Který z okolních šéfů vlád je nejlepší?Anketa
Mezi přítomnými byl vidět i slyšet významný regionální představitel TOP 09 Ondřej Ženíšek.
Jeden z prvních dotazů byla otázka muže středního věku na rozdíl mezi Varšavskou smlouvou a NATO.
Direktiva versus přátelství
„Varšavská smlouva byla obranným společenstvím zemí, které nebyly v rovnocenném postavení. Byla jasně dominována Sovětským svazem. Veškerá jednání, která se v rámci Varšavské smlouvy vedla, dopředu vylučovala diskusi. Politika byla dána, ta se neschvalovala a vždy to bylo oznámeno členům Varšavské smlouvy, kteří to vzali na vědomí. Stejně tak veškeré plánování bylo vedeno ze Sovětského svazu,“ popisoval situaci generál.
NATO je podle Pavla společenstvím států, které je sice založeno různými státními útvary, „…ale bez ohledu na velikosti jejich armád mají všichni stejný hlas i právo zablokovat jakékoliv rozhodnutí. Všechna rozhodnutí v rámci NATO se přijímají jednomyslně. V praxi taková Černá Hora, která má 600 000 obyvatel a armádu, která by se vešla na nádvoří Plzeňského pivovaru, tak může zablokovat rozhodnutí, které by třeba rády přijaly Spojené státy,“ vysvětloval protagonista besedy. „Kromě toho, že je obranným společenstvím, tak je také politickou organizací, protože veškerá vojenská jednání vedou pouze k doporučení, které je následně schvalováno politiky. Severoatlantická rada, která je na úrovni velvyslanců, zasedá několikrát týdně, třikrát do roka na úrovni ministrů obrany, dvakrát do roka na úrovni ministrů zahraničí a zpravidla jednou za dva roky – v poslední době jednou za rok – na úrovni hlav států, prezidentů, a to je takzvaný summit. Vojenský výbor se schází na úrovni náčelníků generálních štábů třikrát do roka, jinak zasedá několikrát týdně, předsedá mu předseda Vojenského výboru.“
Ve všech orgánech Severoatlantické aliance jsou zastoupeny všechny státy. „Už na začátku stadia přípravy jakéhokoliv dokumentu všechny státy do něj vnáší své pohledy a perspektivy, své zájmy a na základě toho se postupuje dál,“ uvedl Petr Pavel.
Třetina světa pro NATO
„Vše se točí kolem garance vzájemné pomoci, kdy se říká, že ozbrojená agrese proti jednomu nebo více členům bude považována za agresi proti celému NATO a všichni členové si solidárně navzájem pomohou. To je věc, která v praxi více než sedmdesátileté existence NATO byla praktikována pouze jednou, a to po teroristickém útoku na ‚dvojčata‘ v New Yorku, což nemělo ryze vojenský aspekt, protože na základě toho nevznikla řádná operace na obranu USA, ale byla to jasná deklarace solidarity toho, že všechny státy NATO stojí při sobě a vůči společnému nepříteli a hrozbě jsou schopny přijmout adekvátní opatření,“ vysvětloval generál Pavel.
NATO má podle hosta besedy uzavřeno partnerství se čtyřiceti zeměmi světa z různých částí zeměkoule. Některé pouze absolvují konzultace na různá bezpečnostní témata, „…některé spolupracují do té míry, že by mohly být členy NATO, pokud by se pro to politicky rozhodly. Mají schopnosti spolupracovat při cvičeních, jsou tak daleko, že dosahují stejné kvality, jako kterýkoliv člen NATO. V tomto ohledu je NATO platformou pro jednání 70 zemí světa, což je zhruba třetina všech zemí na planetě.“
Dále pak pokračoval: „Nerad bych tu působil jako někdo, kdo bude za každou cenu propagovat NATO, jako výtvor lidí je nedokonalé jako my sami, má samozřejmě řadu problémů. Výhodou je to, že nese platné garance, které byly v praxi mnohokrát osvědčené. Zároveň můžeme těžit z obrovského množství zkušeností, kteří naši partneři měli před námi a vyvarujeme se chybičkám, kterými prošli oni. Pro naši armádu představuje kvalitativní růst. Dává také možnost, které bohužel mnoho nevyužíváme, se vyjádřit ke všem problémům, které jsou dnes v bezpečnostní oblasti. To zatím žádná jiná organizace neumožňuje,“ uvedl za potlesku přítomných Pavel.
