Pane doktore, čeští občané, shodou okolností členové KSČM, se vraceli z návštěvy Ruska a zastavili je na lotyšských hranicích. Jistě, měli si zjistit, že na obtíže mohou narazit. Ale čeští politici se jim vysmáli, ať v Rusku rovnou zůstanou. Co na to říci? (Pozn. red.: Dle pondělních informací MZV jsou čeští občané již v schengenském prostoru.)
Nejsem si jistý, zda ten smích českých politiků, i když jen vzdáleně tuším, kdo to asi je, není trochu předčasný. Ministerstvo zahraničních věcí ČR sice varuje před cestami do Ruské federace, nikoliv jen do Ruska, jak si tento název na úkor asi 83 správních celků RF rozluštili ti, čemu se u nás doma říká politici. Není to tím, co by nás mělo odradit od cest za poznáním, dokonce v té naší intelektuální bídě bych si dovolil říct cest za vzděláním, cest za ruským výtvarným uměním, literaturou, filmem, divadlem a za ruskou duší. A to nemluvím, protože k takovému hodnocení nejsem způsobilý, o vědách a vývoji bádání v kosmu i na zemi, v oblastech, které jsou nám uzavřeny naší monotematickou nevědomostí.
Myslíme si, že barbarští Rusové, to je jméno převzaté z euforických chvil nacistické, nikoliv německé propagandy hrůzostrašného 20. století. Český básník by si dovolil konstatovat, že to všechno budí na tváři lehký žal, hluboký v srdci smích. Kdyby si někdo myslel, že smích a žal můžeme dát zde do opačného pořadí, nevadilo by to. Hloupost je v Čechách kvítí, které roste na každé mezi.
Senátorka Miroslava Němcová (ODS) se ptá, proč se vlastně chtějí vrátit, když „se nacházejí v ráji“. Lze vidět paralelu v tom, že když v minulosti někdo odmítl geopolitickou protistranu považovat za „nepřítele“, byl považován za zrádce a snad rovnou i vyhošťován?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský