Já na bráchu, brácha na mě, rozebral Petr Žantovský nejnovější výkřik pražské kavárny. A velký útok Kalouskových kamarádíčků na Babiše, který totálně vybouchl

10.06.2017 8:12

TÝDEN V MÉDIÍCH Zatímco Česká televize jásala ve svém pořadu 168 hodin nad udělením ceny pro interpreta prasáckých textů, Petru Žantovskému je smutno z toho, za co a komu může Nadace Charty 77 rozdávat metály. V přehledu mediálních zajímavostí se zastavuje u toho, že se z plánovaného lynče Andreje Babiše před europoslanci stala zoufalá neudálost. Z rozhlasové debaty, jejímž byl sám účastníkem, uvádí příklad zvráceného způsobu myšlení, silně ovlivněného europeismem. Jsou nám vnucovány regule na věčné časy, což bude lidi jedině popouzet.

Já na bráchu, brácha na mě, rozebral Petr Žantovský nejnovější výkřik pražské kavárny. A velký útok Kalouskových kamarádíčků na Babiše, který totálně vybouchl
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Pro první téma pravidelného přehledu mediálních zajímavostí se Petr Žantovský vrátil do pozdně večerního programu veřejnoprávní televize na konci minulého týdne. „V neděli jsem se z České televize a jejího pořadu 168 hodin dozvěděl, že pan Banga alias Gipsy dostal cenu od Nadace Charty 77 za statečné postoje, nebo jak to nazývají. Má jistě nějaký sympatičtější název, každopádně uděluje ji Nadace Charty 77 stále ještě vedená profesorem Janouchem. Ta cena by měla být určena lidem, kteří prokázali statečnost nějakým zvlášť důležitým činem v boji za lidská práva, národní nezávislost, suverenitu a podobně. Tak tentokrát ji dostal pan Banga za to, že 27. listopadu roku 2016 pískaje odešel ze sálu, kde se předávaly ceny v anketě Český slavík,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Vedla ho k tomu skutečnost, že hlasování vyneslo na stříbrnou příčku mezi sólovými interprety zpěváka Tomáše Ortela. „Tak se pan Banga občansky velmi rozhorlil a velmi statečně opustil sál, statečně při tom pískaje. Přemýšlím, v čem spočívala ta statečnost, protože nevím o tom, že by panu Bangovi něco hrozilo, že by třeba venku čekala bojůvka neonacistů s nundžaky, golfovými holemi nebo kulečníkovými tágy a hodlali pana Bangu na ta tága napíchnout a pak ho třeba smažit nad svým rituálním ohněm nebo něco takového. Nic takového panu Bangovi nehrozilo. Pan Banga na sebe potřeboval upozornit, udělat si píárko a ještě ze sebe národního hrdinu. Vzpomínám si, jak jsme o tom tehdy mluvili a strašně jsme se bavili nad tím, jak se všichni občané – tedy ti v pražské kavárně – předháněli v chvalozpěvech nad statečností pana Bangy,“ připomíná mediální odborník.

Úžasné písňové texty zpěváka, který si vysloužil cenu za statečnost

Přidávali k tomu, že by tento občan měl být vzorem všem jiným občanům. „Já také záměrně neříkám žádnou národnost, mluvím o občanství, protože pana Bangu nevnímám jako Roma, ale jako občana České republiky. A jako občan České republiky dostal tuhle cenu. A jako občan České republiky má tak úžasné písňové texty, když ho rozčilují písňové texty pana Ortela. Tak bych si dovolil zacitovat, i když tam jsou slova, která v televizi mohou zaznít až po dvaadvacáté hodině,“ upozorňuje Petr Žantovský:

Jeden černej kluk hledal takle šuk

 jakou píču vošuká to mu bylo fuk

 dal do kapsy love a už si to klove

 přímo ven z domu do centra metropole

 tam r´n´b klub spousta divnejch tlup

 kundy ale supr tak zaplatil vstup

 sotva došel k baru pička jako sviň

stačilo pár keců a už jdou na drink

„V tomto duchu jsou tam všechna možná slova, která se spojují v českých vulgarismech se sexem. Najdeme tam všechny, citoval jsem tři, ale je jich tam asi tak dvanáct a jsou to všechno ta nejběžnější, nejodpornější a nejvulgárnější slova. Tak soudruh, který nás poučuje o tom, jak se má a nemá psát hudební textace, co je a co není správné ve společnosti, tak předvádí tento typ kulturní produkce. A pokud si vzpomínám, tak tehdy v listopadu kvůli tomu dokonce na iDnesu zrušili blog nějaké bloggerce, která si tam dovolila kousek tohoto textu ocitovat. Vzhledem k tomu, že bratr pana Bangy pracuje na blogu iDnes, tak to je opravdu všechno velmi objektivní. Je to fakt výborné,“ glosuje mediální analytik počínání na iDnes.cz ve stylu „já na bráchu, brácha na mě“.

Šanci odejít ze sálu při ocenění Bangy určitě Ortel nedostane

Pozornost ale obrací k tomu hlavnímu. „Stále si kladu tu hlavní otázku, jak je vůbec možné, že se ze společnosti neozve žádný rozumný a racionální hlas a neřekne aspoň to, že písničky pana Bangy si zaslouží označení za prasácké, jak je možné, že člověk, který produkuje něco takového a pak jenom opustí v nějaký okamžik sál, aniž mu cokoli hrozí, je obdařen cenou, a to ještě Charty 77. Při všem, co o Chartě víme, je třeba říci, že mnoho lidí, kteří ji podepsali, co neměli za sebou ochranu pánů Havlů, Dienstbierů, Landovských a dalších a nepatřili mezi chartistickou elitu, ale byli to úplně obyčejní lidé z venkova, z malých měst, často to byli lidé i dělnických nebo středostavovských profesí, kteří jenom souzněli s deklarací Charty, která konstatovala, že se u nás nedodržují lidská práva,“ podotýká Petr Žantovský.

To byl projev statečnosti podepsat v roce 1977 Chartu 77. „Protože v tu chvíli byl signatář ostrakizován, v tu chvíli měl za sebou fízly, v tu chvíli byl imrvére na výsleších, v tu chvíli měl zaracha na kariérní postup pro sebe a své rodinné okolí. Takže to projev statečnosti byl. To, že si pan Banga udělá píárko za to, že odešel ze sálu, když se tam objevil Ortel, jehož texty se panu Bangovi nelíbí, vede jen k úvaze, že by příště měl odejít ze sálu Ortel, až bude něco provozovat pan Banga.

Ale pan Banga žádnou hudební cenu nedostane, protože zřejmě není u lidí tak populární, v Českém slavíku je mimo viditelná umístění, takže se to recipročně panu Ortelovi asi nepovede. A to neříkám proto, že bych poslouchal písně pana Ortela, jsou mi zhruba stejně ukradené jako písně pana Bangy. Ale statečností nazývám něco jiného než to, co provedl pan Banga,“ zdůrazňuje mediální odborník.

Povstal kádrovák Putna a cítí se oprávněn soudit, kdo je čeho hoden

Přitom ho mrzí, že se zneužívá jméno Charty 77. „Jen to vypovídá o tom, jací jsou dnes lidé, kteří o ní mluví. Nedá mi to nevzpomenout nesmrtelného výstupu pana Putny, který vyzval Lenku Procházkovou a Honzu Schneidera, aby odvolali svůj podpis pod Chartou 77, protože ve světle svých dnešních názorů jich prý nejsou hodni. Tak to je přesně ono, to je à la píseň ‚Vstanou noví kádrováci‘.

Je to zase tady. Pana profesora Janoucha by člověk měl tendenci si velmi vážit. Vzpomínám, že se statečně zastal tehdy pronásledovaného Yekty Uzunoglua, který byl neprávem, jak posléze i české soudy zjistily, vězněn. Bylo to všechno hodně špinavé a provázané s politikou a s byznysem. Byl to právě Janouch, který se zastal Uzunoglua. Tentýž Janouch, který dnes vede Nadaci Charty a rozdává ceny panu Bangovi. Je mi z toho smutno,“ přiznává Petr Žantovský.

Za druhé téma si plánoval probrat vše, co se týkalo debaty evropských poslanců o nezávislosti českých medií. „Minule jsem si tu taškařici v Evropském parlamentu na téma lynč nad Andrejem Babišem a jeho aktivitami nechal na dnešek, protože jsem si myslel, bůhvíco se kolem toho nestrhne za různé mediální tanečky. Ale nestrhlo se vůbec nic. Nejenom že v sále, pokud jsem si dobře všímal, bylo tak dvacet, možná třicet lidí, kdoví jestli, takže to nikoho nezajímalo ani v samotném Evropském parlamentu, ta věc vyvolaná pravděpodobně kamarádíčky pana Kalouska, co tam má přes Evropskou lidovou stranu, a kteří tam měli rozjet něco jako evropské vyšetřování Babišových byznysů. Tak jsem si myslel, že na tohle téma pohovořím zevrubně a najednou zjišťuji, že nemám o čem mluvit,“ podivuje se mediální analytik.

