„Ha, ha, ha, tak jsme s nima na nějakou dobu zase vyjebali!“ To se doslechl Jaroslav Doubrava u magistrátu v Ústí na Labem od tří urostlých, dobře oblečených a smějících se cikánů, kteří šli zrovna kolem a otevřeli obálku s rozhodnutím o přiznání sociálních dávek. Vyprovokovalo ho to k sepsání knihy Cikáni (Romové) aneb to, o čem se nesmí mluvit, která právě vychází. Ostatně autor už dostal celou řadu nenávistných e-mailů a je velmi zvědavý na další reakce.

Změna k lepšímu

„Nevadí mi cikán, ale vadí mi flákající se cikán. To není rasová záležitost. To ale může pochopit jen ten, kdo se dokáže zvednout ze židle a podívat se do prostředí, ve kterém ti lidé žijí. Třeba jako v Ústí nad Labem,“ říká s tím, že ve středu 18. srpna vyzval senátory, aby se zajeli podívat do lokalit, kde jsou cikáni většinou. Jak tvrdí, asi marně. I přesto byla přijata tehdy projednávaná novela zákona o pomoci v hmotné nouzi.