„Komunismus je stejné zlo jako nacismus, ať si kdokoli říká, co chce. Spojovat se proti ďáblu s partou čertíků není dvakrát moudré. Ultralevice s oblibou tvrdí, že každý, kdo srovnává komunismus s nacismem, chce jen delegitimizovat boj za lepší podmínky pracujících lidí. Je to naprostý nesmysl. Sociální demokracie podmínky lidí zlepšovat chce a komunistickou třídní rétoriku k tomu nepotřebuje. Kdo je sociálně citlivý, nemusí být ještě bolševik,“ připomíná Honzejk hned na úvod.
Nelze pochybovat o tom, že mezi komunisty jsou slušní idealisté, kteří chtěli a chtějí udělat svět lepší. Možná nevěděli nic o gulazích či uranových dolech. Jenže stejní idealisté, kteří nevěděli nic o koncentrácích a kouřících komínech. V obou případech ukázala, že převedení idealistických myšlenek do praxe provázelo prolévání krve, mučení lidí a podřadné postavení celých skupin obyvatelstva.
Jedna omluva pro utralevičáky prý možná přece jen existuje – totiž že ze svých názorů vyrostou. Ultrapravičáci se naopak s věkem často utužují ve svých názorových pozicích. Tato epidemie bohužel podle Honzejka postihuje stále větší množství našich spoluobčanů. Jak ultralevičáky, tak ultrapravičáky je podle autora třeba přesvědčovat o tom, že přes všechny své nedostatky je nesrovnatelně lepším politickým modelem společnosti liberální demokracie.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
