„Já bych určitě nikomu nepřikazovala, co má pěstovat, nebo která domácí zvířata má chovat. Alespoň v tom musí existovat nějaká volnost, která farmářům umožní zaměřit se na oblast, kde se jim daří a mají v ní dostatek zkušeností. Už tak máme v našem zemědělství těch zákazů a příkazů daleko víc než v jiných odvětvích, ale také víc, než je běžné v jiných zemích. Dávám za pravdu i některým svým kolegům-farmářům, že jedním z hendikepů českého zemědělství je druhotné zpracování námi vypěstovaných surovin v rostlinné i živočišné výrobě, které pak probíhá ve větší míře v cizině a k nám se vrací do prodejen za vyšší ceny. Vždyť třeba firmy, které u nás zpracovávají mléko, patří většinou zahraničním majitelům. Jenže systémem různých častých kontrol, vysokou administrativní zátěží a fůrou direktivních nařízení berou úřady lidem energii rozšiřovat svoje podnikání. Pořád vám někdo mluví do toho, co máte dělat. Například teď se musí dělit pole na maximální velikost 30 hektarů, což nám komplikuje pěstování některých plodin. My kromě větších polí máme i někdy daleko menší výměry, tak nevím, proč se to nebere průměrem,“ konstatovala Pavla Löwenthalová, farmářka z Moravskoslezského kraje, která na Krnovsku a Osoblažsku obhospodařuje se svojí rodinou 825 hektarů půdy a řadí se tedy mezi větší české zemědělce. Rodina si také v loňském roce odnesla z Prahy ocenění Zemědělec roku v oboru rostlinářství.
Téma potravinové soběstačnosti se v posledních týdnech přesunulo i do Poslanecké sněmovny, kde se sešlo hned několik návrhů, které ji mají podpořit. Tématu se chopila kromě jiných stran například i SPD, která chce prosadit soběstačnost v základních komoditách.
Manželé Löwenthalovi, podobně jako i jiní čeští farmáři, ale neobviňují Brusel z protežování některých zemí a tvrdí, že každý stát si může vyřídit dotace na ty specifické obory v zemědělství, které chce podporovat. Spíše jim ale vadí celý systém rozdělování dotací, jež podle nich, křiví český trh. Říkají, že bez finančních podpor by se ukázalo, který farmář je šikovný a soběstačný, a který se jen přiživuje na subvencích. Myslí si ale také, na rozdíl od jiných zemědělců, že státní podpory u nás jsou rozdělovány celkem férově, aniž by byly zvýhodňovány velké koncerny.
Lidé zemědělcům moc nefandí, kazí jim prý relaxaci
„My tu svoji práci máme opravdu rádi, ale hodně nám vadí, že veřejnost je vůči zemědělství dost negativní. Lidé berou venkov jen jako oblast pro relaxaci a odpočinek, neuvědomují si, že zemědělství k němu neodmyslitelně patří. Jako by se všechny ty potraviny vyráběly mávnutím kouzelného proutku v supermarketech. Museli jsme už tak řešit několik stížností, například, že pracujeme o žních i v neděli, kdy lidé chtějí mít klid. Jiným zase smrdí hnojení nebo jsme byli kontrolou šetřeni ohledně úhynu včel. Přitom máme i své vlastní úly, takže víme, co včelstvům škodí a podle toho, abychom je chránili, ošetřujeme své plodiny. Samozřejmě se po 2 měsících prokázalo, že s tím nemáme nic společného, ale nikdo se nám už neomluvil,“ uvedla dále zkušená farmářka ze Slezska. Ta také vyvrací fámy o tom, že čeští zemědělci přežívají jen díky dotacím, což si prý myslí značná část lidí v Česku, a rovněž i zvěsti o „šíleně“ škodlivých alergenech z pěstování řepky, kterou Löwenthalovi sejí a většinu pak prodávají českým firmám na výrobu potravinářského oleje.
Psali jsme:
Budoucnost českého zemědělství ale nevidí Pavla zrovna růžově. „Bez brigádníků z nedalekého Polska bychom měli velký problém. Češi v zemědělství pracovat nechtějí, dívají se na tuto činnost s despektem. I proto si myslím, že v pěstování některých druhů zeleniny, která by byla u nás možná, soběstační nebudeme, protože to vyžaduje hodně práce. Naopak v živočišné výrobě, v chovu prasat či drůbeže, jež často probíhá ve velkých firmách, by se to mohlo asi podařit. Měli bychom ale být při nákupu potravin ještě větší patrioti a nehledět jen na cenu. Takoví jsou třeba naši polští sousedé. Ti jsou opravdu hodně šikovní a podnikatelsky pružní, dají se s nimi vyjednat opravdu přijatelné ceny za kvalitní zboží. Neměli bychom všechny házet do jednoho pytle kvůli pár aférám, které se klidně mohly stát i dodavatelům z jiných zemí, a být k nim agresivní. Mohlo by se nám to vymstít. Jako mým známým, kteří se zabývají produkcí mléka, a Poláci jim vypověděli smlouvy jako odvetu za bojkot jejich zboží u nás. Představte si, že by někdo od nás přestal odebírat pivo jen proto, že jsme tu měli metanolovou aféru,“ vysvětlovala farmářka, která je i předsedkyní Asociace soukromého zemědělství na Krnovsku a Opavsku.
Nicméně manželé Löwenthalovi doufají, že budou mít jednou za sebe plnohodnotné nástupce. Jejich syn chce totiž studovat na vysoké škole zemědělské a plánuje začít na rodinné farmě i s živočišnou výrobou. „Přejeme si, aby syna ty některé negativní reakce ze strany veřejnosti či státních institucí neodradily. Určitě bychom nechtěli, aby po studiích odešel k jiné profesi,“ dodala závěrem Pavla Löwenthalová.
Farmářka Pavla Löwenthalová si myslí, že mnoho direktivy ze strany českých úřadů zabraňuje zemědělcům rozšiřovat svůj sortiment v rostlinné i živočišné výrobě. Foto: Jan Štěpán
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
