Fotogalerie: - Nacionalisté v Jekatěrinburgu
Fotogalerie: - Hlavní město Tatarstánu
Hrozí v příštích 10 letech vypuknutí opravdu velké války v Evropě nebo západní Asii, která drsně zasáhne i nás?Anketa
„Američané už napáchali více zla než Hitler," zlobí se stařenka prodávající oblíbená slunečnicová semínka na tržnici v městečku Zlatoust, když dojde na debatu o bojích na východní Ukrajině, a vypadá, jakoby hned chtěla vzít kalašnikov a zapojit se. „Jestli nám sem pořád budou strkat rypák, tak přes něj dostanou," dodává. Nejen to se dozvěděl reportér ParlamentníchListů.cz, jenž putuje po jižním Uralu.
Jako za druhé světové
Ještě před tím se doslechl o odhodlání dělníků ve městě Ufa. Bydleli s manželkami v nejlevnější tamní noclehárně. Ženy každý večer v malé kuchyňce připravovaly jídlo z nejlevnějších potravin, co byly na trhu k dostání, muži přes den chodili do práce a večer vždy vypili láhev vodky. „Stavíme tady na okraji obchodní středisko a už nám dva měsíce nezaplatili, proto bydlíme v téhle kuče. Doma, na vesnici, máme oba dům, ale teď potřebujeme peníze, tak jsme se domluvili se stavbyvedoucím. Snad se to zlepší," podotkli smutně.
Ohledně postoje Ruska k Ukrajině ale jakoby ožili, napnuli hruď a dvouhlasně spustili: „Krym už nám nikdo nevezme. Američani si mysleli, že budou přes Ukrajinu napadat Rusko. Nemají nárok. A jestli se na Donbasu problémy rychle nevyřeší a budou tam pořád zabíjet naše lidi a jejich děti, vyřešíme to tam my. Jako za druhé světové války v Evropě." Na námitku reportéra ParlamentníchListů.cz ohledně okupace Československa v roce 1968 pevně odpověděli: „To byla také práce Američanů. Kontrarevoluce."
Studenti proti nostalgii
Zpět v městečku Zlatoust. Dva studenti univerzity v Kazani Tatjana B. a Andrej N. sem přijeli na prázdniny. Okolo se totiž nacházejí oblíbená jezera obklopená horami a v podstatě celému kraji se přezdívá Uralské Švýcarsko. „Studujeme katedru turistiky a moc se nám nelíbí, jak málo sem jezdí turistů z Evropy. Prý se sem bojí, navíc je tady spousty byrokracie a tak. Tohle by měla naše vláda změnit. Jak se máme učit cizí jazyky, hlavně angličtinu nebo němčinu, když si nemůžeme s nikým popovídat," kritizuje Tatjana. Ostatně konverzace probíhá v angličtině.
Při rozmluvě ohledně ruských hrdinů se naopak zamyslí Andrej: „No, je to divné. Vždyť jste viděl, že se skoro v každém městě jmenuje hlavní náměstí Leninovo a na něm stojí jeho socha. Přitom to byl za první světové agent Německa, ale to nikoho netrápí. Hlavně, že vznikl SSSR, který v jednu dobu ovládal víc než půl zeměkoule. A stejně je to s Putinem, na veřejnosti lidumilem, uvnitř oligarchou, co jde tvrdě za svým. Tenhle zákon džungle, silnějšího, nesnáším."
Za Putinem stojí policie
U jezera Turgojak severně od městečka Miassy se o jeden z kempů stará bývalý milicionář, dnes už se jim říká policisté, Saša. Vypadá jak Mr. Propper, svaly propracované do poslední zátočinky. K hostům se chová přívětivě až poté, co si na ně zvykne. „Vladimir Putin je rovný člověk. Na první pohled neoblomný až tvrdý, ale v duši dobrák. Vždyť je jedním z nás. Tady se takhle policajti musí chovat, jinak by si z nich kriminálníci dělali dobrý den. Jsem rád, že vede zemi," nenechá zapomenout na svou bývalou profesi.
Nicméně je třeba říct, že mluví za drtivou většinu strážců zákona v Rusku. Reportér ParlamentníchListů.cz rozmlouval tak s desítkou policistů a všichni v kostce říkali to samé. „Chce jen, aby si s Ruskem nadnárodní koncerny a multimilionáři neházeli jak s tenisovým míčkem. A kde je jich nejvíc, na Západě. Proti USA se je třeba bránit. Drobnými konflikty rozeštvávají celý svět jen proto, aby si tam většina lidí žila v blahobytu. Takhle to ale dál stejně jít nemůže a pro mě je Putin mužem změny. Ne v Rusku, ale v celém světě," vyznává se policista v hlavním městě Uralu Jekatěrinburku.
Vojáci dojeli domů zdraví
Ostatně do Jekatěrinburku reportér ParlamentníchListů.cz dojel z Čeljabinsku. Dostal se do kupé dvou osmnáctiletých mladíků. Jejich jména raději neuvádíme, abychom jim nezpůsobili problémy. Právě se vracejí domů z roční služby, která je v Rusku povinná. Pak si ji lze smluvně prodloužit, ale kluci už té buzerace a dřiny prý měli plné zuby. Nejdřív sloužili na základně v Samaře, ale pak byli převeleni k ukrajinským hranicím, přesněji k městečku Novonikolajevskij. Tři měsíce spánku ve stanech, sprcha dvakrát týdně, unava a neustálé hlídky.
„Už abychom byli doma. Stačilo," smějí se a ukazují uniformu automobilového vojska. Na baretech mají rudou hvězdu se srpem a kladivem jako za dob SSSR, ve znaku na paži carskou dvouhlavou orlici a na prsou označení krevní skupiny. Ale to už se blížíme do cíle. Prohlédnou se v zrcadle a vyjdou z kupé. Za oknem vlaku už je slyšet křik jejich kamarádů - a to je něco po půlnoci. Na nástupišti se stávají hrdiny noci. Vzpomenu si na jejich názor na situaci na Donbasu. Ten shrnuli do jedné věty: „Od války se je třeba držet co nejdál."
Reportážní cestu redaktora ParlamentníchListů.cz sponzorovaly firmy:
CZ CAR International s.r.o., Česká východní a.s., Kilián-Lipno s.r.o. a Zdeněk Zbytek - hotel Kilián.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
