Kdo by měl být v dalších dvou letech předsedou Senátu?Anketa
Profesor Piťha hovořil při příležitosti svátku svatého Václava v katedrále svatého Víta. „Jsme nepoučitelní, a podle toho dopadneme,“ varoval hned na úvod kázání. Pak hovořil o zvrácených zákonech namířených proti tradiční rodině. Dokonce vyjádřil názor, že ideologický zdroj těchto snah lze najít v marxismu, a dokonce v nacismu, o čemž se cudně mlčí.
„Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány,“ zvěstoval Piťha zkázu. „Bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž,“ vykresloval apokalyptický obrázek kněz a dodal: „Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. Postačí k tomu křivé obvinění,“ vyjádřil své obavy při kázání. Mířil při tom zejména na Istanbulskou úmluvu, kterou má v dohledné budoucnosti ratifikovat Parlament.
Propagátoři úmluvy tvrdí, že její podstatou je pouze ochrana před sexuálním násilím, ochrana obětí a trestání pachatelů. Je prý třeba se zaměřit zejména na sexuální násilí mužů a chlapců, protože průzkumy prokázaly, že násilí mužů na ženách je častější a více společensky akceptované. Kritikům ale vadí, že muži jsou v úmluvě vykreslováni jako predátorští násilníci a sexuální násilí je prezentováno jako dominantně mužská záležitost. Hovoří se tam rovněž o „výzvě ke změně postojů a zažitých stereotypů“, což mnozí chápou jako sociální inženýrství a určitou násilnou „převýchovu“.
V úmluvě se také tvrdí, že pohlaví je pouze společensky konstruovanou kategorií, což profesoru Piťhovi také velmi vadí. A tento názor nevyjádřil zdaleka jen on. Podobně odsuzující stanovisko vydala Česká biskupská konference a rovněž někteří politici KDU- ČSL.
V reakci na jeho slova se ozvalo množství názorových odpůrců Piťhy i kardinála Dominika Duky, který profesorovi okamžitě vyjádřil podporu. Nejobsáhleji zareagoval teolog Tomáš Halík dlouhým textem v sobotních Lidových novinách, nazvaným „Prodavači strachu“.
Tam psal, že podobné extrémní výroky, podle Halíka na hranici trestného činu, trousí profesor Piťha již několik let. Zalitoval, že Piťha, který mu prý za společného boje proti komunismu v podzemní církvi byl „opravdu blízký“, nyní vykládá věci, kterými je i řada Halíkových přátel konsternována.
Ještě více znepokojující podle Halíka je, že tento člověk zjevně významně ovlivňuje názory kardinála Duky, hlavy všech českých katolíků.
Tito lidé jsou podle Halíka stále agresivnější, protože se obávají reforem církve ražených papežem Františkem a sklouzávají až k „pravicovému extremismu“. Jak ale Halík spokojeně dodává, „návrat před Františkovy reformy je nemožný“.
Pak do svého varování přimíchal ještě fašismus a „populistické politiky kupčící se strachem“ a vymezil pozice, ve kterých on a jeho liberální přátelé jsou „služebníky radosti“, zatímco Piťha a jemu podobní místo toho nabízejí „jedovatého hada“.
„Obávám se, že zvláště dnes, kdy populističtí politici kupčí se strachem, by Ježíš s těmi, kdo toto nebezpečné zboží zavlékají do chrámu, naložil podobně jako s těmi, kteří v jeruzalémském chrámu prodávali ovce a holuby,“ zakončil Halík své šíření naděje.
Organizace zvaná Česká ženská lobby se proti Piťhovu kázání okamžitě rozhořčeně ohradila, že profesor varoval před něčím, co prý z Istanbulské úmluvy vůbec nevyplývá. A následně se rozhodla na něj podat trestní oznámení.
Důvodem má být „úmyslné šíření poplašné zprávy“. „Dle našeho názoru využil vlivu vyplývajícího z jeho postavení, aby zamezil ratifikaci mezinárodní úmluvy, jejímž primárním účelem je ochrana lidských práv,“ napsala k tomu nezisková lobby na Facebooku.
Šíření poplašné zprávy je trestným činem, za který by osmdesátiletý profesor teologie mohl skončit ve vězení až na tři roky, případně až na pět let, pokud by byl členem organizované skupiny.
Když ParlamentníListy.cz objasnily meritorní podstatu trestního oznámení České ženské lobby zkušené znalkyni českého trestního práva Kláře Samkové, začala se dlouze a hlasitě smát. „Tak to jim přeju hodně štěstí,“ dodala se smíchem. Takto formulovaná žaloba podle Samkové nemá velké šance na úspěch. Pochopila by prý civilní žalobu na ochranu osobnosti, ta by dávala smysl, ale konstrukce přes trestný čin šíření poplašné zprávy je podle ní nesmyslná.
Vážněji už dodala, že takovéhle naivní pokusy kriminalizovat názorového oponenta jsou dnes čím dál častější. „Lidé stále častěji věří, že za dvě tři hodiny něco namastí a soud to potom vyřídí za ně,“ popsala právnička svou zkušenost.
Pociťuje to prý i při své právní praxi. „Nemine týden, aby po mně někdo nechtěl něco takového sepsat,“ přiznává. Podobné tendence cokoliv žalovat a hnát před soud podle ní rostou zhruba posledních deset let. Ona však takové věci nedělá. „Právní podání není politický pamflet,“ vzkazuje žalující ženské lobby.
Pokud jde o Istanbulskou úmluvu, ta podle Samkové nabízí zajímavý právnický paradox. „Mě fascinuje, že všechno, o čem ta smlouva hovoří, už je dávno zahrnuto v právním řádu ČR,“ říká juristka.
Důvodem, proč byla tato úmluva přijata, tedy podle ní není to, co smlouva deklaruje, ale něco jiného.
„Je to především politický pamflet, v tom má monsignor Piťha jednoznačně pravdu,“ říká Samková. Cíle tedy nejsou legislativní a věcné, ale politické. „Cílem je nastavení nějakého ideologického režimu,“ myslí si právnička.
Nedomnívá se však, že by tento režim měl být „vládou homosexuálů“, jak říká Piťha. Podle Samkové jsou v tomto boji homosexuálové pouze zneužíváni určitými ambiciózními skupinami.
„Je to přesně stejné, jako jsem to zažívala celé roky s Romy. Pod záminkou zlepšení právního postavení menšiny se ve skutečnosti posílily elity, které za ni ‚bojovaly‘. Není to ve prospěch homosexuálů, je to ve prospěch homosexualistů,“ vyjasnila terminologii.
A kdo jsou ti „homosexualisté“, kteří na tom vydělají? Podle Samkové především lobbistické spolky maskující se jako dobročinné neziskové organizace.
Jedním z nich může být i Česká ženská lobby, která do kauzy tak vehementně vstoupila a žene osmdesátiletého profesora Piťhu před soud. Podle Samkové v této části neziskového sektoru vidíme někdy skutečně neuvěřitelné příběhy.
„Ono se to příliš neví, ale dodnes existuje Svaz žen,“ informuje doktorka Samková. Československý svaz žen byl před rokem 1989 významnou společenskou organizací začleněnou do systému Národní fronty. Mezi jejími předsedkyněmi byly Gusta Fučíková nebo Marie Kabrhelová.
„Doposud má asi 400 místních organizací, ale kromě krásného webu nevím, že by se tato organizace zviditelňovala něčím jiným, než je účast na podpisu Istanbulské dohody,“ referuje Samková.
Sama vidí hlavní problém Istanbulské úmluvy ve zřízení zcela nového úřadu. „Ten si bude usurpovat dohled nad státními úřady – půjde tedy o rozvrat státu,“ obává se právnička. To je podle ní ještě větší nebezpečí než rozklad rodiny, o kterém mluvil profesor Piťha.
„Rodina fyzicky vydrží, protože děti se budou rodit pořád. Ale stát nevznikl evolučně, takže ten může být zcela rozvrácen,“ vysvětluje.
Podle Samkové v tomto případě jde o „další pokus o obejití demokratického volebního systému ve prospěch nevolených byrokratických organizací“. A připomíná, že minulým takovým pokusem byla „nepolitická politika“ Václava Havla, která zcela fatálně selhala.
Za současnou snahou vidí Samková především lidi, kteří se soustavně snaží obcházet demokratickou vůli občanů. V tomto konkrétním případě se obává, že daný úřad by byl zcela mimo struktury státu a byl by nadřazen dokonce i moci výkonné. „Docela určitě ten orgán bude v konfliktu s pravomocí orgánů činných v trestním řízení,“ obává se.
Příslušný mezinárodní orgán, vyplývající z Istanbulské úmluvy, se jmenuje GREVIO. Zkratka znamená „Skupina expertů proti násilí vůči ženám a domácímu násilí“ a podle smlouvy má za úkol „provádět monitoring“ a „je oprávněn přijímat vhodná doporučení obecného charakteru k provádění úmluvy tam, kde je to vhodné“.
Doporučení, která GREVIO předloží, nemají být pro stát závazná, ale na druhou stranu se v úmluvě hovoří o tom, že svou činností má orgán zajistit, aby úmluva nezůstala jen politickou proklamací a skutečně dosahovala výsledků. V úmluvě je doslova uvedeno, že státy, které nebudou pravidla dodržovat, se „budou zodpovídat“. Podle Samkové právě tato neurčitost pravomocí hrozí tím, že GREVIO bude zasahovat zcela do všeho. Přímo z úmluvy vyplývá, že má mít ambice v oblasti prevence, stíhání prohřešků i monitorování činnosti státních orgánů. Podle doktorky Samkové to reálně znamená, že tím vznikne paralelní správa bez vlivu státu.
Vzhledem k tomu, že řada zemí už úmluvu ratifikovala, GREVIO už začalo fungovat. Takto jeho činnost popsal český europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský: „GREVIO by měla být genderově vyvážená skupina, jde však o deset žen, které například Dánsku vytkly, že problematiku domácího násilí řeší příliš neutrálně a musí více zohledňovat genderové hledisko. Rakousku zase pochválily některé genderově senzitivní učebnice a příručky už pro mateřské školy, měly by být ale povinné a používané ve všech školkách. Obě země také dostaly pokyn vyčlenit více finančních prostředků pro ženské neziskovky. Mají tři roky na nápravu.“
O tom ví své z minulé praxe, kdy právně pomáhala některým romským skupinám. „Z celé té doby mi není známo, že by třeba pan Soros a jeho neziskovka Open society fund dali jakýkoliv grant na cokoliv, co by podpořilo nezávislost Romů a umožnilo jim generovat zisk,“ vzpomínala.
Možná kromě jediné výjimky se prý nikdy nestalo, aby tyto skupiny přispívaly opečovávaným osobám na to, aby se stavěly na vlastní nohy.
„Vždycky se ty granty dělaly tak, aby na nich ti lidé byli závislí. A pak se jim mohlo hrozit, když nebudete držet ústa, tak za rok ty peníze nedostanete a skončíte,“ vzpomíná. A takto to prý bude i s podporou osob znevýhodněných genderově.
„Přitom ty organizace vždy vykonávaly moc toho, kdo je platí. Protože ty peníze chodily k nim do kanceláří, na provoz,“ vysvětluje, jak to chodí v neziskovém sektoru.
V případě úřadu zřízeného podle Istanbulské úmluvy přitom není vůbec jasné, jak bude fungovat, kdo do něj bude vybírat úředníky, jak bude placen, komu bude podléhat atd. A tento zmatek podle Samkové jen posiluje vliv těch, kteří mají ovládání světa a peněz přes neziskové organizace za léta dobře nacvičené.
Svůj názor na Istanbulskou úmluvu tedy právnička shrnula: „Není tam nic, pod co by se slušný člověk nepodepsal. Ale je otázka, co to přinese v té druhé vlně.“ A v tomto smyslu podle ní možná byla slova pana Piťhy prorocká.
Větší problém než v obsahu úmluvy každopádně vidí v její formě: „Je to způsob převzetí moci, na kterém se nepodílí obyvatelstvo jako demokratický suverén,“ uzavřela doktorka Samková.
Psali jsme:
autor: Jakub Vosáhlo