Z lynče nakonec zbyla neudálost za mizivého zájmu europoslanců

Ale v této souvislosti si vytvořil nový teoretický termín. „Dávám ho všem svým drahocenným kolegům v mediální branži tímto k dispozici. My, co učíme na školách studenty mediálním vědám, jim přednášíme o událostech i pseudoudálostech. Říkáme jim, že událost je to, co se stalo a o čem média potom referují. A pseudoudálost je to, co se stane až poté, co ji média vyfabrikují, když to řeknu hodně zjednodušeně. Pikantní je, že se zapomíná na třetí kategorii, k níž došlo právě teď v Evropském parlamentu, tou je totiž neudálost. Takže vedle události, pseudoudálosti tu máme také neudálost. Prostě ta věc jako by nebyla. Je zcela mrtvá, zcela vyčichlá a není to jenom tím, že následovaly volby ve Velké Británii, ty byly až ve čtvrtek, ale předtím skoro celý týden to byla neudálost,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Většina těch tanců kolem Andreje Babiše jsou podle tohoto členění tedy neudálosti. „Protože každému, kdo to sleduje, a to nemusí být Babišův volič nebo jeho sympatizant, je selským rozumem jasné, že jde o kolektivní kampaň všichni proti Babišovi. Protože Babiš má pravděpodobně našlápnuto na vítězství ve volbách a po nich pravděpodobně může nastat stejná situace, jaká nastala za Pyrrhova vítězství Ivety Radičové před lety. To sestavili na Slovensku vládní koalici všichni proti Ficovi a ta vydržela asi půldruhého roku. Rozpadla se, protože se v ní sešli tak různorodé a nesmyslně poslepované politické subjekty, že neměly žádný jiný program kromě toho nepustit Fica k moci. Tak úplně stejným způsobem se bude patrně na podzim sestavovat vláda v čele s panem Sobotkou, Fialou, Kalouskem, nebo někým dalším, jenom aby tam nebyl Babiš,“ očekává mediální odborník.

Obavy z Babiše, aby neviděl na kšefty s Bakalou a Schwarzenbergem

Důvodem je, aby předseda hnutí ANO neměl vliv na ministerstvo financí, v pojetí jeho odpůrců aby si nesáhl na nějaké dotace. „Nebo aby náhodou neviděl na jejich bývalé kšefty s panem Bakalou a s panem Schwarzenbergem, na privatizaci Becherovky, na kauzu Ostravsko-karvinských dolů a tak dál. Myslím, že web je toho plný, tak to nebudu recyklovat, kdo chce, tak si ty správné informace najde. Fakt je ten, že mnoho z těch lidí, co jsem jmenoval, se má čeho bát, tím myslím informací. A informace jsou k dostání na dvou místech v zemi. To jedno se jmenuje ministerstvo vnitra a to druhé se jmenuje ministerstvo financí. Ministerstvo vnitra má teď v rukách pan Chovanec, čili odtamtud určitě žádné informace, které by mohly poškozovat kohokoli ze sociální demokracie, nevyjdou,“ nepochybuje Petr Žantovský.

Stejně tak odtamtud nevycházely informace o ODS, když byl ministrem vnitra Ivan Langer. „Tak to prostě chodí, ministerstvo vnitra je ministerstvo utajování, ministerstvo archivování, ministerstvo, které má svoje archívy bezpečnostních složek pro to, aby je vyndalo, když je potřebuje eventuálně na nějakého svého kritika, nepřítele nebo politického oponenta. Tak to asi chodí všude na světě, není to nic hezkého. Kdybych se přidržel terminologie Grahama Greena, tak bych asi hovořil o ministerstvu strachu. Ale teď se jedná o ministerstvo financí a o nic jiného. Kdyby chtěl být pan Babiš ministrem kultury, tak by ho tam možná nechali. Ale to zcela určitě chtít nebude, protože co by tam dělal? Kultuře nerozumí a v kultuře se také neodehrávají žádné velké rozpočtové kotrmelce, které by byly pro byznysmena, jako je Babiš, zajímavé, takže to je všechno nesmysl,“ míní mediální analytik.

