První klíčovou zkušeností je podle Chmelova anglicky psaného textu na polském liberálním univerzitním webu politicalcritique.org Petr Hájek, tiskový mluvčí hlavy státu, který nevěřil v evoluci, zato věřil, že zná pravdu o 11. září a že se Václav Havel na konci své politické kariéry stal satanem.
Dokud byl tento člověk mluvčím prezidenta, museli mu novináři naslouchat – jednoduše proto, že mluvčího hlavy státu nemůžete ignorovat. „Ale když ho odstraníte z funkce, zbude z něho jenom konspirační cvok s blogem,“ radí Američanům. Využít těchto zkušeností by prý mohli zejména v případě Dana Scavina, Trumpova experta na sociální média.
„Poučení je zřejmé: Mocní lidé mají kolem sebe rádi idioty. A tito idioti zase věří, že blízkost moci je opravňuje zanechat po sobě stopu svého názoru. Takže se, milí Američané, připravte na nápor nesmyslů,“ varuje překladatel.
Ještě zřejmější však prý je analogie mezi současným českým a současným americkým prezidentem. „Oba jsou to populisté, oba hlásají silně proruské postoje, oba rádi šíří strach a xenofobii ke sbírání popularity; a oba mají přinejlepším nejasný vztah k faktům. Oba také zaměstnávají PR experty, kteří mají za úkol ignorovat realitu,“ dodává Chmela.
Následují příklady pro americké čtenáře, například tvrzení Trumpova mluvčího Spicera, že Trump na inauguraci shromáždil největší dav v dějinách, i když to prý fotografie popírají. „Je to veřejná, nestydatá lež, dodávaná z pozice autority,“ píše a dodává příklady i z ČR.
Konspirační teorie a jejich vyznavači prý oběma prezidentům dělají to, co Lenin nazýval „užitečný idiot“.
Na příkladu prezidenta Zemana pak ukazuje, jak to funguje. Prezident podle něj řekne nějakou zjevnou lež. Třeba že existuje jakýsi historický článek, který nikdo jiný neviděl, nebo zkreslí výši čínských investic v ČR. Novináři se začnou vyptávat jeho tiskového mluvčího Ovčáčka a ten buď vymýšlí ještě větší nesmysly, nebo začne útočit na novináře.
Pravda prý není důležitá, podstatným výsledkem je, že média visí na prezidentovi (kterého by si v parlamentním systému jinak všímala mnohem méně) a vytvářejí mu popularitu mezi těmi, kteří na jeho populistické názory slyší.
Strategie „profesionálního idiota“, jak ji plní Jiří Ovčáček nebo Trumpův mluvčí Spicer, podle Chmely slouží především k připoutání pozornosti.
„Profesionální idiot nemá žádné pochybnosti o etice a je velmi složité ho zastavit ve snaze upoutat pozornost,“ varuje překladatel. Trochu prý jeho chování připomíná dvorního šaška, s tím zásadním rozdílem, že šašek měl bavit panovníka a hovořil s ním, zatímco Ovčáček či Spicer hovoří za panovníka.
Ještě horší však podle něj je, že profesionální idioti jsou projevem společnosti. Nejde prý jen o módní „post-pravdivou společnost“, ale také o jednoduchou rovnici: Popírání reality je nástrojem totalitní propagandy.
Profesionální idioti svým idiotským slovům podle něj obvykle bez výhrad věří. „Je klidně možné, že Spicer jásal na inauguraci s neexistujícím davem, nebo že Ovčáček také četl článek vlevo dole,“ píše. Na druhou stranu podle něj do určité míry každý upravuje své vzpomínky a manipuluje s realitou, aby odpovídala jeho pohledu na svět. „A takto vznikají alternativní fakta místo lží, upravené vzpomínky místo omylů, názory místo sporů,“ píše.
Ve skutečnosti podle něj prožíváme ty nejlepší časy v dějinách a vesmír alternativních faktů je jenom jejich zábavné zpestření. „Buď v klidu, Ameriko. Bude to alternativně v pořádku“, uzavírá.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
