu a pohybu cizích státních příslušníků už vědělo. Zřejmě se tato stopa nikterak neprověřovala. Pokud by se prověřovala, musela by být součástí nějaké vyšetřovací verze policie a musela by se objevit u soudu. Tam se neobjevila. Takže byla podceněna, nebo nedoceněna z jakýchkoliv důvodů,“ uvedl generál.
Pokud by se potvrdilo, že sklad ve Vrběticích vyhodili do vzduchu Rusové, byl by to pro vás akt státního terorismu?Anketa
Tehdejší prohlášení BIS o stavu našich muničních skladů považuje za velmi závažné. „Ministerstvo obrany má v rámci Armády České republiky šest zbrojních skladů, které jsou velmi kvalitně zajištěny. A pak jsou sklady ve Vrběticích a možná ještě nějaké jiné – kde se skladuje úplně to stejné –, které skladují soukromé firmy a úroveň zabezpečení je mnohonásobně nižší a špatná. Je třeba položit si otázku, jak je možné, že stejný materiál v rámci jednoho resortu se skladuje za naprosto rozdílných podmínek technického, bezpečnostního a jiného zařízení,“ podivil se.
Představa, že přijdou Čuk a Gek do Vrbětic a jen tak to tam udělají, je mylná
O sabotážní akci ruských agentů jsou zatím podle informací z médií jen nepřímé důkazy. Není přímý důkaz, že ve skladu byli. Zástupci firmy IMEX Group, která si areál pronajímá, tvrdí, že s jejich zaměstnanci ruští agenti maskovaní za obchodní inspektory do areálu nevstoupili. Tedy se do areálu hlídaného bezpečnostními kamerami museli dostat tajně. Nebo možná jiní agenti, protože Seznam.cz přišel s verzí, že se na akci podíleli další dva členové GRU, protože prý Čepiga a Miškin nejsou odborníci na výbušniny, a působili tedy prý jen jako operativci. Dokonce znají i jejich jména – Fedotov a Kalinin. Je však vůbec možné, aby se tam někdo nekontrolovaně dostal a nainstaloval výbušniny? „Vstoupit do muničního skladu a do jednotlivých budov, kde je uskladněná munice a další materiál, není jako jít do restaurace a vybrat si místo u stolu. Musíte to tam znát. A bez insidera, který vám to řekne, to nemůžete udělat,“ domníval se.
Psali jsme:
„Pokud chcete z logiky věci, jak je ta vyšetřovací verze, bránit vývozu munice druhého státu do nějakých zemí, kde nechcete, aby to bylo, tak to si nepřečtete v novinách. To se musíte dozvědět ze systému. A ten systém povolování vývozu munice a dalšího vojenského materiálu je u nás stanoven zákonem,“ upozornil bývalý šéf vojenské rozvědky. „Finální složkou, která uděluje licenci k vývozu tohoto materiálu, je Ministerstvo průmyslu a obchodu. V procesu schvalování a vyjadřování jsou různé státní organizace včetně tajných služeb, policie, ministerstva obrany a zahraničí, které velmi pečlivě vyhodnocuje, jaký dopad vývoz zbraní může mít na zahraniční politiku. Jednoznačně se nepovoluje vývoz takovýchto zbraní do bojujících zemí. A to vám taky někdo musí říci, to se v těch novinách nedočtete, že to ta firma dostala. Potřebujete mít informátora, který vám to řekne,“ objasnil Šándor.
„Potřebujete mít informaci o tom, kdo bude vyvážet a kam, a pak informaci, abyste věděl, kde je to uskladněno a jak. A pokud to chcete vyhodit do vzduchu za cesty, musíte znát itinerář té cesty. A to ví jenom ta firma, která to vyváží. Bez té spolupráce si to neumím představit. Že přijdou Čuk a Gek do Vrbětic a jen tak to tam udělají, je mylná,“ vysvětlil.
