ParlamentníListy.cz v minulých týdnech přináší vzpomínky na významné události nedávné minulosti či přímo vyprávění výrazných osobností. Nyní se podíváme na dvě témata, Benešovy dekrety a názor Miloše Zemana na ruského opozičníka Borise Němcova, který byl před lety zabit. Zapomnělo se totiž, že s Němcovem se Zeman setkal v době, kdy první jmenovaný byl ruským vicepremiérem a ten druhý českým šéfem sněmovny.
V české politice jsou čas od času výrazným tématem Benešovy dekrety, které se občas stávají předmětem ostrých sporů. Přestože jde o dokumenty či normy staré více než tři čtvrtě století, stále mají vliv na chod událostí novodobé České republiky.
Který z okolních šéfů vlád je nejlepší?Anketa
Mnozí analytici se například shodovali, že právě toto téma rozhodlo historicky první přímou prezidentskou volbu v lednu 2013, když si Zemanův soupeř Karel Schwarzenberg na tématu svými možná ne příliš opatrnými vyjádřeními vylámal zuby.
Ze strany současného prezidenta jde o téma, vůči kterému se během své politické kariéry vyjadřoval prakticky stejně. „Benešovy dekrety hrály roli i ve vztazích s Německem. Považoval jsem je za platnou část českého právního řádu, ale současně za historicky vyhaslé, protože nebyl důvod používat je v současnosti. Toto stanovisko zpočátku našlo pochopení i u německého kancléře. Pozdější rostoucí agresivita sudetoněmeckého landsmanšaftu vyvolala určité napětí,“ vzpomíná Zeman ve své knize Jak jsem se mýlil v politice.
„Když jsem označil sudetské Němce za pátou kolonu Adolfa Hitlera, spustil náš tisk v rukou německých vlastníků povyk. Vzdělání mladofrontovních a dalších novinářů prostě nedosahovalo ani té elementární úrovně, aby si povšimli, že jde o všeobecně známou skutečnost, kterou není třeba dokazovat, kterou jako první použil již holandský historik de Jong v roce 1946. Ekonomické vztahy mezi Německem a Českou republikou však tímto incidentem nijak neutrpěly,“ byl přesvědčen.
Již na počátku své politické kariéry dle svých slov kladl důraz na ekonomickou diplomacii. „Jezdil jsem výlučně do zemí, které pro nás byly zajímavé jako zdroj investic, trh pro naše výrobky nebo obojí. Často se proto usmívám nad cestami politiků, kteří s oblibou objíždějí exotické země, a podezírám je z politické turistiky. Při všech těchto cestách i přijetích zahraničních hostů u nás jsem oceňoval vysokou úroveň svých partnerů, a snadno jsem s nimi navazoval leckdy až osobně přátelské vztahy. Jen na jednu výjimku si vzpomínám. Při návštěvě Ruska (snad ještě jako předseda poslanecké sněmovny) jsem se sešel s tehdejším prvním vicepremiérem Ruské federace Borisem Němcovem,“ začíná vyprávění.
Ing. Miloš Zeman
„Jako obvykle jsem se na toto setkání připravil tím, že jsem si přečetl jeho knížku, v níž názvy jednotlivých kapitol zněly ‚Jak jsem se setkal s Bushem‘, ‚Jak jsem se setkal s Thatcherovou‘, ‚Co si myslím o Bohu‘ a tak podobně. Nevydržel jsem to a při setkání jsem (samozřejmě rusky) řekl: Pane Němcove, doporučil bych změnit názvy některých kapitol. Například – ‚Jak se Bush setkal s Němcovem‘, ‚Jak se Thatcherová setkala s Němcovem‘, ‚Co si Bůh myslí o Němcovovi‘ a tak dál. Němcov zčervenal a asi po půl hodině pod nějakou záminkou opustil jednání,“ prozradil současný prezident.
Němcovovi se věnoval i dál. „Laskavý čtenář si už z předchozího textu jistě povšiml, že trpím alergií na blbce. Zdůrazňuji na blbce, nikoli na názorové oponenty. Je proto příjemné zjištění, že tento alergický záchvat jsem dostal jen jednou. Němcov ostatně později z ruské vlády odešel, postavil se do čela Bloku pravicových sil a ve volbách totálně propadl, takže se nedostal ani do ruského parlamentu. Opravdu si nemyslím, že si ruská pravice zasloužila být vedena sebevědomým hejskem, jehož ambice výrazně převažovaly na jeho schopnostmi,“ dodává Miloš Zeman na adresu dnes již mrtvého ruského politika.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
