Kdoví, kde se vzala představa, že zbrojení je zárukou míru. Aby odstrašení fungovalo, musejí se potenciální soupeři bát jeden druhého stejně. Kdo se bojí méně, je v pokušení si začít. Co je ale důležitější, zastrašování naivně počítá s bojácnými, se kterými nebude třeba se utkat, neboť uznají, že jsou slabší a netroufnou si na obranu. V praxi se ale vždy najde někdo, kdo se brání, takže zbraně, kterými se mělo jen odstrašovat, se nakonec vždy použijí na zabíjení lidí: těch, co se brání, těch, kteří útočí, a těch, kteří se zabíjením nechtějí mít nic společného.
Útok na Írán je příkladem, kdy bez odvety nezůstává ani útok, při kterém byly hned zkraje zlikvidovány desítky důležitých představitelů státu včetně duchovního vůdce. Ti, kteří přežili a nastoupili na jejich místa, nejenže nevypadají zastrašeně, ale rovnou agresorům vzkazují, že se s nimi nemají o čem bavit, a vyřídí si to s nimi vojensky. Každá legrace, jak známo, něco stojí a Peršané se nenechají Američany jen tak šikanovat.
Co říkáte na chování Petra Macinky?Anketa
Strachu se v americké politice připisuje velký význam. Zásadní Trumpova výhrada vůči demokratům byla, že dopustili stav, kdy se Američanů svět nebojí. Ve snaze to napravit zkusil Trump šířit strach uvalováním cel hlava nehlava. V ekonomických válkách se ale výsledky nedosahují ze dne na den. Politikům se pod nohy pletou právníci, mezinárodní instituce a nadnárodní korporace, které strašit je marnost nad marnost. Jsou příliš bohaté, navíc z některých jde strach. A tak nakonec vyznavač míru na americký způsob usoudil, že fungovat bude jenom osvědčené strašení zbraněmi.
Američané jsou ve svém válčení dobře čitelní a předvídatelní. Když nestačí klacek, použijí větší klacek. A nic je nenaštve víc, než když má někdo drzost se bránit. Tak, jak se ve sportu nemění vítězný tým, nemění se ani americká vítězná válečná strategie. Američané nejprve zabijí toho, s kým je nebaví vyjednávat, vybombardují v neposlušné zemi vojenskou i civilní infrastrukturu a pak profitují z chaosu. Ve vzduchu visí otázka, zda se Američanům podaří rozvrátit Irán, a tím ve světě obnovit strach z USA, anebo zda si na Peršanech vylámou zuby.
Po Íránu jsou další na americkém seznamu čili na mušce Číňané a Rusové. Ti nepochybně vědí, že jim Američané raději zabijí prezidenty, než by se domluvili na mírové koexistenci. Proto mají dobrý motiv držet Peršanům palce. Čím déle potrvá tato válka, tím méně bude munice proti íránským dronům a raketám, a tím vyšší bude i pravděpodobnost, že americké nepotopitelné letadlové loďě něco potopí. Donald Trump tvrdí, že Američané mají lepší zbraně včetně atomových a že je proti Íránu nebude váhat použít. A bude muset, pokud tak moc chce, aby se svět Ameriky bál. Co už dnes víme jistě, jsou dvě věci: Íránem to určitě neskončí a všechny zbraně, co se vyrábějí na obranu a odstrašení, neboť přece všichni chceme ten mír… se nakonec použijí na zabíjení lidí. Jako vždycky, protože vždy se najde někdo, koho se nepodaří zastrašit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Souhlasíte s Ivanem Hoffmanem?
