Zaznamenal jsem povzdech, že kdysi se pokrokem myslel nějaký přínos. Pokrok lidem cosi usnadnil, zpříjemnil, zatímco dnes je pokrok synonymem šikany, omezení, zákazů, regulací. Pokrokáři respektive progresivci vymýšlejí, jak lidem zkomplikovat, znepříjemnit a hlavně zpoplatnit život. Logické je pokrok podporovat, je-li z něj užitek, a pokroku se bránit, jestliže škodí.
Pro dnešní dobu je charakteristické, že se investuje do toho, co vydělává, nikoli do toho co je společensky žádoucí. Proto se může přihodit, že stát přispívá na aktivitu společensky nežádoucí, jak tomu ještě nedávno bylo v USA v případě federálních grantů pro zdivočelé americké univerzity. Když si Američané zvolili konzervativní politiky, univerzity dostaly nůž na krk: chtějí-li federální peníze, musí se vymezit proti ideologickému fanatismu a politickému aktivizmu zradikalizovaných studentů a jimi ochočených učitelů. Když dnes korporátní média oplakávají „konec akademických svobod v USA“, je v tom slyšet reakci potrefené husy. Řada amerických nešvarů totiž metastazovala do Evropy a některé až do Prahy a do Brna. Proto ten zdejší vítr z úklidu za velkou louží.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ivan Hoffman