„Francouzi mají strach a nyní se to ještě zhorší. Rodiče bydlí přímo v Nice a chtěli se jít podívat na ohňostroj, ale naštěstí si to rozmysleli. Mám tam v neděli letět, tak uvidím. Jazzový festival, na který jsem se chtěl podívat, nejspíš bude zrušený. Středověká slavnost v horské vesnici zhruba osmdesát kilometrů od města taky,“ říká novinář a dopisovatel Le Monde Fabrice Martin Plichta. Reaguje na teroristický útok v jihofrancouzském městě, kde při čtvrtečních oslavách státního svátku Dne pádu Bastily vjel do davu náklaďák a na místě zůstalo čtyřiaosmdesát mrtvých a na sto zraněných.
Zeptejte se Izraelců
Podle Plichty se velké chyby dopustila policie a místní úřady. „Útočník měl záznamy v trestním rejstříku kvůli několika mírným deliktům a ne jako radikál. Těžko o něm tedy tajné služby mohly vědět dopředu. Nicméně kdyby policie v součinnosti s městským úřadem zatarasila inkriminovanou oblast, události by se neodvíjely tak tragicky. Vždyť jde o bulvár, který vypadá spíš jako dálnice a při oslavách bylo namístě ho uzavřít,“ hovoří o rušné promenádě Des Anglais. „Měli tam dát buď betonové zátarasy anebo tam navézt autobusy plné policistů. Ať se zeptají Izraelců, jak to dělají,“ dodává.
Francie se podle něj stává terčem opakovaných útoků z několika důvodů: „Jde o zemi, která stojí na předních pozicích v boji proti Islámskému státu. Francouzští vojáci jsou přímo na místě, tedy v Sýrrii a Iráku. Na druhé straně tam žije mnoho frustrovaných muslimů, kteří jsou snadnou kořistí pro radikály. Francie také přijala několik zákonů, třeba ‚protišátkový‘, které muslimové berou jako diskriminaci. Tamní společnost je v situaci, kdy neví, na čem je. To je výchozí bod k rozbití její tradiční pospolitosti. Jestli to takhle půjde dál, mohlo by se to podařit.“
Francouzskému Guantánamu ne
„Vedení země stále používá slovo válka, ale nestaví se k tomu moc seriózně. Neni totiž schopné vést efektivní válku proti teroru přímo ve Francii. Vždyť už se i prezident Hollande nechal slyšet, že přitvrdí v Sýrii a Iráku. Nicméně k akcím dochází na území Francie. Je třeba přidat prostředky zpravodajským službám a zařídit, aby mohly ohledně radikálů lépe kontrolovat internet a telefonní hovory. Také je třeba důkladněji infiltrovat prostředí muslimských extremistických kruhů. A nakonec, při podobných událostech jako v Nice je opravdu třeba uzavřít komunikace,“ dodává Plichta s tím, že jinak nevidí budoucnost Francie moc optimisticky.
Novinář Plichta na PL:
K ještě tvrdším opatřením, jako třeba ke vzniku podobné věznice, jakou mají USA v zátoce Guantánamo, se ale vyjadřuje opatrněji: „Samozřejmě, že o tom někteří politici mluví, třeba o tom uvažoval exprezident Sarkozy. Nicméně bych se toho bál. Prezident Obama sliboval zrušení Guantánama před osmi lety, ale Američané ho stále mají. Je otázkou, jestli má právní, svobodný a demokratický stát používat takové protiteroristické instrumenty. Navíc je právě na americkém případu vidět, že nejde o moc efektivní řešení.“
Lidé se bojí
V Nice má kromě rodičů i řadu známých. „Všichni jsou v šoku. Do míst, kde se shlukuje více lidí, se nikdo neodváží. Centrum a promenáda jsou uzavřené. Policisté tam hledají důkazy a identifikují těla obětí,“ podotýká a doplňuje: „Francie bude mít následné problémy ve všech oblastech. Například letošní turistická sezóna asi nebude z nejúspěšnějších. Ekonomické dopady budou velké, ale mnohem horší budou právě psychické újmy.“
Novinář Fabrice Martin Plichta ostatně jeden teroristický atak zažil. Stal se v pařížské ulici Rennes před obchodním domem s levným textilem Tati v září roku 1986. Zůstalo po něm sedm mrtvých a pětapadesát raněných. „Jako student jsem měl brigádu ve vedlejším obchodě Fnac. Sklo z vitrín letělo na všechny strany, naštěstí jsem se schoval za jedním panelem,“ dodává s tím, že nebýt zábrany, mohlo s ním být leccos jinak. Ke zmíněnému útoku se tehdy přihlásil Výbor pro solidaritu s arabskými politickými vězni, za kterým se ale skrývala libanonská militantní organizace Hizballáh.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
