„Nedovedu si představit, jak by mohl být prezident uražen více, než to udělal pan Macinka,“ zaznělo od sněmovního pultíku. Začínalo hlasování o nedůvěře vládě, v historii české Poslanecké sněmovny jubilejní dvacáté v jednadvacátém století.

Pro Martina Kupku to byla premiéra v roli opozičního lídra a mluvčího. Někdejší profesionální mluvčí si dal na projevu záležet. Také v něm třeba zaznělo, že „vláda nemá být pouťový autodrom pro zábavu Motoristů, kde premiér bude vrchní kolotočář“. Tento vtip použil už předtím na tiskové konferenci. Občanští demokraté celý seriál v půl deváté zahájili.

Následovaly věcné výtky vládě, třeba že neřekla „stojíme za Dánskem“ v kauze Grónska. Místo toho si prý premiér teatrálně kupoval glóbus. „Česká republika, která za minulé vlády jasně stála za svými spojenci, je najednou nečitelná.“

Také vytkl, že se premiér na svých tiskovkách vysmívá novinářům, zatímco Petr Macinka „část novinářů“ ani nepustil na tiskovku. „To jsou závažné vykřičníky,“ varoval. A zopakoval k tomu název knihy Erika Taberyho Vládneme, nerušit. Ten si následně vzal i jako závěrečnou pointu svého projevu.

Pokud Macinka sám nerezignoval, měl podle Kupky Babiš jasně říci, že tohoto ministra nechce. Se stejnou konstrukcí přišly i další opoziční strany na tiskových konferencích, které jednání tradičně předcházely.