Demonstrace jsou důkazem, že jsou tady lidé, kterým není lhostejné, co se děje. Dnes ale určitě neprožíváme dobu, kdy moc leží na ulici a může ji zvednout náhodný kolemjdoucí. Aktivní občané jsou v menšině a na protivládních demonstracích se nezmění politický kurz. Demonstrace jsou užitečné jinak. Jsou hledáním společného jmenovatele. Demonstranti ukazují prstem na nepřítele, ať už skutečného anebo fiktivního, a politici, kteří za normálních okolností mezi sebou soupeří, dostanou od ulice mandát společně nepřítele porazit.

Takto u nás před posledními volbami demonstranti iniciovali širokou a nesourodou koalici proti Babišovi a na Slovensku širokou a nesourodou koalici proti Ficovi. Koalice proti Ficovi se rozhádala a rozpadla, protibabišovské pětikoalici bezvýhradně důvěřují bídná dvě procenta občanů. „Antislepence“ jednoduše nefungují. Historie to ovšem neví, a tak se opakuje. Současné protivládní demonstrace, namířené proti antibabišovské koalici, už opět politiky vyzývají, aby se spojili proti nepříteli, kterým je aktuálně učitel Fiala.

Co demonstranti, kteří se v demokratickém rozmaru mírumilovně srotili 16. září na Václavském náměstí, od politiků chtějí? Aby opoziční iniciativy nesoupeřily mezi sebou. Aby mezi sebou nesoupeřily opoziční strany v Parlamentu. A aby se parlamentní opozice s neparlamentní spojily proti vládnímu „fialovému“ dopuštění. Řečníci na tribuně to pochopili, takže se otevírá prostor pro další protivládní slepenec.