A pokračoval ve své řeči citátem. „Jistý Bill Clinton měl kdysi velké billboardy, když se chtěl nechat zvolit. A ty zněly v češtině v překladu zhruba tak: Je to v ekonomice, ty pitomče. Zhruba tak to znělo. A tím nechci říct, že je tady nějaký pitomec, ale chci tím říct, že společný zájem a hrozby, které se na něj valí, musíme hledat podle mého soudu právě zejména z tohoto zorného úhlu,“ sdělil Skála.
Následně Skála položil otázku, o čem je krize uplynulých týdnů a měsíců. „Je to opravdu jenom přechodný stav, jakýsi následek toho, že se tu zjevil kdysi neznámý koronavirus, takže je třeba to chvilku přečkat. A pak se to vrátí všechno tam, kde to bylo? Nebo je nový koronavirus spíše součástí krycí legendy a popravdě řečeno i vyděračského klacku, jak řešit krizi, která má úplně jiné kořeny, bušila na vrata dávno předtím, než se první zpráva o novém koronaviru zjevila... Řešit způsobem, kterému já říkám oligarchický a kolaborantský, proti tomu, co musíme řešit asi my. Tedy řešení vlastenecké a skutečně demokratické,“ sdělil Skála s tím, že to je třeba si vyříkat a dostat se pod kůži těch poměrů.
„Protože pokud by platilo, že jde jen o skutečný následek koronakrize, tak by skutečně stačilo chvíli tady rozdávat peníze, pak se to všechno vrátí a všechno to doženeme. Ale pokud platí to za druhé, pak právě tento přístup je zničující a velice destruktivní,“ míní Skála. „Někdo se nás snaží zahnat do dluhové oprátky. Způsobit, aby veřejné finance rychle vyschly, abychom si museli jednou, dvakrát, třikrát půjčit, pokud možno u těch, kteří mohou tisknout tolik peněz, kolik chtějí, a jsou kryty jenom řídkým vzduchem,“ varuje Skála před tím, že by nám mohlo hrozit „ještě horší Řecko“.
„My se musíme zamyslet nad tím, jestli najdeme řešení napříč spektrem včas, které budeme prosazovat, nebo jestli to dozraje do takových hroznů hněvu, kdy potom budeme stát možná s některými i z přítomných, každý na té opačné straně. Já bych si velmi přál, aby to do těch hroznů hněvu nemuselo dozrát, aby se našel nový Roosevelt, který začne tu nezřízenou lakotu krotit nějak. A my jsme asi tady od toho, abychom někde takové Roosevelty českého vydání vygenerovali, Roosevelty 21. století, ne mechanické kopie, a dotlačili je k řešení, která to nenechají dojít tak daleko,“ uvedl.
A jak se, podle Skály, vrátit do pozice ekonomicky mnohem suverénnější země? „Jak se vrátit do extraligy aspoň v některých oborech, kde jsme do extraligy patřili? Teď jsme montovna, cizí krmelec, cizí logistický hangár, ubytovna a veřejný dům,“ sdělil rázně.
„A co s tím? V zásadě se nabízejí tři řešení. Tři varianty.
První: Ti naši strategičtí spojenci, kteří nám přišli pomoci, nám konečně pomohou a vyzvednou nás mezi suverénní aktéry světových trhů. Je to bohapustý nesmysl.
Druhá varianta zní, že to bude český privátní kapitál, který nás do té pozice dostane. Chci říct, že si upřímně vážím každého, kdo podniká, nic neukradl a dosáhl solidních výsledků. Takové firmy tu samozřejmě jsou také. Ale zároveň analýza, kterou si nechala zpracovat česká vláda zhruba před třemi, čtyřmi roky, říká, že celkový výkon ekonomiky v privátním českém vlastnictví je v zásadě stejný jako kolem roku 1995. To o něčem svědčí. Máme věřit v zázrak? Že teď se z toho stane něco takového? Nebo musíme uvažovat o jiném řešení?
Já osobně jsem přesvědčen, jestliže privátní sektor není s to sehrát tuto roli, z různých důvodů, že nezbývá, než aby tuto roli sehrál veřejný sektor. Tedy zejména stát. Aby on začal zakládat nové technologické, investiční a komerční průlomy, jimiž se začneme vracet do extraligy, mezi suverénní hráče světových trhů, kteří budou hodnotu přidanou českýma rukama a českými mozky inkasovat i v zahraničí a vracet ji celé zemi a spravedlivě ji distribuovat. Takové průlomy budou nepoměrně lepším partnerem českého seriózního privátního kapitálu než zahraniční predátoři, kteří je mají v podstatě jenom za přívěsek a za poskoka z velké části,“ zakončil Skála s výzvou k zabojování.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
