Principál divadla Ungelt Milan Hein, který pořad Českého rozhlasu z klubu zmíněného divadla společně se zpěvačkou Martou Kubišovou moderuje, se Vetchého otázal, jak to má s bojovností, smyslem pro spravedlnost a čest.
Známý český herec se jal obsáhle vysvětlovat, že pro lidský druh je strašně důležitá schopnost přijímat stále nové a nové informace. Do posledního dne, co jsme na zemi, tak dle něj máme možnost měnit, kultivovat a posouvat náš pohled na svět. Lidé na to prý často zapomínají a po dvacítce už nejsou schopni přijmout zásadní informaci, která by pozměnila jejich omezený pohled na svět. „V tomhle jsem byl já asi vychovaný,“ připouští Vetchý.
Člověk se však dle jeho názoru stane bojovným ne pro to, že by tak byl vychovaný, ale kvůli svému vnitřnímu „nastavení“. Spousta lidí se tak prý stane statečnými, protože se drží nějakého řádu – mravního, morálního – a mají dostatek rozlišovacích schopností, což pak dle něj v konečném důsledku způsobuje, že lidský druh žije v rovnováze.
Vetchého cit pro svobodu a spravedlnost utvářela rodina – jeho vzorem byli dědeček a tatínek, kteří byli bojovníci. Herec vyprávěl, že dědeček bojoval ve Španělsku a tatínek poté, co uprchl z nacistického lágru, bojoval na Třebíčsku se svými spolužáky z obchodní akademie jako partyzán. „Divit se tomu, že tohle v sobě mám o to posílenější, je žertovné,“ říká Vetchý.
Chtěl jsem zabít Husáka
Herec následně překvapil tím, že na sebe „práskl“, že chtěl jako mladík zastřelit komunistického pohlavára Gustava Husáka. „Měl jsem v sedmnácti letech pušku a chtěl jsem něco udělat, hrozně jsem se styděl. Vyměnil jsem ji s jedním bláznem od nás za nějaké angličáky, byla to maďarská funkční puška z první světové války,“ vzpomíná herec.
„Vážně jsem uvažoval, že musím něco udělat, že třeba zabiju Husáka. Když jsem ho ale pak při inauguraci sledoval, jak sedí u toho stolu a jak měl ty strašně tlustý asi osmnácticentimetrový skla a osahával ten stůl, tak mi došlo: Ó bože, on je úplně dezorientovaný! Toho přeci nemůžu zabít, tím se nic nezmění. To bych musel zabít ty, co mu umožnili být prezidentem a šéfem ÚV KSČ! Tak jsem to vzdal,“ dovyprávěl pobavený Vetchý.
Psali jsme:
autor: luš