Generál na Hradě i v Lánech?
Mladá žena, se poté hosta dotázala, zda bude kandidovat na prezidenta. Ten odtušil: „Moje odpověď bude stejná jako vždy – v tomto momentě jsou volby daleko a bylo by předčasné závazně se vyjadřovat, zda ano nebo ne. Stále stejně říkám, že jsem připraven do toho jít především z toho důvodu, že nechci si pak následující roky vyčítat, že jsem nečinně seděl a bez toho, že bych se o situaci jakkoliv zasadil, se přičinil o to, že se budu muset pět let dívat na někoho, koho si nevážím a za koho bych se musel stydět.“ Odměnou byl bouřlivý a neutuchající potlesk.
Psali jsme:
Putin provokatér
Muž v další části diskuse položil otázku co s Ruskou federací, která stále provokuje.
„Informační válka, a já bych to spíše nazýval informačním působením, není rozhodně jen výsadou Ruska. Informační válku děláme vlastně všichni. Informační působení má sloužit k uklidňování postojů a názorů směrem k žádoucímu stavu pro nositele informací. Děláme to tedy všichni a není divu, že to dělá i Rusko,“ poněkud překvapil přítomné generál. „Princip je v tom, že tu máme dnes dva koncepty řízení společnosti. Jeden demokratický, někdo říká liberálnědemokratický, a druhý autoritativní – ať je to třeba příklad čínského nebo ruského vedení společnosti a země. Prezident Putin říká, že Rusko je takzvanou suverénní demokracií. Pravdou je, že z věcí, které dělají demokratický stát demokratickým má Rusko některé instituce.“
Rusko se podle Petra Pavla snaží všechny přesvědčit o tom, že je skutečnou demokratickou zemí, „…že je zemí, která je jednou z posledních ochránkyní tradičních hodnot. K tomu zdůrazňuje roli pravoslavného náboženství, patriotismu a tak dále. Uvádí, že je to právě Západ, který sešel ze správné cesty. Je na každém, jak se s tímto vyrovná. Jsou lidé, kteří emotivně tíhnou k ruskému výkladu, i když jim to vyvracíte horem dolem, stejně vám řeknou, že Putin má pravdu a že to dělá dobře,“ uvedl za bujarého veselí auditoria host.
„Když tomu takto věří a nenechají se zviklat ani fakty, pak je to víra a nemá to nic společného s pravdou. Je však třeba vidět způsob, jakým se to informační působení dělá. Pokud nepřekročí hranice, které jsou obecně považovány za přijatelné a co je v mezích zákonů, pak je to standardní působení, které děláme všichni. Pokud je to činnost, která třeba zasahuje do svobodných voleb, která vyvolává napětí ve společnosti,“ konstatoval Petr s tím, že Rusko zasahovalo do voleb řady států. „Pokud jde o rozdmychávání vášní ve společnosti, jsou důkazy ze situace kolem brexitu, kdy Rusko podporovalo stranu, která byla pro brexit. Paradoxně ale také podporovalo stranu, která byla proti brexitu. Tam nešlo vůbec o to, zdali je brexit správně. Jemu šlo jenom o to vnitřně rozpoltit a poštvat lidi proti sobě. Protože za takové situace se lépe prosazuje, co vlastně chcete. Prostě, když se dva hádají, třetí má z toho prospěch. Informační válka tedy není nic zavrženíhodného, ale jsou špatné některé formy, které přesahují určité hranice,“ uvedl host.
Medaili (ne)dajli
K možnému předání řádu Bílého lva, jak se ptal další z přítomných, Petr za smíchu přítomných podotkl: „ Jak se k tomu postavíte, k těm jeho přisluhovačům nebo mu na poslední chvíli řeknete, ať si ji…“
„Já jsem byl osloven zástupci jedné politické strany, kteří mne nominovali na metál Bílého lva. Prošlo to sněmovnou. Pozeptali se mě, zda ano, já jsme odpověděl, že si velice vážím toho, že se o mně uvažovalo, ale zároveň říkám, že bych si pro něj nepřišel. Nemohl bych si jej převzít, protože bych to opravdu považoval za špatné,“ zakončil za ovací sálu generál Petr Pavel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
