Když se v roce 1933 chopil moci v Německu Adolf Hitler, jeho propagandistický mág Joseph Goebbels podřídil veškerá média centrálnímu dohledu státu a využíval je k šíření nacistické propagandy. Po prohrané válce Němci začali stavět nezávislá média prakticky na zelené louce. Začali tím, že je decentralizovali. Veřejnoprávní média dostaly na starosti jednotlivé spolkové země, které po vzoru britské BBC připravily vlastní legislativu upravující působení těchto médií. Vznikly rady, které tato média kontrolovaly.

„Rady zahrnovaly reprezentanty významných složek společnosti. Připomeňme například církve, svazy žen, odbory či jiné významné složky společnosti. Viděno z dnešní české situace je nutné podotknout, že do rad, které jsou voleny parlamenty, přicházeli lidé s jistým společenským významem. Členství v radě nebylo a dodnes není spojeno s platem – placeny jsou jen cestovní náklady spojené se zasedáními. Centrálně vznikla grémia intendantů (generálních ředitelů), kteří si vyměňovali zkušenosti, ale byli daleci nějaké zásadní centralizace. Šlo jen o koordinaci. A celá struktura dávala pozor hlavně na to, aby neexistovalo něco, co by se dalo nazvat ‚státním médiem‘ (zdraví ještě jednou Goebbels). K zákonodárství, k moci výkonné a k soudnictví přistoupil čtvrtý pilíř,“ napsal Šonka v textu pro server Neovlivní.cz.