Máme hloupé politiky na kraji i v centru, nic nového nevymyslí

Neudálost, kterou byla debata hrstky evropských poslanců o nezávislosti českých medií, vyšuměla po právu. „Stejně jako vyšumějí po právu všechny další výkřiky. Dvě minuty po volbách bude jasno. Jestliže dvě minuty po volbách slavnostně vyhlásí nějaký pan Sobotka, nebo nějaký pan Fiala, že jsou v tak pevném objetí a ideovém souručenství, že už mají domluvenou koalici všichni proti Babišovi, což byla kauza Královéhradeckého kraje, kde vyhlásili asi tak pět minut po uzavření volebních místností, že už mají domluvenou koalici, tak to může dopadnout úplně stejně hloupě. Máme hloupé politiky na kraji i v centru, takže nic nového zajímavého nevymyslí. Ale pak všechny tyhle neudálosti vedou k jedné věci: vzniká nepolitika a vzniká nezájem lidí o tuto nepolitiku,“ poukazuje Petr Žantovský.

To považuje za dost dramatický problém, protože dochází zcela zjevně k rozdělení společnosti v evropských zemích. „Nejenom ve Velké Británii, ale i u nás a také v Německu. V Rakousku museli dokonce opakovat prezidentské volby, aby dosadili konečně toho správného kluka, a ne toho ošklivého kluka. Ve Francii měli v podstatě připravený takový soft státní převrat pro případ, kdyby vyhrála prezidentské volby paní Le Penová, která nepatří mezi nás, co spolu mluvíme, z té pařížské kavárny. Tak to je už konec demokracie. Tak jako se dnes mluví o post-pravdě, post-faktu a post-médiích, tak já jsem ochoten teď mluvit o post-demokracii. Protože to, co se před námi teď odvíjí, není demokratický vývoj,“ tvrdí mediální odborník.

Lidé zvyklí pracovat versus neziskovky s napřaženýma rukama   

Nemá na mysli jen popření demokracie jedné či druhé volby. „Jestliže Evropská komise, která není nikým volena, vyhrožuje Polsku, že když neposlechne, tak mu budou odňata hlasovací práva, co je to za demokracii? Kde to jsme, v jakém jsme to světě? A volby jsou toho do značné míry ukazatelem, koneckonců i ty americké volby. Vidíte, že společnost se rozděluje mezi lidi, kteří jsou – teď to řeknu starým termínem – lidmi práce. To jsou lidé, kteří pracují, aby se uživili. A pak jsou lidé, kteří žvaní, protože jsou za to někým dobře placeni. Protože ten někdo, kdo je dobře platí, potřebuje prosazovat své zájmy. A na to, aby prosazoval své zájmy, potřebuje spoustu mluvících hlav, které je ochoten za to dobře platit. A je úplně jedno, jestli se ten někdo jmenuje Albrightová nebo Soros, to je úplně fuk,“ poznamenává Petr Žantovský.

Zmiňuje i skutečnost, že lidé, kteří vědí, co znamená pracovat, ať už hlavou nebo rukama, většinou volí konzervativní strany. „Ať už to byl Donald Trump nebo Theresa Mayová. A lidé, kteří mají jenom napřažené ruce, ty neziskovky a jim podobní, prosazují struktury více či méně levicové. I když s pojmem levice je to teď také problém, protože co je dnes levice? Je dnes Vojtěch Filip levice? Já nevím. Je dnes Josef Skála levice? To ať si vyříkají doma ve své straně. Kdo je dnes levice? Pro mě byl největší levičák Václav Havel, protože prosazoval spoustu rovnostářských nesmyslů a takových naivních, řekl bych až anarchisticky vyhlížejících opatření zejména v časech, když byl ještě mladší a zdravější a měl víc energie. To byl velmi aktivní v prosazování těchto pravd a lásek, co musí zvítězit,“ připomíná mediální analytik.

