Podstatných předvolebních otázek pro politiky je samozřejmě víc, ale jedna z nich je pověstná „košile bližší, než kabát“. Odpověď na ni totiž určí naše životní náklady na dlouhé roky dopředu.

Příliš velký prostor k manévrování nechávají politikům moderátoři v rádiích i televizích a redaktoři v rozhovorech, když se jich ptají na jejich postoj k unijnímu Green Dealu. A ještě větší jim jej nechávají, když se ptají, jak by vůči tomuto plánu postupovali coby členové vlády. Jde přitom o otázku, jejíž odpověď je rozhodující pro ceny elektřiny, tepla, benzínu, nafty, potažmo všeho, co na těchto čtyřech komoditách závisí, což je doslova všechno. Odpověď je ovšem důležitá třeba i pro to, kolik se vůbec bude chovat dobytka a co vůbec budeme jíst a samozřejmě, kolik to bude stát. Green Deal je totiž tak rozsáhlý, že zasáhne do všech oblastí života. Nejakutnější hrozbou Green Dealu je přitom nedostatek elektřiny a vynucený růst její ceny.

Takže zásadní otázka letošních voleb zní: „Jste pro to, aby Česko pokračovalo v Green Dealu, nebo aby od této smlouvy odstoupilo?“ Zde je třeba vyžadovat jednoslabičnou odpověď ano, nebo ne. Nic jiného.

V závislosti na této odpovědi je nutné položit otázku, jak bude ve vztahu k unijnímu plánu politik či celá partaj postupovat. A vyžadovat odpověď co nejkonkrétnější. Zejména u těch politiků, kteří tvrdí, že Green Deal odmítnou. Protože samotné prohlášení, že Česko něco odmítá, nic neřeší. Aby takové prohlášení mělo smysl, je nutné od paktu Green Deal oficiálně odstoupit. Což samozřejmě jde, ne že ne, jak řada politiků tvrdí. Neboť odstoupit jde od každé smlouvy. Je však třeba se těchto politiků ptát i na to, jak to chtějí provést. Protože tuzemská liberální opozice samozřejmě bude dělat cokoli, aby tomu zabránila. Žaloba k Ústavnímu soudu bude v tomto případě spíš jedním z prvních kroků, než posledních. Aparát Evropské unie, v čele s paní Leyenovou, samozřejmě nezůstane stranou. V jeho případě bude jedním z prvních kroků hrozba zaražení dotačních penězovodů. I s tím je potřeba předem počítat, aby pak čacký politik nemusel – k naší škodě – právě kvůli uzavření penězovodů couvat ze svých razantních prohlášení, jež jej vynesly do funkce, třeba i ve vládě.