Podle Kmoníčka je 90 procent toho, co Trump na adresu Ruska říká, motivované geopolitikou. „Existuje tudíž slušná zásobárna věcí, v nichž si ruské a americké národní zájmy nemusejí protiřečit. Například dosáhnout lepší obchodní dohody s Čínou. Domnívám se, že jsme svědky remaku triangulární diplomacie amerického prezidenta Richarda Nixona ze 70. let. Ten tehdy zjistil, že dostat ze stále komplikovanější Brežněvovy Moskvy nějaký výstup, tedy že by někdo konečně rozhodl v otázce jaderného odzbrojení, je téměř nemožné. V tu chvíli přišel Nixonův poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger s ideou, že přes Pákistán osloví Peking, protože tamní komunisté stejně komunisty nejsou, přestože v jejich čele stojí Mao Ce-tung. Z pohledu dnešního městského liberála to byl poměrně odvážný tah, jako když Roosevelta donutil Hitler ke spojenectví se Stalinem. Výsledkem toho bylo, že Nixon zcela změnil poměr sil v Radě bezpečnosti OSN. Nahradila se Čankajškova Čína tou novou Čínou, která nás v nočních snech pronásleduje až dodnes. Donutil tím zároveň Moskvu, aby přehodnotila rusko-americké vztahy,“ vysvětlil.

Politicko-vojenským partnerem USA je sice Moskva, největší ekonomikou planety je ale Čína. „Čína si je svojí hodnoty a váhy vědomá. Navíc čas pracuje pro ni, což znamená, že když nějaký deal o tři, pět, osm či deset let odloží, dosáhne lepších výsledků,“ uvedl Kmoníček s tím, že do této logiky zapadají i telefonáty Trumpa s tchajwanskými představiteli. „Američané se rozhodli, že se musejí dostat z problémů, které způsobil George Bush junior a které nevyřešil Barack Obama, anebo k nim dokonce občas nějaký přidal. To je batoh, který bude Trump řešit postupným stahováním se zpět na to, co Amerika potřebuje v tuto chvíli,“ uvedl Kmoníček. A co podle něj tedy Amerika potřebuje? „Rozhodně z geopolitických důvodů nepotřebuje držet předměstí Damašku. Tam je možné dosáhnout relativně rychlé geopolitické dohody s Ruskem,“ konstatoval Kmoníček.