Jan Tříska působil na divadelních prknech od poloviny šedesátých let. Konkrétně v roce 1956 zastal roli asistenta v Čapkově proslulé Bílé nemoci, téhož roku pak rovněž v Národním divadle ztvárnil jednu z rolí v dramatické tragédii Aloise a Viléma Mrštíkových Maryša. Dalo by se říct, že s divadelní slávou rostla i ta filmová. Jen do roku 1970 měl za sebou Tříska desítky významných rolí; snímky Kde alibi nestačí, Hvězda zvaná Pelyněk, Lidé z maringotek nebo Kohout plaší smrt hovoří za své. Svým přístupem k životu se tato herecká osobnost dostala taktéž do hledáčku tajné policie.
V roce 1977 podle režimního tisku podepsal Antichartu, ale současně pomáhal šířit Chartu 77. Později téhož roku emigroval do Kanady, později do Spojených států. V registru StB je Tříska uveden jako agent, krycí jméno „Toman“, evidenční číslo 5680. Sám k tomu ale uváděl, že agentem nikdy nebyl a že se ho StB neúspěšně snažila získat ke spolupráci.
To, že Třískova verze právě popsaného byla spíše pravdivá, dosvědčuje i jedna z pasáží Landovského spisu, kterou ParlamentníListy.cz odhalily. Šlo přitom o pouhou zmínku, která ovšem dostatečně dokreslovala tehdejší moc jedné strany.
Pakliže se lidé režimu postavili, byli perzekvováni. A pokud nestačilo, že trest postihnul jednotlivce, přesunula se zhoubná komunistická síla na rodinu. V polovině sedmdesátých let na to doplatili nejen Pavel Landovský nebo Martin Štěpánek, ale – jak vyplývá z citovaných spisů – i Jan Tříska.
„Pramen před několika dny hovořil s Pavlem Landovským, který je psychicky na dně. Svěřil se pramenu, že jej vyhazují z divadla a že nemá naději se dostat kamkoliv. Jan Tříska je na tom stejně," sdělil policejní informátor svému nadřízenému.
Drahé tety a já (1974, režie Zdeněk Podskalský)
Ten o tomto poměru musel vědět nebo minimálně tušit, jelikož v úředním záznamu nalezneme i větu, že uvedená „zpráva pojednává o současném stavu Pavla Landovského a Jana Třísky a o dopadu profilačních opatření proti nim“. Tato profilační opatření byla pro někdejší režim známá a pocházela už z šedesátých let, kdy se StB začala pečlivě soustředit na údajného vnitřního nepřítele. Ať už se jednalo o církevní hodnostáře, zemědělce, amnestované nebo o lidi, kteří měli vazby na zahraničí. Do tohoto víru se zjevně dostal i Jan Tříska.
Pakliže pravidelně píšeme o Landovského místy agresivním chování, vzpomeňme ještě jeden úřední záznam. Do něho se dostal také Jiří Hrzán.
Herec Činoherního klubu Pavel Landovský byl, jak už jsme několikrát uvedli, koncem sezóny 1975-76 propuštěn a nemohl v tomto divadle ani hostovat.
„V minulosti dostal od ředitele Státního divadelního studia několik důtek pro různé kriminální delikty (většinou rvačky) s tím, že jestliže povede nadále takový způsob života, bude z divadla propuštěn. Koncem června 1976 přišel na ředitelství SDS přípis O-VB Praha, že Landovský vyprovokoval rvačku se svým kolegou Jiřím Hrzánem a způsobil mu zranění, sám měl z této rvačky přeražený nos. Vzhledem k podobným incidentům v minulosti byl ředitelstvím SDS s Landovským rozvázán pracovní poměr a nebyla mu obnovena smlouva pro příští sezónu,“ uvádí se ve spisu. Důvody rvačky obou herců známé nejsou.
Proto také dává smysl dnešní poslední policejní záznam z éry hlubokého komunismu. Jde o takzvané zpytování svědomí.
„Dne 27. 7. 76 přišel Landovský za ředitelem SDS a vyžádal si osobní rozhovor. Při tomto rozhovoru byl Landovský velmi skleslý a prosil ředitele SDS, aby s ním smlouvu obnovil. Řekl, že je velmi zadlužen, manželku má nemocnou a vzhledem k tomu, že má čtyři děti, vidí situaci beznadějně. Je si vědom toho, že v žádném pražském divadle ho nevezmou a apeloval na lidský přístup v jeho situaci. Ředitel SDS mu sdělil, že toto si měl rozmyslet dříve, že byl již několikrát upozorňován, aby zanechal svého způsobu života, který často poškodil dobré jméno Činoherního klubu. Protože různá upozornění nebral vážně, musí nyní nést důsledky svého chování. Landovský řekl, že mimo divadlo nic neumí, a i kdyby šel pracovat manuálně, že by se opět dostal do nepříjemností, protože by ho určitě vyfotografoval nějaký západní novinář, jak manuálně pracuje a v zahraničí by to bylo využito proti ČSSR.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
