Na sovětské poměry bezprecedentní demonstrace se uskutečnila v těsné blízkosti Kremlu 25. srpna 1968, tedy čtyři dny po vpádu cizích vojsk do Československa. Gorbaněvská později uvedla, že byla roztrpčena tím, jak byly zmařeny naděje spojované s reformním procesem v Československu, takzvaným Pražským jarem. Prohlásila také, že protestu se zúčastnila i proto, že se nechtěla stydět před svými dětmi za pasivitu v tak důležitém historickém okamžiku. Nejvíce prý Gorbaněvskou "naštvalo" oficiální sovětské prohlášení, že sovětští lidé invazi jednomyslně podporují.

Internace v psychiatrické léčebně

Disidenti rozvinuli na Rudém náměstí transparenty s hesly "Za vaši i naši svobodu!", "Ať žije svobodné a nezávislé Československo!", "Hanba okupantům", "Svobodu Dubčekovi!" nebo "Ruce pryč od Československa!". Po několika minutách jejich akci brutálně ukončila policie.

Gorbaněvská nebyla na rozdíl od jiných účastníků demonstrace před 45 lety bezprostředně po zadržení souzena, protože se starala o malého syna. Koncem roku 1969 ji ale režim nechal internovat v psychiatrické léčebně, odkud se dostala až po více než dvou letech. V roce 1975 emigrovala do Francie, kde působila v organizacích ruské emigrace. Sama v jednom rozhovoru uvedla, že v Paříži může žít jen díky tomu, že má polský pas - polské občanství obdržela v roce 2005.