„K odpálení dělostřelecké munice potřebujete desítky kilogramů výbušniny. Dokonce munice je koncipovaná tak, že když někde bouchne, tak by neměla bouchnout ta další. Nemohlo být jednoduché to naštelovat tak, aby to bouchlo za převozu. Jinými slovy, musel jim tam někdo pomáhat. A protože sklad úplně vyhučel, vůbec netušíme, co se tam vlastně našlo, aby nás to přivedlo na stopu, jak to celé proběhlo,“ domníval se. „A další věc je, kdo vyhodil v prosinci budovu dvanáct? A jak? Čepiga s Miškinem určitě ne, ti už tady nebyli. Že by se jim tato instalace povedla udělat ve stejný den? A jak to, že tam byla tak dlouhá prodleva? To je řada otázek, které si musíme klást. Příběh, který je nám předkládán, má slabá místa,“ vypozoroval Andor Šándor.
Je to jednoduché. Ministerstvo musí vědět, kam mělo zboží jít
Podle nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana nebyl útok ve Vrběticích namířen proti České republice, ale proti bulharskému odběrateli zbraní. „Byl to útok na zboží, které patřilo bulharskému zbrojaři,“ uvedl český premiér Andrej Babiš. Ovšem bulharský obchodník se zbraněmi Emilian Gebrev, který měl být skutečným cílem útoku, respektive jeho dodávka zboží, popřel, že by v inkriminované době jeho firma něco z Vrbětic odvážela, a zpochybňuje českou vyšetřovací verzi výbuchu. „V období měsíců před výbuchy v České republice, během nich a nejméně jeden rok po nich společnost EMCO neuskutečnila a ani neplánovala přepravit majetek z dotyčných skladů, ať už do Bulharska, nebo do jakékoli jiné země,“ odmítla v tiskovém prohlášení Gebrevova společnost EMCO, že by z Česka hodlala převézt munici na Ukrajinu. Jak si toto vysvětlit?
„Tuto skutečnost lze jednoduše vyvrátit, či potvrdit, když Ministerstvo průmyslu a obchodu řekne, do jakého státu byla vydána licence firmě IMEX na tento materiál, který vybuchl. To je strašně jednoduché. MPO musí vědět, kam to mělo jít,“ objasnil generál. Zdá se tedy, že sice veřejnost všechny informace nemá, ale státní orgány, které rozhodly o razantních opatřeních vůči Rusku, je mají? „Musejí mít. Ten vývoz nebyl načerno, byl povolený. Je na to licence, certifikát konečného uživatele,“ potvrdil.
Redaktor Aktuálně.cz Bartoníček zveřejnil na Twitteru svůj postřeh v tom smyslu, že lidé mimo Prahu jsou sice naštvaní kvůli bombám na Rusy, ale hlavně chtějí, aby se situace uklidnila a nebyl z toho nějaký další a větší průšvih. Dá se předpokládat, že je toto většinový názor mlčící většiny? Mediální obraz totiž vypadá jinak a opozice se tohoto tématu chytila a stupňuje požadavky okolo odvetných opatření proti Rusům. „Nevím, jaký je většinový názor veřejnosti. Na to je potřeba znát nějaký seriózní průzkum veřejného mínění. K tomu samotnému faktu problém je, že je tu velký tlak to celé vyeskalovat. Což si myslím, že není dobře. Relevantní politické strany by se neměly předhánět ve výkřicích Honzo, vyhoď toho a ještě támhle toho. Měly by si sednout a říci si, že je v sázce budoucnost česko-ruských vztahů,“ konstatoval.
„Nemůžeme samozřejmě tolerovat, co se dělo. Nemáme být na kolenou a plazit se či prosit. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že jednáme s velkou zemí. Ta se chová tak, jak se chová standardně. To o ní víme. Měli bychom uvažovat o tom, že bychom tyto vztahy mohly mít někdy zase lepší než to vyhrotit do situace, kdy spolu nikdo s nikým nebude mluvit. Což považuji za velké neštěstí. Doporučoval bych obezřetnost. Zatím se nejeví, že by nám mezinárodní společenství vytvořilo větší podporu než verbální. To je sice hezké, ale v zásadě nám to k ničemu není,“ uvědomuje si. „Těžko čekat nějaká razantní diplomatická či jiná gesta od Německa, když chce ruský Sputnik, to samé od Itálie či Rakouska a podobně. Abychom v tom de facto nezůstali úplně sami. Je jasné, že je potřeba udělat nějaká opatření, ale nehnat to na krev, na dřeň,“ zakončil generál Andor Šándor.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