Evropa žije v nedemokracii, česká vláda prokázala pud sebezáchovy

Právě slovo ‚musí‘ je základní problém tohoto hesla. „Nemusí. Měla by usilovat, ale nemusí. Zvítězí jenom tehdy, když ty ostatní přesvědčí o tom, že je to opravdu ta správná pravda a láska. Jestliže jí podložíme povinnost muset zvítězit nad něčím, co jsme nazvali lží a nenávistí, tak už do toho vkládáme lež. A potom to není život v pravdě, o které mluvil Havel, ale život ve lži. A život ve lži je takto život v nedemokracii, nebo v demokraticky deficitní společnosti. To je přesně to, co se teď děje v Evropě. Ta je tím pádem samozřejmě oslabena vůči jakémukoli zdroji problémů zvenčí, a teď nemyslím jenom migraci. Jde i o takové věci, které se týkají čerstvě vyjádřeného postoje české vlády o tom, že už nepřijmeme žádného migranta podle nařízených kvót,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Na toto téma měl ve čtvrtek dlouhé rozhlasové vysílání s jedním kolegou, jehož považuje za velmi bystrého analytika mnoha – zejména ekonomických – procesů. „A já mu říkal, že je jasné, že pan Sobotka to dělá proto, že volby jsou za rohem a ví, že tím vyhlášením najde určitou rezonanci u velkého množství voličů a slibuje si od toho, že přetáhne ty radikalizované voliče třeba panu Okamurovi nebo jiným stranám. To je samozřejmé. Ale na druhou stranu nic proti tomu, že to bylo vysloveno. Nestává se to každý den, abych bral v ochranu pana Sobotku, ale ta věta zazněla, a to slovo nepadá do prázdna. Bylo tím totiž řečeno, že máme nějaký pud sebezáchovy, nějakou národní hrdost a že se neponížíme jenom proto, že si houkne nějaký úředník z Evropské unie, nebo kdykoli se tam na něčem dohodnou,“ oceňuje mediální odborník.

Protlačování regulí EU na věčné časy bude lidi jenom popouzet

Ve zmíněném dialogu připomínal kolegovi historické paralely. „Dvě mobilizace v roce 1938, kterými si zachraňoval – bohužel, nezachránil – reputaci pan prezident Beneš. Ty také velmi silně posílily vlastenecký pocit v českém člověku. Jistě tomu bylo i u operace Anthropoid, ačkoli stála spoustu lidí život a je sporná, není to úplně jednoznačný historický akt. V našich lidech vlastenectví je, ale není to nacionalismus. Mezi nacionalismem a vlastenectvím je zásadní rozdíl. To, že nám média tyhle dva pojmy dávají dohromady, je samozřejmě podvod na občanech, a to zcela vědomý. A ten můj kolega mi oponoval tím, že to byla chyba, když pan Sobotka vzdoruje té unijní direktivě, že by nějakou zákulisní taktikou, nějakými intrikami dosáhl pro nás víc. A že teď, když budeme zlobit jako Poláci, dostaneme přes prsty a budeme více pod kontrolou,“ zprostředkovává Petr Žantovský oponentní názor.

PhDr. Josef Skála, CSc.

  • KSČM
  • historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
  • mimo zastupitelskou funkci

Skoro ani nechtěl věřit svým uším. „A tak jsem si sám pro sebe s údivem říkal: ‚Člověče, co to povídáš, vždyť ty jsi vždy mluvil tak rozumně.‘ Ale tohle už je takový pervertovaný způsob myšlení, zdegenerovaný, derivovaný tím europeismem, takové to ‚Sovětský svaz na věčné časy‘, ‚věčná Třetí říše‘. Jako že všechno je na věčné časy, že s tím musíme počítat, že to tak je, a tak se tomu musíme podvolit, musíme z toho vycházet a musíme se přizpůsobit regulím, které jsou na věčné časy. No ale já si myslím, že nejsou na věčné časy. A čím víc se bude tlačit na to, aby byly na věčné časy, tak tím víc to bude proti sobě lidi popouzet. A dopadne to jako v té Británii, kterou teď rozhodně nečekají jednoduché časy. A zcela jistě se k ní příští týden vrátíme,“ avizuje mediální analytik.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jiří Hroník

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Peterková je v nemocnici. Ohlašovatel hoaxů vypustil totální zlo: Copak, Jani. Že nejsi u flákance? Perník, chlast, co

13:35 Peterková je v nemocnici. Ohlašovatel hoaxů vypustil totální zlo: Copak, Jani. Že nejsi u flákance? Perník, chlast, co

Analytik Roman Máca z neziskovky Institut pro politiku a společnost se vysmívá bývalé reportérce TV …